Super 8

Možná je to tím, že v současnosti intenzivně promýšlím vlastní postoj vůči světu, míru odpovědnosti, kterou k němu mohu zaujmout, ale před Super 8 dám vždycky přednost jakémukoli blockbusteru, který je něčím víc než jen opojnou hříčkou, který dokáže být přemýšlivý, aktuální a přínosný (podobně jako Zrození Planety opic). Pokud je pro Super 8 nějaký záběr skutečně emblematický, je to detail tváře hlavního hrdiny v závěrečné scéně, kdy se kamera pomalu přibližuje k jeho dobrodružstvím umouněné tváři, z níž vystupuje vědoucí úsměv a fascinací rozšířené oči. (Oči, které hledí na resuscitovaný klukovský sen.) Je to právě ten moment, kdy se na jeho místě octne každý, koho Abramsův staromilský stroj času přemístil zpátky do dětských let - nebo alespoň do doby, kdy s nadšením sledoval klasické spielbergovské fláky. Na tom samozřejmě není nic špatného. Tedy alespoň do chvíle, než si uvědomíme, že je to zároveň okamžik, kdy se film usvědčí z hrdelního protimluvu, kdy s definitivní drzostí vystaví na odiv svou rozpornost. <> <> Sám J. J. Abrams tvrdí, že Super 8 je především o tom (floskule, fuj!), jak se vyrovnat se ztrátou. A to tak, že přestaneme lpět na minulosti, která nás k oné tragédii váže, která nám nedovoluje se posunout dál a vést plnohodnotný život v přítomnosti. Toliko ukazuje právě finále. Aniž bych chtěl snižovat potenciální terapeutickou hodnotu, kterou díky tomu Super 8 oplývá, aniž bych toužil být přehnaně cynický, musím poslednímu Abramsovu dílu diagnostikovat povrchnost a pokrytectví. Film samotný se totiž minulosti bohužel nijak vzdát netouží a lavíruje na ní od první do poslední minuty. Vlastně rezignuje na jakýkoli tvořivý vývoj. A to je také důvod, proč se nikdy nedokáže postavit na vlastní nohy, proč zůstává váhavě rozkročený mezi svojskostí a spoléháním se na zbožštěné vzory (pietní nápodobou). Super 8 v podstatě trpí velmi podobným neduhem jako zaslouženě vysmívaná Světová invaze, akorát s tím rozdílem, že střet různých mediálním forem (filmu a videohry) a jejich vzájemné pohlcování bylo nahrazeno střetem osobností, které spolu nemohou vést rovnocenný dialog, neboť promlouvají z rozdílných časových období. (zbytek zde) (10.08.2011)

Abrams tohle děťátko nosil v hlavně pěkně dlouho a v jeho péči na celém snímku je to znát. Příběhově je to typická Kingovka (aby ne, když je J.J. fanoušek) pomrkávající na Spielbergovy nejslavnější sci-fi. Výborné dětské herecké obsazení, litry emocí, perfektní Giacchinova hudba, napětí, zábava a pocit, že kdysi to bylo všechno tak nějak lepší a pomalejší. (22.10.2011)

Kam kráčí Hollywoodský blockbuster, když už ani spasitel současného blockubuster Abrams nedokáže udržet tu napínavě dobrodružnou atmosféru až do plačtivého finále? Ať už je super osmička upřímnou poctou kdečeho, tak dokáže být ve většině ohledech neodolatelně neotřelá, kdy většinu žánrových motivů (např. rodiče svému synkovi nevěří, protože je ještě na takovéhle věci příliš malý) buď zcela odbíjí nebo zcela ignoruje. I přes to všechno se tajemná atmosféra ke konci vytrácí a na místo ní se do konce dobelháme na autopilota. To už dechberoucí podíváne umí točit jen Cameron, nebo je současný blockbuster definitivně mrtvý? Nebo jsem jen prostě vyrostl. (10.09.2011)

Co stvořil J.J. Abrams, nejnadanější producent a režisér Hollywoodu a jeho kamarád a v tomto případě i producent Steven Spielberg za scifárnu? Zkombinujte dětskost z E.T. Mimozemšťan, realitu z Blízkého setkání třetího druhu a akčnost z Války světů a odpovíte si na to sami. Film nepřináší nic nového, každopádně zaručeně dokáže pobavit. A za to ten film rozhodně stojí vidět. (12.09.2011)

Scénář: J.J. Abrams .. Dětská skluzavka. Když stoupáte nahoru, plní očekávání, naplňují vás příjemné (v tomto případě nostalgické) pocity. Pak přijde sešup a v tomhle případě nepadnete do láskyplné náruče, ale skončíte se zadkem obraženým a zaprášeným od země. Za odřenou sedmdesátku, protože k vyššímu číslu bych potřeboval víc než jen vzpomínku na dětičky v čele s Elle a jejich Super Zombie 8. (26.09.2011)