Micimutr

Princové půjčení z Bajaji nebo z Byl jednou jeden král. V ději zůstane statečný princ na komoni, co udělal to jenom pro ni .... který se nemůže zcela rozhodnout, jestli je jen tupý nebo zlý a tupý, a jeho vtíravá písnička, která člověku při druhém opakování nejpozději začne lézt na nervy. Královna, kvůli které má král od dvaceti dřevěnou hnátu, za tu dřevěnou hnátu opravdu nestojí. Čarodějka žije většinou civilním životem na Malé Straně a pomáhá jen tam, kde je člověk ochoten pomoci si sám. Paráda, chybělo málo a princeznu by bez mrknutí nechala sežrat. Princezna je nejkrásnější princezna současných pohádek (a ne poprvé, možná je skoro smutné, že aby byla v pohádce hezká princezna, musí to být pořád ta samá). Jen to finální prolnutí reálného světa a pohádky už je bolestivě přitažené za vlasy. Po té, co jsem se trošku oklepala z vánočního rozněžnění, jdu o hvězdu dolů, ale jen proto, že ta lidská část byla navíc, kdyby to zůstalo jen v pohádkové rovině a toho spratka od jezevčíka tam nemotali, bylo by to o hvězdu víc. (25.12.2011)

Hodnotím pouze tu pohádkovou část bez novodobých kvákanců a nesmyslů. Vadí mi, že má česká filmová scéna v oblibě strkat do pohádek i moderní dobu se kterou si ve výsledku neví ani rady a výsledek je pak takový zmatený a ani moc nedává smysl. Vadí mi, že vlastně paní Šafránková alias Micimutr měla takovou klíčovou roli v pohádkovém příběhu - typické klišé kdy si vezme princezna toho koho miluje i když to tak NIKDY vlastně ani nebylo a být ani nemohlo. Vojta Dyk byl opět super vtipný a líbil se mi v pohádce jako namyšlený princ a opět v pěvecké roli což je taková třešnička na dortu, Ivan Dejmal je pro mě skvělým činohercem, kterého mám ráda - naše olomoucké divadlo je prostě nepřekonatelné , princezna byla půvabná ale na herectví by mohla zapracovat , Dejdar byl super a obešla bych se bez zmíněné paní Šafránkové. (17.09.2012)

Zaručený recept, jak si zkazit Štědrý večer: Pusťte si nějakou novou, českou, moderně pojatou pohádku. ~~~ Neuvěřitelná slátanina, kterou od odpadu držel jen Bartoška, snaha Dejdara a záměrně přeháněný herecký um Vojty Dyka (kterého jako osobnost i s jeho kapelou nemám ani trochu rád - ale hrát holt umí, proti tomu ani nepípnu). Všichni ostatní byli zřejmě komparz nebo ochotníci (či žáci prvních ročníků DAMU, FAMU a dalších případných múzických umění). Film měl sice "JEN" 90 minut, mě ale přišel snad čtyřhodinový. Nudný, neúměrně protahovaný, napěchovaný zbytečnými postavami. Na to, že to byla hlavní štědrovečerní pohádka, vyznívalo všechno neuvěřitelně levně. Herci, prostředí, "efekty" (snad jen ta přeměna kočky byla pěkná), scénář, atd., atd... Ve chvíli propojení pohádky se současností jsem chtěl vstát od stolu a odejít, ale od štědrovečerní večeře se nevstává a to jediné mě donutilo "tu věc" dokoukat do konce. Celou tu dobu jsem se ale nezajímal o osud loutkáře, princezny, královského páru, prince ani kuchtíka, natož o nějakou Šafránkovou na motokoštěti nebo malého spratko-hňupa ([SPOILER]Je jedno, žes' je udal, hlavně, že jsi je na přicházející nebezpečí šel varovat, to z tebe dělá dobrého člověka. Hňupe.[/SPOILER]). Jediné, co jsem si stále opakoval, bylo jen "už skonči, už skonči, už skonči, sakra už skonči" a to bych skutečně asi u pohádky neměl. ~~~ Jedinou kloudnou pohádkou za posledních X let (ne-li století), je tak snad jen Anděl páně, jinak nic. Nothing. Nada. Doufám tak jen, že nový ředitel ČT tohle mrhání penězi a časem zatrhne a tvůrci takovýchto pohádkových zrůdností si už minimálně u ČT ani neškrtnou. Než TOHLE, to raději obrázky zasněžených hor a krajiny s melodiemi koled. ~ Hodnocení: Tfuj tajxl aka 0,5* (25.12.2011)

Přestože se nepovažuju za tradicionalistu, jeden filmový žánr mě dokáže téměř spolehlivě rozladit - totiž takzvaná "moderní pohádka". Ta totiž, ve většině případů, ve své snaze být prudce inovativní nebo "nová", zasmrádá spíš samoúčelností a rádoby originální neoriginalitou. Micimutr je bohužel výkladní skříní takové samoúčelnosti, poskládaná z moderní a tradiční pohádky tvoří celkem nekonzistetní slepenec. Ve finále tak vzniklo něco, co se pro svou odpudivost dá dokoukat maximálně jednou. Micimutr never more! (28.12.2013)

Moderní nemoderní pohádka. Mladý režisér Vít Karas podává celkem dobře dávkovaný mix tradice a progrese. Tím propojením reality a pohádkového světa, který trochu připomene osvědčený koncept legendárního seriálu Arabela (přechody mezi oběma světy jsou také podobně atraktivní), má jednak šanci oslovit dnešního dětského diváka, druhak přinést do zaběhlé rutiny české pohádkové tvorby nějaký nový vítr. A když už jsem zmínil Arabelu, je pravda, že při sledování téhle pohádky jsem měl několikrát pocit, že se dívám na nějaký nový dětský televizní seriál, kterými byla tvorba Československé televize proslulá... Škoda, Micimutr by seriálový svět slušel primárně více než ten čistě pohádkový. Svět (i ten televizní) je dneska prostě někde jinde - jako důkaz budiž zmíněn fakt, že věčná pohádková princezna Libuška Šafránková začala být obsazována do rolí čarodějnic... (24.12.2011)