3

Neotřelá variace klasického námětu o milostném trojúhelníku, která se vyznačuje režijní suverenitou a rafinovaným scénářem, který činí z tohoto filmu vysoce sofistikovanou a komplikovanou podívanou. Závěr, k němuž snímek neodvratně graduje, na mě osobně zapůsobil až s katarzní silou, a výjev tří nahých postav uléhajících na jedno lůžko měl v sobě cosi až archetypálně důvěrně známého, jako nějaký erotický motiv z nástěnné fresky v Pompejích. (15.07.2012)

nejsem puritán ale co je moc to je moc - autor chtěl evidentně šokovat záběry které se nikdo neodvážil použít mimo porno...detaily které patří jen muži a ženě nebo dvěma mužům patří do nejhlubšího soukromí.Vidět spolu poprvé dva gaye nebo tu trojku mě šokovalo.A nádavkem k tomu přidat situaci když teda dva potencionální otcové tak se dají do břicha dvě děti.No fakt kouzelné.To chtělo hlavu co to vymyslela.Aspoň že se herci tvářili že si to náramně užívají.... (08.01.2017)

...v jednom společném loži. Klasickému vztahu ve dvou bylo odzvoněno. Berme v potaz rozpoznatelně přitažlivé, nepoznané trojspřeží sexuální magie. Vizuální konverzaci v milostné alternaci. Napravo pokládám tebe, nalevo tebe, uprostřed sebe. Vztahový kompromis bez limitů pro zúčastněné. Jsme tady, jeden pro druhého, druhý pro třetího. Omluvte naše těšení se. Útěšné hlazení dělené tělesné lásky, tradičnímu rámci vymezující se. Třívrstvý elixír pout hladovějící člověčí jednotky, souznící bod lidského souostroví. Neodvažujte se nás kritizovat, neopovažujte se nás pochopit. Přijměte fakt našeho rozhodnutí, zóny moderní rozložené doby. (08.01.2017)

Tom Tykwer přišel s mnohovrstevnatým příběhem plným metafor a nastavovaných zrcadel. Přesto mě však tento film příliš nezaujal. Chyběla mu jiskra a šťáva. Hlavní hrdinové mi byli téměř jedno, během dvou hodin jsem si k nim nevytvořil žádný vztah. Navíc jejich propletený trojúhelník postrádal tolik potřebné jiskření. Velkým kladem filmu je jeho závěr. Ale to 110 minut dlouhé chvíle nezachrání. (25.10.2012)

Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic. (06.06.2011)