Vyrobeno v Dagenhamu

Viackrát vo filme sa poukáže na zlý nacizmus a ako bojovali proti nemu (dala to ako vzor hlavná predstaviteľka) a paradoxne tento film je reklama na Ford, ktorý bol kľúčový sponzor nacizmu a vôbec sa tým netajil. Majiteľ papa Ford až neviem koľko po vojne sa vzdal toho ocenenia od Hitlera. Keď vo vojne umierali americký, britský, sovietský či francúzsky vojaci, tak papa Ford zásoboval nacistov všetkým čo sa len dalo v jeho fabrikách vyrobiť a to ešte aj na území USA :) . Zatiaľ čo bedač a robotníci hladovali a zomierali vo vojne, tak páni kapitalisti z divokého západu si plnili svoje nekonečné vrecká. O tom bola 2. svetová vojna a každému bolo u riti, či to stojí život žida, slovana, alebo frantíka a akým spôsobom. (20.07.2015)

Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás. (20.12.2011)

- PRÁVO NENÍ VÝSADA ! - Souhlas s Malarkeyem, u nás v době kdy šičky od Forda protestovaly za rovnoprávnost platů zadupávaly pásy tanků ,,bratrských'' armád mylnou představu našich taťků o ,,socialismu s lidskou tváří''. Jenže ona ta Anglie byla vždycky napřed a tak zatímco se u nás válčilo o kolonii Sojuzu, v Dagenhamu řešili rovnoprávnost žen. Jak komedie mi film vůbec nepřišel, naopak mi přišel velice smutný. Krásně předvedl jak i desítky let po válce trpělo mnoho mladých můžů poválečným syndromem, kteří většinou bez pomoci zvenčí své noční můry končili ve spásném a klidném náručí smrti sebevraždou. Film je to celkem zajímavý, začátek sedmdesátek se podařil zachytit v Anglii celkem solušně. Cortiny se mi líbily, pamatuji si je jako malej kluk. Nesly si ještě pozůstatek doznívajících ploutví (myslím ročník 1966) s originálními kulatými zadními světly. Za mne je to za tři dveřní ručně šité výplně dveří. * * * (10.08.2015)

Na Vyrobeno v Dagenhamu jsem se podíval jen kvůli Sally Hawkins, která mě zaujala ve Tváři vody a následně přímo uhranula v Maudie. Za jiných okolností by mě film na téma boj o ženskou rovnoprávnost v UK, nechal v klidu. Ne, že bych se zrovnoprávněním nesouhlasil, ale dramatizace na toto téma mi příjdou příliš populistické a nezáživné. A tento film to potvrdil. Jakkoliv mi byly hrdinky sympatické, tak ta zřejmá snaha přizpůsobit skutečnost filmovému formátu, celý příběh "ztuctovatěla". Šablonovitý scénář neumožnil jít trochu víc do hloubky postav, takže Sally byla v roli Rity nevyužita. Jako historický film, mi Vyrobeno v Dagenhamu nic moc nedal a s výjímkou pár úsměvných momentů, jsem se ani nebavil. Komedie to jistě nebyla. Takže jsem spíš zklamaný. (15.03.2018)

Nikdy nebudu souhlasit s názorem, že ženy mohou být stejně výkonnými dřevorubci nebo horníky jako muži. A nemůžu za to já, ale matka příroda, která, na rozdíl od názorů současné, degenerované společnosti, přišla s myšlenkou dvou pohlaví (ano, i hermafroditní žížala tento můj názor potvrzuje) a měla pro to důvod(y). Takže pro ženy je například nebezpečné zvedání těžkých břemen, ale zato zvládnou přežít porod, což by podle mě naprostá většina mužů nezvládla, i kdyby hypoteticky disponovala potřebným vybavením. V otázce rovných platů za tutéž odvedenou práci jsem ale jasným feministou. Pokud dva lidé odvádějí totožnou práci, měli by dostat stejné peníze bez ohledu na to, co skrývají pod spodním prádlem. A z toho plyne fakt, že mě film nikterak nepohoršoval, vcelku jsem si ho užíval a utvrdil jsem se v názoru, že některé postupy fungují vždy a všude stejným způsobem. I v mém bývalém zaměstnání jsme měli odbory; jejich vedení se se zaměstnavatelem vždy dokázalo shodnout na podobě nové kolektivní smlouvy, která sice byla pro nás zaměstnance poněkud nevstřícná, ale naše odborové špičky měly vždy zajištěnou dovolenou v exotice. Tím chci říct, že byl snímek opravdu ze života a zle ho pro mě poznamenala jen snaha tvůrců přesvědčit mě o tom, že by si Sally Hawkins mohla půjčit šaty Rosamunde Pike a ty by na ní vypadaly skvěle. Tady už se opravdu příliš tlačilo na pilu. Jo, a když už jsem u toho; Sally Hawkins podala velmi solidní herecký výkon a vypadala úplně jinak než obvykle. Netušil jsem, že bych to kdy mohl napsat, ale seklo jí to. / Poučení: Kolektivní vyjednávání je jedna velká radost. (05.08.2022)