Elle s'appelait Sarah
Sarah's Key
Režie:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrají:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (více)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (127)
Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. ()
Osudové drama, které bohužel ztrácí náboj s délkou. Polovina filmu je povedená. Příběh začíná ve Francii v začátcích 2. světové války, deportace židů do pracovních táborů je ještě neznámou pravdou - to vše bylo lépe zvládnuto ve francouzském Odsunu. Osud Sarah se v čase proplétá s hledáním pravdy novinářky Julie Jarmond, tento pletenec dává filmu kouzlo, které ale v jeho konci ničí nudné zdlouhavé pasáže. Klíč k minulosti by klidně mohl být o 20 kratší a šlo by o nádherně dojemný snímek, s délkou 111 minut se ale vyrovnal velmi zle. ()
Další z filmů zabývajících se holocaustem, který patří do škatulky velmi povedených. Na rozdíl od tématicky podobného Odsunu se film klade větší důraz na postavy, což je dáno i stylem vyprávění, kdy děj skáče z přítomnosti do válečných resp. poválečných dob, kdy současná novinářka postupně odhaluje osudy židovské dívky. Všemu podle očekávání vládne Kristin Scott Thomas, ale svým uvěřitelným projevem hodně překvapila a potěšila i dětská představitelka Sáry. Film nabízí i několik nervydrásajících scén z Velodromu a internačního tábora. Čekal jsem ovšem od Francouzů trochu více sebereflexe, ale do toho se jim zjevně příliš nechtělo. I tak se jedná o výborný film se silným příběhem a takových není nikdy dost. 85% ()
To se snad ani nedá slovy popsat, jaké pocity mám z tohoto filmu. Chvílema mi to připomínalo téma, které se řešilo i ve filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Film mě opravdu hned vtáhnul do děje a skoro jsem ani nedýchala. Herecké výkony i hudba byly dokonalé. Prostě drama jak má být a přesně můj žánr, který mám nejradši. Tento film mi opravdu sedl po všech stránkách, takže není nad čím váhat a dávám 100% a určitě doporučuji. ()
Linie s Vel'd'Hiv je silná a velmi dobře zpracovaná, zato ta druhá, která se odehrává v současnosti a ve které září Kristin Scott Thomas je trochu slabší. Ano, zajímalo mě, jak se nakonec rozhodne, ale že to celé vyústí ve scénu v kavárně nad městem, kde brečí ona, on i piano a s nimi celý kinosál... To už bylo trochu příliš :) Nicméně jako celek film funguje velmi dobře a s přihlédnutím k událostem dvaačtyřicátého roku, dávám silné čtyři hvězdy a rozhodně film doporučuji ke zhlédnutí. ()
(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. ()
S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. ()
Příběh židovské dívky a zavlečení jejích rodičů do Velodromu, následné rozdělení a její zoufalé snažení zachránit bratra je na velmi dobré úrovni. Ovšem rovina současnosti s nepovedeným koncem dostala pro mne film do nezaslouženého průměru. ()
První část o válce a srdceryvný příběh Sářiny rodiny mě zaujal a nemohla jsem se od filmu odtrhnout a zvažovala jsem plný počet hvězdiček. Ale vzhledem k tomu, že konec mě uspal, tak to nelze. (Musím ale nicméně vyzdvihnout jednu scénu a sice jak se holčičky na útěku snaží zbavit židovské hvězdy a svlékají stále další a další oblečení a na každém je vždy další hvězda... To bylo tak strašně smutné! ) ()
No niekomu sa zdá, že takýchto filmov už je priveľa, ale ja hovorím, že primálo, veď len o mentálne postihnutom buzerantovi Hitlerovi je ich zo desať. A ano všetky europské štáty sa väčšou či menšou mierou podieľali na vyhladzovaní Židou svorne, ale super fašistsráči boli v tomto čase slovenskí katolickí černokňažníci na čele s najväčším mäsovým vrahom farárom Tisom. No teší ma, že sa škvaria v pekle opretí o žeravé kotly a každý deň diabli, ktorí nemajú robotu hore na zemi ich šukajú do riti a z papuľ im vystrekuje žeravé semeno rovno do kotla, lebo toto budú večer žrať. S pozdravom holý Hitler, Tiso mu riť vytrel. ()
Viděno v RegioJetu po cestě z Brna do Prahy. Velmi povedené drama. Téma je hodně silné a bál jsem se toho, aby z toho nevypadla citová vydíračka, ale naštěstí to byl režisér schopný ukočírovat tak, že to silné je i bez patetických dojemných scén a celé to působí uvěřitelným dojmem. A o to víc to cením, jelikož je vlastně v hlavní roli židovské dítě za doby 2.světové války. Má to taky slušné herecké výkony, dobře napsaný scénář, děj se vyvíjí tak jak má, dobře se na to dívá a příběh Sáry mě zaujal a v napětí jsem očekával, jak skončí - a to je hlavní. Na plný počet to není, protože třeba na postavách v současnosti se dalo víc zapracovat a moc mi do celkového příběhu nezapadalo to těhotenství (ačkoli na konci je dořešen osud všech postav - a to beru jako hodně velký klad), ale jinak jsem dost spokojený. 4* ()
Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. ()
Moj prvy Gilles Paquet -Brenner a hned priemerny film. Jo, jo, Druha svetova vojna je zaujimava tema, ale herecke vykony su mizerne, herci neznami a prilis poznat lacne kulisy. Silna tema este neznamena automaticky silny a zaujimavy film : 50 % ()
První polovina filmu byla úžasná. Příběh dívky mě zaujal i rozbrečel. Film by, ale mohl být kratší. Je hezký, dojemný a perfektně natočený, ale zdlouhavý. Ke konci už ztrácel svůj jas. ()
Kouzlo opravdovosti se nejak vytratilo, jediny kdo ho mel byla K.S.Thomas. ()
dve dejové línie filmu jedna s úžasnou Kristín (hrala fakt nádherne) ktorá ako novinárka pátrala po minulosti, a druhá línia , príbeh malej židovky Sarah, ktorá sa vyhla holocaustu vo Francúzsku, ale stratila svojich rodičov a predovšetkým brata, ktorého smrť si vyčítala po celý život. ()
O minulosti, přítomnosti i budoucnosti ... o mrtvých i živých ... o stínech na duši, které nelze vymazat ... o vzpomínkách, které nelze unést. Prostý příběh, který nevydírá ... jenom vypráví. Přesto - anebo právě proto - můžete jeho emoce vzít za své. I když … přece jenom si neodpustím drobnou poznámku: V zájmu pravdy může být někdy opodstatněné strkat nos do cizích záležitostí a přehrabovat se v cizích osudech. Přesto si nejsem až tak úplně jistá, že je to za všech okolností správné a očistné ... že to pokaždé přinese něco pozitivního ... že zrovna PRAVDA je přesně to, co všem zainteresovaným schází ke štěstí. VŽDYCKY musíte počítat i s tím, že někoho zraníte, že někomu těžce ublížíte. Měli byste si dobře rozmyslet, jestli dotyčná pravda za to opravdu stojí ... a v první řadě byste si měli odpovědět na otázku, jestli pomáháte druhým - nebo jestli se jenom snažíte uchlácholit vlastní svědomí. P.S.: To pochopitelně neplatí o pravdách, které svými rozměry přesahují čistě osobní rovinu. ()
Príbeh malého dievčatka má dostalo na kolená. Každý by sa vyrovnával ťažko s takou minulosťou, takže sa nečudujem že to spravila. 7/10 ()
Téma holocaustu je velmi vděčné. Je plné zajímavých lidských příběhů, které scénáristovi umožní napsat lyricko-epicko-eroticko-drastický opus, jehož úspěch je téměř vždy zaručen. Osobně jse takových opusů už viděl mezi padesáti a stovkou. Řada z nich je nezapomenutelná, mnoho z nich ale zapadne do hlubin zapomnění. Jelikož čas běží neúprosně a mladá generace už si jen velmi matně vybaví, kdo byl vlastně ten Mr. Hitler, je nutné jeho zločiny nové generaci přiblížit na konkrétním příběhu, a to znovu a znovu. A tak nám ve Francii natočili tento film. A je natočen zručně, dobře obsazen, nenudí a ničím nijak zásadně nevybočuje. Je mírně nadprůměrný, rozhodně nezklame, ale do videotéky si ho člověk asi taky neumístí. 70% ()
Ano, o další blbost na světě víc. Nenadchl mě ani Zátah/Odsun, kde použili snad stejnej stadion. Ale tohle bylo navíc ještě zdlouhavý a nudný. Jaká to náhodička, že zrovna reportérka, která píše o tom zátahu, bydlí v domě, ke kterýmu se to celý vztahuje. Fakt mě to nebralo. Nevim, co na tom každej vidí tak skvělýho, že to právě teď má 77%. ()