Můj miláček Klementina

Grandiózny western, vybrúsená filmárčina po všetkých stránkach. Človek sa nečuduje, že Forda obdivovali masy divákov ale zároveň bol aj jeden z hŕstky obľúbených režisérov frfľoša Bergmana. Čo na tomto filme zaráža je, aký je štylisticky moderný napriek tomu že to je klasický Hollywood, miestami to má až leoneovskú estetiku respektíve vidieť z čoho asi Leone čerpal, keď tvoril prvé špageťáky. Tak napríklad už len záverečné vystúpenie hrdinu zo závoja prachu je vizuálne identické s obrazom, keď vystúpi z prachu Eastwood v prvej dollárovke. Potom napríklad práca so svetlom a kompozície. Je to ešte klasický "štvorček" čo sa formátu týka, ale keby mal Ford širokouhlý formát a farbu, tak si myslím, že by to vyzeralo vizuálne úplne rovnako ako napríklad Vtedy na západe. Ford krásne pracuje so svetlom a s jednotlivými plánmi, jeho obrazy majú miestami až komiksovú grafickosť. Film je zároveň nesmierne krutý a necháva vám zomrieť pred očami nevinné postavy. Určite jeden z najlepších Fordových westernov, preto sa čudujem vlažnému hodnoteniu. (12.02.2017)

Pokorný, baladický western, v jehož světě není místo pro vyhrocené emoce, spektakulárnost ani zbytečné proslovy a slzy. Smrt přichází často a bez pozvání, nikoho však příliš nevzrušuje. Romantika je to, oč tu běží. V propletenci mezilidských vztahů (hlavní a nejúčinnější zbraň Fordova westernového univerza) a jemně utkaném lyrismu kradmých pohledů, gest, mlčenlivých ploch a pohybů se rozpouští klasický příběh o pomstě, které se sice nakonec dočkáme také (v geniálně "tiché" závěrečné přestřelce), ale netvoří tematické jádro filmu (pouze rámec). Tempo vyprávění je pozvolné, více než k uspokojivému rozuzlení vede Ford divákova očekávání (i zrak) dovnitř; k drobným detailům, nenucenosti a pocitům komplikovaných hrdinů. Slova "intimnost" či "komornost" mi při sledování přicházela na jazyk nejčastěji. Pro dosažení kýženého účinku byla sice "oslabena" dokumentární hodnota filmu (výrazným odklonem od historické přesnosti), metaforu zavádění práva a pořádku na Divoký západ to však neoslabuje. Obecně bych ale její význam nepřeceňoval. Za vypíchnutí stojí i propracované a uvěřitelné charaktery, úchvatná černobílá fotografie (s podobně výrazným svícením - Leoneho nepočítaje - jsem se ve westernu snad nesetkal), čistota a účelovost stylu a v neposlední řadě výtečný Henry Fonda jako šerif Wyatt Earp (taneční scéna rulez:)). Nikterak zřejmě nepřekvapí, že Sam Peckinpah považoval právě Clementine za svůj nejoblíbenější western, mnohé jí však dluží kupříkladu i Costnerova sumarizující Krajina střelců či Wylerova Velká země. O to více zamrzí, že se zde tento Fordův majstrštyk setkává převážně s nepochopením. (20.06.2010)

Slaboučké tři hvězdičky dalšímu westernu, který zkouší poutavě a zajímavě předvést stokrát ohraný příběh o bratrech Earpech a městečku Tombstone. Každá variace na toto téma přináší trochu něco jiného. Někdy jde do popředí obsazení postav a postava Wyatta (Tombstone) někdy naopak vnitřní souboj Wyatta a smysl a spravedlnost práva samotného (Hodina pušek) a do toho všeho ještě labutí píseň Kevina Costnera, která je nejdelší variantou (Wyatt Earp). Můj miláček Klementina by měl těžit především z režie Johna Forda a Henryho Fondy v roli Wyatta Earpa. Bohužel právě on je poměrně slabý, dle mého názoru vypadá jako "chudáček" bez respektu (nic proti, mám ho rád, ale nepůsobí jako velký statečný šerif...). Oproti tomu je ve filmu více využit Doc Hollyday a pár žen navíc. Nepodařená je také psychologie, kterou nedokáže vynahradit ani černobílé pojetí, které například v panoramatických scénách s nebem, působí velmi "barevně" a krásně. Ve výsledku však nevím, proč se na podobný film znovu dívat, protože nepřináší nic zajímavého a přelomového. (25.09.2008)

Kromě toho, že je to jeden z mála (ne-li jediný) western, ve kterém se cituje Shakespeare, není tenhle film ničím originální. Je tu Wyatt Earp, šerif s kolty proklatě nízko, jsou tu krávy, koně, lasa, klobouky, pistole a s nimi související přestřelky, rozladěné piáno, barová zpěvačka, krásná děva Klementýna, písek, kaktusy... Přesně tak, jak mě to nejvíc nudí. (21.08.2007)

My Darling John Ford... po Stopařích jeho vůbec nejlepší film. A může za to především angažmá Henryho Fondy, jehož jemnému a klidnému projevu se Fordův režijní styl skvěle přizpůsobuje. Hrát roli Wyatta Earpa John Wayne, jednalo by se zřejmě o siláčtější a možná i komediálnější film, ale myslím, že kvalit téhle verze by nikdy nedosáhl - stačí se podívat na průměrné kavaleristické snímky Měla žlutou stužku nebo Fort Apache (kde hráli Fonda a Wayne bok po boku). Naprosto lehce a plynule ubíhající western, který mě překvapil svou střídmostí a umírněností - nevím, jak jinak to napsat. Nicméně nejlepším Docem Hollidayem pro mě zůstává Kirk Douglas z Přestřelky v O.K. Corralu. (26.12.2010)