Reklama

Reklama

Film je inspirován skutečnýmým příběhem. Jun Shik pracuje pro farmu Tatsuova dědečka v době, kdy byla Korea kolonizovaná Japonskem. Má sen zúčastnit se olympijských her v Tokiu jako maratónský běžec. Tatsuo má stejný záměr. Z obou sportovců se stanou rivalové. Náhle však vypukne válka a oba musí narukovat do armády. Tatsuo se stane vůdcem odporu v Junově jednotce a zosnuje spiknutí. To se ale nepodaří. Jun a Tatsuo jsou zajati Sověty. Utečou, ale brzy padnou do rukou Němců a jsou přinuceni se rozdělit. V roce 1944 se znovu setkávají na břehu Normandie. (Earl)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (79)

Fr 

všechny recenze uživatele

,,OBČAS VZPOMÍNÁM NA TO, JAK JSME SPOLU BĚŽELI POPRVÉ“... /// Nacionalistickej Japonec Tatsuo a chudák Korejec Jun–shik. Vyrůstali spolu, běhali spolu, válčili spolu (i spolu), dezertovali spolu. To všechno proto, aby mezi nima mohlo vzniknout válečný pouto. Jednoduchá šablona (ten japonskej hajzl....), která je navíc i faktem. ZABÍT JE VŠECHNY! Jeden by řekl, že tenhle bordel můžou vyřešit jen Rusáci a ta jejich Sibiř. Ale voni maj těch dobrodružství v rukávu .... a tak nikoho nepřekvapí, že Jun-shik má kliku jak Válečnej kůň a že tady bude spousta přeháněk (filmově citovejch slečno Kocurová). Taky patos na sebe nenechá dlouho (a nikde) čekat. Tak to prostě je. Vyvážit tenhle humus by mohlo hodně dobrejch válečnejch scén i CGI efektů a oproti Poutům války, film působí tak nějak evropštěji. Snad i díky Český filharmonii. 100% 3a½!. Mrdám na to a optimisticky dám 4*. Válka mě bavila a filmařina je to víc než dobrá! Ale který armádě jsem fandil - to se mě neptejte.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju příběhy podle skutečnejch událostí. 2.) Koukám jen na filmy s vysokou koncentrací ,,Kamikadze“. 3.) Jsem Korejec, kterej bojoval za Japonsko, za Rusáky, za Německo (a ty Usámo máš kliku, že už to máš za sebou!) 4.) Thx za titule ,,Mastermann" a ,,Ankhelis“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()

sniper18 

všechny recenze uživatele

Je to skvelý vojnový film z juhokórejskej produkcie. Má vynikajúci príbeh o juhokórejskom maratóncovi, ktorý behom japonskej okupácie zažíva športovú nepravodlivosť na úkor hlavného rivala, svojho japonského známeho a po nepokoji je spolu s mnohými priateľmi prinútený vstúpiť do japonskej armády, s ktorou sa má zúčastniť bojov proti Rusom, kde sa opäť stretáva aj s ním, ale okolnosti ich prinútia niekoľkokrát zmeniť stranu a behom spoločných zážitkov si k sebe postupne nachádzajú cestu. So spracovaním som veľmi spokojný, príbeh ako celok je nadmieru vydarený, počas celej tejto výrazne nadpriemernej dĺžky som sa ani na okamih nenudil, stále sa niečo deje a aj kvôli zaujímavej rozmanitosti, keď je hlavný hrdina nútený bojovať v troch rôznych armádach sa na to veľmi dobre pozerá. Síce niekoľko prvkov sa dalo ešte vylepšiť, napríklad prechod hlavného hrdiny medzi zajatcom na Sibíri a ruským vojakom v Stalingrade mohol dostať viac priestoru, ale hlavne ten trojročný skok medzi Stalingradom a Normandiou je až príliš veľký časový úsek, ktorý by som chcel poznať, ale inak tomu nemám čo vytknúť. Chémia medzi hlavným duom nie je až tak silná, ako by som chcel, s hlavným hrdinom nemám žiadny problém, ten je ideálny, ale pri jeho novom priateľovi, japonskom vojakovi sa to dalo ešte vylepšiť, hlavne prechod jeho postavy medzi fanatickým vlastencom a slušným mužom nepôsobí až tak prirodzene, ale nie je to nič, čo by mohlo výraznejšie prekážať. Akcie je tu priemerné množstvo a je perfektná. Je až mimoriadne veľkolepá, oceňujem viacero skvelých uchvatných záberov na celé bojisko, perfektne natočená, pomerne nápaditá, síce mnoho prvkov sa už dalo nájsť v podobných filmoch, ale viacero nových poteší a aj správne drsná. Nájdu sa tu tri výraznejšie bojové sekvencie, síce boj v Stalingrade pôsobí skôr ako kópia úvodu z Nepriateľa pred bránami, ale aj tak sa na to pozerá skvelo, lepšia je Normandia, ktorá je perfektná, samotnému vyloďovaniu sa až tak moc nevenuje, ale celá táto akcia je vynikajúco podaná, hlavne hromadné bombardovanie je úžasné, ale bojovým vrcholom filmu v rámci veľkolepých scén je rozhodne boj s Rusmi s hromadným nasadením tankov, síce táto akcia ako celok pôsobí trochu nelogicky, ale to je to jediné, čo sa tomu dá vytknúť, sú tu perfektné spôsoby ničenia tankov, plno skvelej akcie a je aj dosť drsná, hlavne to prechádzanie tankov po živých vojakoch. Ale aj tak sa mi najviac páči vynikajúca scéna nástupu sniperky proti lietadlu, perfektná práca kamery, pôsobivá hudba, jednoducho nádherný heroický moment. A môžem povedať, že akcia z tohto filmu patrí medzi to najlepšie, čo som vôbec vo vojnovom žánri videl. Herecké obsadenie sa mi páči, výborný Jang Dong-Gun v hlavnej úlohe, dobrou voľbou je aj Joe Odagiri, ktorý to zahral dobre, ale ako som spomínal, jeho postava sa dala podať aj o niečo lepšie, potešila aj Bingbing Fan v úlohe sniperky, ktorá ale nemala moc priestoru a viacero známych tvárí vo vedľajších úlohách. Čo sa týka réžie, tak síce emócie nefungujú až tak silno, ale inak je prvotriedna a technická stránka je dokonalá, rozpočet je vidieť, kľudne by som to označil žánrový vrchol. A nesklamala ma ani hudba. Síce My way nie je až tak dokonalý film, ako na mňa pôsobil z traileru, ale po treťom pozretí môžem s čistým svedomím dať plné hodnotenie. Nejaké zápory sa tu nájdu, ale všetko to sú skôr len detaily. Po už asi neprekonateľných Putách vojny je to druhý najlepší vojnový film, aký som zatiaľ videl. 86% () (méně) (více)

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Dostali jsme se hodně daleko, jak dlouho bychom asi běželi domů? Rok? '' ---------- Absolutně nechápu, jak mi mohl tenhle válečný film uniknout. Točeno už v roce 2011 a já se o něm vlastně doslechl jen úplnou náhodou! Mai wei je válečným velkofilmem. Takovým jakých se moc nevidí. Ne každý totiž dokáže natičit válečný film, který chvilku mapuje konflikt v Mandžusku na rusko - japonské hranici a který se pak přesune na evropské bojiště doprostřed Dne D... Skutečný příběh neznám a stal-li se, je tato odysea Japonce a Korejce opravdu fascinující. Jen těžko by někdo mohl vymyslet podivnější příběh. Filmu nemám co vytknout. Válečné scény byly na jedničku s hvězdičkou a kdo viděl nějaké jihokorejské válečné filmy z poslední doby (nejen opěvovaná Pouta války ), ví co může čekat. Byl jsem fascinován detailností, jakou si tvůrci dali práci s reáliemi, technikou a výstrojí... Jediné co mi moc neštymovalo bylo Tetsuovo zařazení u wermachtu. Určitě se muselo při následném vyšetřování prokázat, že je to vysoký japonský důstojník (spojenec), je mi tedy divné, že by jej zařadili jako vojína mezi nováčky... I to ,,potkávání'' obou hrdinů mi místy připadalo mírně řečeno příliš časté, nicméně jak říkám neznám skutečný příběh a osud občas zašmodrchá lidský život všelijak... Nechápu hodnocení místních znalců s tisíci body (např. KevSpa) opravdu ne... Ano, bylo evidentní, že materiálu bylo více a bylo nutno ho nějak zkrátit... Už i takto měl film 137 minut. Některé střihy jsem nechápal, ale dávat za to jen jednu * ??? Tohle byl naprosto skvělý válečný velkofilm. Ano je tam místy (ale zas tak neruší) asijská afektovanost, ano je tam i patos (v kterém americkém válečném filmu není?), ale je tam i neuvěřitelný příběh a naprosto dokonalé válečné scény. Já osobně dávám za 5 zničených ruských tanků. * * * * * ()

agentmiky 

všechny recenze uživatele

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % ()

MATADOR 

všechny recenze uživatele

Je-gyu Kang ukázal už v Poutách války, že mu tyhle rozsáhlá válečná dramata jdou pěkně od ruky. Film se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů z druhé světové války a od té doby jsem rád vyhledával korejskou tvorbu. Po čase jsem narazil právě na Mai Wei, který toho má s Pouty války mnohé společného. I když příběh působí hodně pohádkově, je založen dle skutečné události. Jen mě trošku zamrzelo, že jsem přetvoření vztahu z nepřátel na kamarády moc nevěřil. Přesto pro válečné fanoušky jedna z mála povinností z korejské tvorby. ()

Galerie (230)

Zajímavosti (6)

  • Když se po sedmileté přestávce vrátil jihokorejský režisér a autor filmových snímků, jako jsou dnes již kultovní jihokorejský špionážní thriller Shiri z roku 1999 nebo kritiky velmi dobře oceňovaný válečný snímek Taegukgi: The Brotherhood of War z roku 2004, Je-gyu Kang na režisérskou židli, ještě ani zdaleka nemohl vědět, že se připravovaný filmový projekt s rozpočtem přesahujícím 28 miliard korejských wonů, tzn. 24 mil. amerických dolarů, stane ve své době vůbec jedním z nejnákladnějších jihokorejských filmových počinů. Do rukou se mu v roce 2007 dostal nejprve originální rukopis s pracovním názvem 'D-Day', jemuž až do doby zhlédnutí specifického dokumentaristického snímku, zachycujícím identickou problematiku nastíněného válečného konfliktu, nevěnoval takovou pozornost, jakou si právem zasloužil. O realizaci celého projektu se rozhodlo až v roce 2008. Přípravy zabraly filmového štábu víc jak celých osm měsíců, v nichž se byli tvůrci nuceni připravit nejenom funkční rekvizity vojenského zařízení, mezi nimiž figurovali jak sovětské tanky BT-5 a BT-7, které byly speciálně pro potřeby filmařů přestavěny z původních zastaralých amerických M24 Chaffee, tak i zbraně od samonabíjecích pušek G-43, přes klasické německé pistole Luger P.08 až po lehké kulomety ZK 383, jimiž německá vojska ze svých opevněných bunkrů dokázala rozdrtit jakýkoliv pěší nápor, ale také se poprat s jazykovou bariérou, neboť filmové natáčení se neodehrávalo jen na jihokorejském území, ale také v pobaltské Litvě, v níž se po většinu doby hovořilo za pomocí ruských překladatelů. (Conspi)
  • Herečka Ye-jin Son mala pôvodne hrať hlavnú ženskú rolu, ale kvôli zmenám v scenári vypadla ešte pred natáčaním. (Rambo159)
  • V úvodních titulcích je uvedeno, že korejce v německé uniformě našli při spojenecké invazi do Evropy, v tzv. den D roku 1945. Ve skutečnosti však tato invaze proběhla v roce 1944, a to 6. června. (bejkovec)

Reklama

Reklama