Štyridsaťštyri

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit. (08.02.2024)

Ďalší s Bielikových chlapských filmov, ktorým nemôžete nič vytknúť. Na to v koľkom roku film vznikol sa môže pochváliť skvelým príbehom - čo dokazuje Bielikov talent pre písanie scenára, výbornými hereckými výkonmi - čo dokazuje Bielikov talent pri vedení a výbere hercov, a v neposlednom rade na svoju dobu výborné akčné scény. 44 je príbehom vojakov, ktorý sa vzbúrili proti vojne a vojenskému systému. Je rozprávaný retrospektívne cez oči hlavného hrdinu, ale hrdina príbehu je kolektívny. Film je plný silných a sympatických hrdinov, ktorý ako to už v Bielikových filmoch býva nešteria humorom a vždy držia spolu. Protipól k nim sú vysokopostavený hodnostári, ktorý sa obohacujú na vojne a ktorý pôsobia od prvého momentu nesympaticky - hlavne výborný Ctibor Filčík, ktorému by som aj ja sám rád jednu natiahol. Film je napínavý, hlavne ku koncu - pôsobí veľkolepo a badať tam znaky poctivej roboty strihnutej perfekcionalizmom, tak typickým pre celú Bielikovú tvorbu. Pre mňa je to ďalšie vrcholné dielo 50 rokov, kedy bol Bielik na vrchole svojich tvorivých síl. (18.03.2012)

"Glavy hore, junáci"...kričia Srbi v mestečku Kragujevac. Štyridsaťštyri odsúdených kráča pomaly, v smutnej atmosfére a niet sa čo čudovať, pretože popravčia čata už čaká...Veľmi kvalitný film z obdobia 1.svetovej vojny, kde sa P. Bielik ako režisér nestratil ani v bojových scénach. V prvom rade ide o súboj charakterov, silnej témy a na tom sa dá vždy stavať. Vzniklo dielo, na ktoré môžme byť hrdí, ktoré trúfam si povedať, dnešná slovenská kinematigrafia nedokáže prekonať a ako námet celosvetovo zrozumiteľný, by bol vhodný remaku. Svojím protivojnovým posolstvom veľmi pripomína slávne Kubrickove Cesty slávy. Bolo by zaujímavé sledovať ako by si s tým hollywood poradil. Vyčítať mu možno iba príliš poetický úvod z až príliš ľúbeznou slovenčinou, ktorá mi trošku kazí výsledný dojem. Je to ale iba malý nedostatok, ktorý si v priebehu filmu množstvo postáv vykompenzuje nadávkami na všemožný spôsob (jebem ti!, hovädo!,hovädo!,hovädo!...). Trochu zamrzí, že Bielik už nešiel do detailov okolo popravy, ale pri čítaní knihy o tejto udalosti mi behá mráz po chrbte. Jeden z popravených napríklad tesne pred smrťou vykríkol: "Za nami idú bratia Srbi a tí nás pomstia!" Vzhľadom na rok výroby môžme vtedajšej generácii tvorcov iba závidieť a pre dnešných, môžu byť stále vzorom. Prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť.....100%. (01.10.2009)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském. (12.11.2023)