Deň, ktorý neumrie

Tenhle snímek má krásný národní patos, ne přemrštěný, ne nacionální, ale takový, u nějž válečná generace mohla uronit nejednu slzu. Ženské oko zajisté potěší přehlídka krásných chlapů Československa, ničí ucho nepotěší přehršel němčiny a to ještě bez titulků. Ruštiny je mnohem méně, samozřejmě také bez překladu. Ale poslední slova snímku ho ani nepotřebují: "Не плачь папа, твой сын живет, герои не умирают.". (01.09.2013)

Ivan Bukovčan patří k výrazným osobnostem slovenské původní dramatické tvorby sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Nesnadné téma Slovenského národního povstání, které je v zemi našich východních sousedů vnímáno stále jako rozporuplné (mj. i s ohledem na genezi slovenské státnosti), pojednal v rámci tehdejších okolností s relativním úspěchem (do úvahy je nutné vzít tehdejší cenzuru). Snaha postihnout slovenské národní hnutí neschematickým pohledem narážela na neprůstřelnou tezi o vedoucí úloze KSČ (KSS). Charakteristiky hlavních postav oscilují případ od případu se značně proměnlivým zdarem mezi ideologickým schématem a slušnou mírou zvládnutého zachycení jejich duševního světa. Mnoho herců, i ti nejlepší, často nemělo co hrát. Výsledný pohled i zásluhou monumentálního závěru však nevyznívá nejhůř (viz např. obdobnou, mnohem spornější italskou BITVU U EL ALAMEINU). Představa, že dnes zejména ve slovenských podmínkách by bylo možné natočit srovnatelným způsobem obdobné dílo, je iluzorní. A tak se naši slovenští přátelé patrně ještě dlouho budou musit spokojit s úrovní a výkladem děl, jejichž dokonalost bohužel zůstáva a zůstane přinejmenším spornou. (20.04.2008)

Dokážu si představit, že existuje skupina lidí, která si takové snímky dokáže velmi dobře vychutnat. Na mě však "Deň, ktorý neumrie" působí poměrně neoriginálně a navíc jako naprosto nedůležitý snímek, ničím nevyčnívající z davu. Podobných filmů byla natočena spousta. Asi nemá smysl hodnotit tento film 3*, jsem si skoro jistý, že v budoucnu nebudu mít už nikdy chut' se na něj znovu podívat a určitě mi časem úplně vypadne z mysli. (16.01.2012)

Na poli vojnovych filmov v ceskoslovenskej kynematografyji ide len o taky lahsi priemer, ktory stoji na dvoch hercoch : S. Kvietik /Boxer a Smrt/ a R. Brzobohaty /Vsichni DFobri Rodaci - osobne ho nemam rad/. Tematicky ide o SNP a boje s tym suvisiace. Reziser Martin Tapak sa teda do vojnovych filmov velmi nevyzna, na takeho Otakara Vavru a jeho trilogiu Dny Zrady - Sokolovo - Osvobozeni Prahy rozhodne nema. Ani reziser, a ani film. No ale zase, aby som len nekritizoval, parkrat sa vystrelilo a aj pancierovy vlak tu bol, takze vydalo na slusny priemer. Ovsem, nic viac. 60 % (10.12.2013)

Debilných partizánskych filmov sa natočilo viac než dosť, tento nevyčnieva z radu. Za hodinu tu padlo asi viac výstrelov než v celej druhej svetovej vojne a keď stíchol hluk guliek, mnoho divákov si mohlo myslieť, že sú v nejakej jazykovej škole. Vo filme sa okrem slovenčiny hovorí aj poľsky, rusky a nemecky. Ťažké sústo aj na skúseného polyglota. (27.09.2018)