Cabaret
Cabaret
Režie:
Bob FosseScénář:
Jay Presson AllenKamera:
Geoffrey UnsworthHrají:
Liza Minnelli, Michael York, Helmut Griem, Joel Grey, Fritz Wepper, Marisa Berenson, Ralf Wolter, Helen Vita, Ellen Umlauf, Pierre Franckh (více)Obsahy(1)
Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)
(více)Recenze (151)
Spíš než skvělý muzikál je Kabaret skvělým a silným dramatem. Což platí i pro dokonalý All that jazz. Fossemu se výborně podařilo vykreslit poklesle dekadentní, kýčovitě bizardní atmosféru zábavního kabaretu v předválečném Německu a na takovém pozadí poté rozehrát příběh o velice zvláštní lásce dvou zcela nepodobných lidí - mladé Američanky Sally, zpívající v kabaretu a cambridgeského doktoranda Briana... Ústřední herecká dvojice je bezvadná, ale snad nejvíc mi utkvěla v paměti postava uvaděče Kit Kat Klubu... Škoda jen, že se mi až na jednu výjimku moc nedostala pod kůži muzikálová čísla. Což u muzikálu zamrzí. Proti choreografii a kostýmům nemám to nejmenší. 80% ()
Muzikál par excellence. Filmová verze Kabaretu má všechno, co chybělo jeho provedení, které jsem před nějakými šesti lety naneštěstí viděl v plzeňském divadle. Je živá, uvěřitelná, emotivní, strhující... A já nevím jaká ještě. S názory, že hudební čísla nejsou dějotvorná a že by se bez nich film dokonce obešel, opravdu souhlasit nemůžu. Příběh na nich velice pevně stojí a kdyby nebyla tak mistrně zvládnutá, snadno by se stal obyčejným romantickým kýčem z počátků druhé světové.__P.S. Je fajn, že ČT film uvedla v původním znění s titulky, ale obraz ti pacholci opravdu řezat nemuseli. ()
Pokaždé mě znovu dostane. Dekadentní, travestitní, homosexuální, vulgární, vtipný, rozkošný, taneční, tísnivý. Tenhle film v sobě skrývá tolik pocitů, že se nedají vstřebat snad ani na podesáté. Temné drápky nacismu se pomalu zadírají do kůže, zatímco se mluví o sexu, zpívá, chodí po barech, balí ženské a dělají jiné skopičiny. Při pohledu na živočišnou L.Minnelliovou neustále pokuřující a popíjející si jeden říká, kde se v ní ta energie bere - kabaretní výstupy jsou bezchybné. A pak se vybaví vzpomínka na herečku, která propadla démonu alkoholu naplno... A pokaždé tuším, že film špatně skončí, což si pamatuji špatně, jelikož konec tak děsivý není. Vlastně - postavy v zrcadle zvolna se měnící v nacisty.... Zábava a mrazení současně. ON:,, Spala jsi s ním?" ONA: ,, Spala." ON: ,,Já taky..." ()
Tento muzikál se mi teda těžce nezamlouval,snímek který tolik Oscarů ukradl Kmotrovi mistra Coppoli (8 a včetně režie!)je docela vrchol nevkusu Akademie, že začínám myslet, že v roce 1972 museli být pořádně sjetí, protože já na téhle ujetosti nevidím vůbec nic výjimečného. Samotný příběh je velice tuctový a neuvěřitelné ke konci (milostný trojúhelník) roztahaný,herci kteří taky za moc nestojí zvláště Liza Minnelli mi neuvěřitelně lezla na nervy, písně mi taky zrovna nevoněli a jediná choreografie čísel se vcelku podařila. Ode mě slabých 40%, a to všeobecně k muzikálům ze srdce tíhnu. ()
"Does it really matter so long as you're having fun?" ()
ať přemýšlím, jak přemýšlím, vlastně na tomhle filmu nemůžu najít cokoli, co by mi vadilo... ač obecně muzikálové snímky (až na pár srdečních záležitostí) nevyhledávám, kabaret tomuto žánru dělá čest a dobré jméno... choreografie i písně jsou umě napasovány do fantastických scén se skvělým střihem a prostě jedinečnou lizou minnelli, jejíž výkon je bez přehánění alfou a omegou celého příběhu... při kontrastech frivolna s nastupujícím nacismem běhá mráz po zádech a kabaretní groteska s již zmíněnými geniálními prostřihy sugestivně a ironicky parafrázuje tuto (ne)šťastnou dobu... 90% ()
Swingující hedonismus a deprese meziválečného Berlína, naivní přistěhovalec Michael York, a nastupující fašismus. To celé pohledem režiséra americké nové vlny na vrcholu sexuální revoluce. Není divu že se filmem pak v Berlíně inspirovali a založili podle něj dnes už kultovní klub KitKat. 8/10 ()
Fascinující podívaná volně založená na textu Christophera Isherwooda "Berlínské povídky". Kdysi jsem měl štěstí a podařilo se mi zhlédnout derniéru Kabaretu v podání studentů VOŠH v pražském Pidivadle, což byl zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Totéž platí pro "originál" z r. 1972 od Boba Fosse, který lze doporučit nejen všem milovníkům muzikálů. Kabaret byl nominován na neuvěřitelných 10 Oscarů, včetně kategorie Nejlepší film, kde byl poražen Coppolovým Kmotrem; nakonec proměnil 8 nominací - a já dodávám, že zcela oprávněně. Velmi dekadentní film. ()
V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. ()
Lize som chcel dať oscara už po pätnástich minútach. Perfektne zachytená atmosféra hnednúceho Nemecka 30.tych rokov; voľnomyšlienkarstvo verzus idiocia doby. Zábavné, desivé, sexi. ()
Muzikál z obdobia nastupujúceho nacizmu? Rozhodne originálny nápad. A keď sa má toho niekto chopiť, tak ma automaticky napadne Bob Fosse. No a rozhodne nesklamal. Pre našinca je určite pikantné sledovať hercov z Winnetoua alebo Derricka v serióznom áčkovom hollywoodskom veľkofilme. Takže teraz vieme, že život je kabaret, rovnako ako vieme z Posledného metra, že život je divadlo. A este je aj tragikomédia. To vieme zo života. ()
Pozrel som si kúsok tohto oslavovaného diela, aby som mal istotu, že moje hodnotenie podľa spomienok je v poriadku. Nie je celkom v poriadku. Tvoria ho jedny z najslabších troch hviezdičiek, ktoré som udelil. Prakticky nič ma na tomto diele nezaujalo, a aj keď pominiem fakt, že Lizu Minnelli neznášam, bolo tam dosť dôvodov na mierne rozčúlenie sa. A bolo preto v rámci psychohygieny rozumné, že som Kabaret nedopozeral. ()
prekvapujuco zaujimava viaczanrova pochutina. vyborne funguju tak spevacke kabaretne pasaze, ako aj dramaticka cast pribehu. liza minneli herecky koncertuje a pocet ziskanych oscarov je naozaj zasluzenych. ()
Výborný muzikál mísí dramatický příběh z Berlína v době nástupu nacismu s kabaretními hudebními čísly. Tedy žádní lidé, kteří z ničeho nic začnou zpívat a k tanci se přidá celá ulice. Parádní jsou hlavně písně – od rozdováděné Money, Money až po mrazivou Tomorrow Belongs To Me. Většinu Oscarů si to nejspíš zasloužilo. ()
Muzikály nemám rád, ale tie bi- až homosexuálne už vôbec. Len preto bral tento film ceny. Prelomový. Morálkovo možno. Nacizmus je treba zavrhnúť, ale dekadenciu rovnako tak. Muzikály zvyčajne obsahujú aj krásne herečky. Žiadne som nenašiel. A to počítam aj Yorka. ()
8 Oscary(!) oceněný muzikál odehrávající se v kulisách kabaretu. Liza Minnelli fyzické krásy moc nepobrala ale její taneční kreace, stejně jako všechna hudební čísla jsou to jediné, co udrželo mou pozornost. ()
V berlínskom kabaretnom Kit-kat klube už normálne cítiť závan nacistického vzduchu, pretože v danom roku začínajú pomaličky vystrkovať rošky, ale zatiaľ ešte nie tak razantne, aby sa tanečnica a speváčka Sally Bowles, nedajbože strachovala, že by sa uvádzací „Majster ceremónii” nezúčastnil zakaždým vypredaného večera za doprovodu gogo-tanečníc. A keď sú oni dvaja taktiež k tomu pohromade, tak táto šou má neuveriteľné grády, až to tam doslova vrie ! Ona je moc ľahkovážna, čiže skúša všelijaké vzťahy s opačným pohlavím, a takto sa na piedestál ponúkajú viacerí kandidáti s rôznymi tajomstvami, ale jedno ich úplne predčí, a vtedy by ste mali byť extra pozorní, aby ste na to prišli, je i strašne atraktívna, vyzývavá žena, ktorá by si mohla uchmatnúť kohokoľvek, na koho by ukázala palcom. Rozporuplný Angličan v Nemecku, Brian Roberts je toho aj názorným príkladom. Rozmarný boháč Maximilian von Heune si ich uchmatne nakoniec oboch, a tým sa dostávam k prezradeniu jednej z poínt. Postavy, ako sú Natalia Landauer a Fritz Wendel sú Židia, keď majú vlastné starosti, že už očakávajú dopredu očakávateľné. Je tu mix rôznych životných peripetií, ktoré sú defacto riešiteľné, no sú komplikované, ako hrom. A netreba podceňovať ani Majstra ceremónii, čo sa šibalským úsmevom usmieva. _ Ktože to vyfúkol Coppolovi oscara za réžiu prvého Krstného otca ? No, predsa Bob Fosse, muzikálový expert-par excellence, ktorý sa poistil génmi, ktoré nikdy nesklamú, pretože Liza Minnelli je celá mama Judy Garland, kde jej otec Vincente, nie je nikto iný, ako režisérsky tvorca Američana v Paríži a Gigi, a tak podáva pravý, nefaľšovaný, herecký výkon, ktorému zručne sekunduje (prihráva) i reálny tatko “Baby” z Dirty Dancingu, Joel Grey. Ostatní ma až tak e-x-t-r-a neoslovili, aj keď sú pomerne dosť dobrí: York, Griem, Wepper a Berenson. Naopak, veľmi ma oslovili tieto f. veci: DP-G. Unswortha, ktorý sa podieľal na Vesmírnej Odysey, Stanleyho Kubricka, či aj montáž Davida Brethertona. 8 prestížnych Cien Akadémie je dosť, nie je to vôbec málo, že dlhé roky ešte potrvá, pokým príde ďalší oscarový muzikál... ()
Liza Minnelli je strašně ošklivá a její hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nějak nesnáším ten vyžírkovský diblíkový typ á la Snídaně u Tiffaniho. Mezi svobodomyslností, nekonformností a naivitou, blbostí je holt tenká hranice.. S postupující stopáží houstne atmosféra a konec s prvoplánovou metaforou pokřiveného zrcadla je ve výsledku naprosto přirozený. Něco hloupého ve mně mi říká, že dekadentní Berlín kabaretů a caligarismu mohl být fajn. ()
Nechutný šraml a lidé ze spodiny společnosti, kteří si ale v průběhu filmu získají divákův obdiv a respekt za svoji opravdovost, snahu a lidskost a to zejména při srovnání s tím oficiálním hnusným pozadím, které se dostalo k moci a určilo svět na další desetiletí, ()
Teda kam se hrabe Chicago... ()