Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ***

    ,,PENÍZE JSOU JAKO PES, O KTERÉHO JE TŘEBA SE NEUSTÁLE STARAT. CHCE, ABY JSTE MU TEN MÍČEK HÁZELI STÁLE ZNOVA A ZNOVA. ABY MOHL DĚLAT TO, CO SE OD NĚHO OČEKÁVÁ.…“ /// Pohádka o lidech, kteří touží bejt obklopení bohatstvím proto, aby si jich ostatní víc vážili. Zákulisí vedení banky a svět, ve kterým bych nemohl žít. Můj mozek totiž není obětí peněžních transakcí ani akcionářů a dokáže myslet i na jiný věci, než je rychlej sex na hajzlu a prachy. Pro ty, jenž nemusej filmy o politice, tohle bude jen další nudnej sled keců a událostí. Ti ostatní, který cejtěj nějaký napětí při sledování klesající křivky grafu, spekulacích o bankách v drápech akcionářů, diktátu trhu, o rattingových agenturách, které narušují ekonomiku kvůli politice a ohrožují celou společnost, zaplesaj. I když za sebe přiznávám, že Margin Call bylo napínavější. Tady vítězí téma nad zpracováním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 2004 Stéphane Osmont, jsem nečetl. 2.) Výstavy, jako třeba ,,LUXUS JE TVÉ PRÁVO“ se pořádaj kvůli mně. 3.) Děvka za 30 tisíc? Nuda! Já mrdám jen ty za milion. Euro (samozřejmě!). 4.) Thx za titule ,,sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(26.11.2013)

  • Sarkastic
    ****

    Moje třetí setkání s panem režisérem a znovu to budou 4*. Kapitál je především satira na dnešní (vyšší) společnost, ale také drama muže, figurky, který toužil po moci. A Gad Elmaleh byl jako naivní kariérista, jenž si myslel, že může všechno, naprosto přesný. Moc se mi líbily také ty jeho neuskutečněné výbuchy hněvu, neukojený hlad po kur…ehm, modelce a také konečné prozření…no, i když. A také mě nadchl konec, který to pěkně cynicky shrnuje. Zklamalo mě pouze občasné přílišné zjednodušování (hlavně co se týče dětí) a určitá naivita (v reálu by asi s hlavním hrdinou vydrbali podstatně rychleji a tvrději).(21.12.2013)

  • Flego
    ****

    Kto chce s vlkmi vyť, musí vlkom byť. Nový riaditeľ banky Marc ( výborný Gad Elmaleh ) musí prekonávať rôzne nástrahy najvyšších finančných kruhov, ale rozhodne sa nejedná o nejakého kladného hrdinu. Chápe tok peňazí a patrične s notnou dávkou cynizmu to dokáže vysvetliť aj svojmu strýkovi, ktorý je nahnevaný na nenažraných bankárov asi ako trištvrte celej populácie. Film ukrýva v sebe určitý satirický podtón, ale hlavne je to rýdzi kapitalistický thriller na francúzsky sposob.(25.1.2014)

  • Dionysos
    ****

    Někomu to možná může připadat stereotypní, nicméně Costa-Gavras zjevně nechtěl natočit subjektivní lidské drama, ale objektivní pohled na svět velkobank a nebál bych se říct, že (zvlášť díky katalyzačnímu účinku ekonomické krize po r. 2007) film má v tomto smyslu mít i funkci didaktickou. S tím souvisí i typizovanost postav, ale co se dá dělat, když v díle jehož název snímek nese (myslím Marxův "Das Kapital", ne knihu "Le Capital" Stéphana Osmonta, beletristickou předlohu tohoto filmu), čteme např. na str. 251: "Jako kapitalista je jen zosobněným kapitálem. Jeho duše je duše kapitálu. Kapitál má však jediný životní pud - pud zhodnocovat se, vytvářet nadhodnotu...." Nepřekvapí pak, že levicový Costa-Gavras nemohl natočit film jinak. Přesto rozhodně není jen šablonovitý a předvídatelný, rozhodně ne. Motivace hlavní postavy není jednoznačná ani zpočátku k uhodnutí a o konkrétním průběhu děje se to dá říct dvojnásob. Konvenční filmové postupy, které vás ani za necelé dvě hodiny nezačnou nudit.(19.10.2013)

  • Radko
    *****

    Takto si tu žijeme, my osvietení bankári a majitelia bánk. Kapitál odkrýva masku pokrytectva. Ukazuje správanie sa elít. Rafinované podrazy, náhle výpovede, dôraz na plnenie zjavne nezmyselných príkazov. A paranoja. Drzejší špeh vyhráva. Žiadna vecná odbornosť v riadení ("Čo to vlastne predávame?" pýta sa riaditeľ banky). Rozhodujúce sú manipulatívne hry o ulapenie si priestoru moci plus využívanie revolucionárskych modelov ("Použi Maov model kultúrnej revolúcie", radí riaditeľovi manželka). Ambiciózni ľudia majú zvyčajne inú predstavu o poschodiach vplyvu. A možno sú len neradi, ak ľudia vidia, ako to chodí. Pozn.: Existuje minianalýza zákonom uložených a neustále narastajúcich povinností štátu voči občanovi, čo nepodniká, nepracuje a má spoločnosť na háku. Všetky tieto povinnosti sú sankcionovateľné. Nútia občana žiť ako by bol matrica v stroji. Niektoré priamo prikazujú zaplatiť štátnemu výpalníkovi nezmyselné poplatky aj pri nulovom príjme (zdravotné a sociálne poistenie). Všetko nenápadne prepojené s bankami. Je na to tisíc dôkazov. Ak mi neveríte, skúste len taký mipokus: trvajte na Vašej zákonom umožnenej povinnosti, aby Vám bola mesačná výplata vyplácaná výhradne do vlastných rúk a nebola odvádzaná zamestnávateľom na účet v banke. Skúste to a uvidíte kolotoč. Nárast povinností vyžadovaných štátom od občana od 17. 11. 1989, sústavne narastá. Sústavne narastá od zániku režimu, ktorý podľa rôznych politikov, analytikov a politológov bol neznesiteľne dirigistický a od každého vyžadoval hrozne veľa povinností. Nuž vyžadoval, súhlasím. Len vyžadoval oveľa menej zákonom prikázaných povinností ako dnešná demokracia. Zákonná úprava bankovníckych práv vzrástla s porovnaním s minulým režimom asi o 2000%, čo sa týka len rozsahu úprav. O priznaných právach bánk obsiahnutých v týchto normách radšej nevravím. Dennodenné odrbávanie ľudí bankou a jej mocenskými hráčmi (majiteľmi a ich výkonnými poskokmi) milujúcimi peniaze, ich rast, drzé intrigy, sex a maximálny luxus, je známe hádam každému, len málokto si uvedomuje jeho Božskú trojjedinnosť ("Banka Ťa ojebe trikrát: ako klienta, ako zamestnanca aj ako občana", hovorí ľavičiarky strýko vo filme a riaditeľ banky na to: "On má v dosť veciach vlastne pravdu"). Jednoducho po zrútení bloku štátov, kde výrobné aj pracovné prostriedky vlastnil ústredný výbor strany, dominuje nielen v našom geografickom priestore (bývalé Česko - Slovensko) systém, kde kapitál ovládajú banky. Nenásytne, kruto a dennodenne prznia chudákov, žijúcich v ilúzii nekonečnej slobody. Costa- Gavras pochopil nemožnosť zmeny súčasného stavu. Pochopil, že snahy kritikov budú vždy zadupané večnými hráčmi, občas si uvedomujúcimi dopad svojich konaní, no vždy víťaziacimi kódom mamony - potrebou rozmnožovať množstvá zarobených peňazí a tváriť sa pritom ako intelektuálni guruovia. A pochopil tiež, že iná cesta k zmene ako náhly krach spôsobený nepredvídanou udalosťou (živelná katastrofa, vojnový konflikt, násilná revolúcia) jednoducho nevedie.(3.2.2014)

  • - Film síce popisuje svetovú ekonomickú krízu, ale vychádza z knihy napísanej pred začiatkom bankovej krízy. (vander19)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace