REVENANT Zmrtvýchvstání

Tak musím s politováním konstatovat, že to Iňáryju zas až tak v prdeli ještě nebude. Po Birdmanovi, nejhnusnějším, nejafektovanějším a nejotravnějším to velesvinstvu jaké kdy zprznilo celuloid, se artista vrhl na Rodokapsy, a na vrážení si vidliček do očí a hřebíků do uší to tentokráte opravdu není. Akorát mi to kapku připomínalo ten starý vtip, jak z pohřebáku vypadne na silnici mrtvola, po chvíli ji všemi šesti koly přejede kamión, řidič panicky odtáhne tělo do pole u silnice a ujede. V poli sklízí zrovna kombajn obilí a frajer mu totálně ucpe mlátičku, načež ho kombajnista pohodí v lese, kde právě probíhá hon, a několik myslivců do něj ještě nedopatřením našije pár ran z kulovnice. Ti pak zavolají záchranku, druhý den se jdou do nemocnice optat, jak to s poškozeným dopadlo, a doktor jim oznámí, že to sice byla šichta, ale pacient bude žít. Já vím, že když to říkal Džim Bridžr, tak to asi musí být pravda, ale nad takto podaným jakože skutečným příběhem by si nejeden traumatolog prochechtal fonendoskop. Tomu nepodchladitelnému Poslednímu Dykapryjovi by záviděl snad i nejslavnější zimní plaz na osm – Meresjev. Nejprve mu naprosto fantasticky podaný medvídek grizzly oholí dozajista vysterilizovanýma tlapičkama záda až na kost, prohryže mu snad všechny měkké tkáně, poláme hnáty a šlápne na hlavu, načež se náš hrdina nahrubo sešitý a reponovaný odborným traperským koželuhem a alkoholikem vykope z vlastního hrobu a jme se urazit v kurevské zimě tři sta kiláků během šesti týdnů. Při tom plazení a pajdání mrazivými severními teritorii se dostává do formy zejména tím, že třeba cvičně zhučí volným pádem ze stometrové skály, nebo si hoďku rehabilitačně zaplave zabalen v zázračně nadnášející stokilové koupací medvědí kožešině peřejemi s teplotou kolem nuly. Po připlazení se do civilizace se ani neohřeje a vyrazí za pomstou, kdy v sáhodlouhé bitce naporcuje nožem dobře živeného, odpočatého a nezraněného dvoumetrového zálesáka. Inu, na Mistrovství světa v rychlohojení a pohrdání gangrénami by frajer dozajista skončil na bedně, ale tomuhle v anotaci trochu chybělo sci-fi / fantasy. Nicméně, natočeno je to naprosto famózně a jedná se o totálně strhující paralympijskou pohádku s úchvatnou výpravou, při které uteče i ta prasácká stopáž jako jednonohý slepý překážkář na steroidech svému vodiči. Ale víš jak, milé Iňaryju, za to trauma z Birdmana už u mě budeš navěky v hajzlu a automaticky jedna dolů za dříve způsobená příkoří, ať natočíš cokoliv. (28.12.2015)

Tak se nám Leo doplazil až k sošce (a právě akademii věnoval i svůj poslední pohled)…ne, konkrétně jemu nic vytýkat nemůžu (ani Hardymu ne). Ale popořadě. Co se týče vizuálu/technické stránky, to jsem místy skoro slintal blahem. Stejně jako u úvodního přepadení. Neměl jsem větší problém ani s příběhem, délkou či „snovými“ scénami. To spíš s „detaily“ jako: „schování“ Hawka (Bridger oslepnul?), chyba s prohozením lahví, úsměvné zobrazení Francouzů, náboženský podtext (nejvíc to milosrdenství) a líčení Hugha čistého jak okvětí bílé lilie (např. férovka či „nečekaný“ příjezd rudochů těsně před možným „zkompromitováním“). Skutečný problém ovšem vidím jinde…Ehm, tuhý kořínek je pěkná věc, ale zas „vocamcaď pocamcaď“. Už u „medvídka“ mi skřípaly zuby. Ale s (místy až úsměvnou) Glassovou nesmrtelností jsem se pral celý film. Pak jde ta snaha o realistické pojetí (ač nejhůř jsem se paradoxně cítil u „mrkací“ scény) víceméně do kytek. Přitom stačilo netlačit tak moc na pilu…ve výsledku mi to tak bohužel vychází jen na lepší průměr. (13.07.2016)

Dokud prvních 30 minut strhujeme famózní promo reel Lubetzkého kamery, která ekvilibristicky teče prostorem mezi panoramatickými a kontaktními záběry, je to strhující. Pak ovšem nastoupí nutnost vyprávět příběh a pracovat s postavami - nu, a mistr mělkosti Alejandro je rázem zpět se vším všudy. Prostředek vyprávění odvádí pozornost od toho, co je nám vyprávěno. Prim hraje neskutečně plytce sestavený scénář plný náhod, který na oko bazíruje na ultra-realismu, ale ve skutečnosti z něj neustále vyklouzává směrem k pokusu o metafyzický anti-western. Symbolická rovina, ona malickovská hra s krajinou a okázalými symboly, je tak povrchní a bezradná, až hanba fackuje. Leo sice fluše jako splašený mezek a praktikuje lekce plazení, které bral ve Vlkovi z Wall Street, ale v podstatě nemá co hrát (při scéně v rozpadlém chrámu mi ho bylo bezmála líto). Z filmu se stává povrchní gymnaziální cvičení v jacklondonovské houževnatosti, která díky množství fyzických detailů bohužel přerůstá v parodii sebe sama - Glass je Iron Man mezi trappery a Meresjev 19. století. Není to oslava houževnatosti člověka, ale zbytnělého ega tvůrce, který staví sám sebe nad příběh i postavy jako pochybného boha. Revenant je řídká podívaná, intelektuální exploatace a film, který nepřináší nic víc než skvostné snímání krajiny a akce. Jinak je to nudná tábornická příručka a vysoká škola rozdělávání ohně. Kde nic není, ani troud nehoří. Metafyzika pro chudý od grizzlyho mezi přeceněnými filmaři. P.S. Medvědice bere vše, nejlepší CGI scéna všech dob. [50%] (05.01.2016)

The Revenant je typ filmu, počas ktorého sa viem ponoriť do kože hlavnej postavy, a cítiť sa ako šesťročný chlapec, ktorý číta svoju prvú dobrodružnú knihu. The Revenant je síce scenáristicky obmedzeným filmom kôli knihe Michaela Punkeho, hlavne, čo sa nadmierneho výskytu náhod týka, ale samotné naturalistické spracovanie materiálu režisérom z neho robí plnokrvný dospelácky epos o pomste, aký sme tu už dávno nemali. Keby sa bol film netočil podľa knihy, a bol by ňou len inšpirovaný, mohlo to dopadnúť s dynamikou deja v druhej pôlke filmu ešte lepšie. Je to ale len parciálna výčitka, pretože hlavnou doménou filmu neni ani tak príbeh, ako herecké výkony, kamera a režíjne spracovanie. I. Na Iñárritua si môže nadávať kto chce čo chce, ale behom dvoch rokov mať dve také špičkové a žánrovo tak neskutočne odlišné filmy je jednoducho genialita hraničiaca s nolanovskými výškami - samozrejme každný vo svojom duchu. II. Lubezki predviedol svoj um už v pre mňa revolučnom Birdmanovi - opať používa glidecamovo/ramenový záber evokujúci neustále sa obzerajúcu tretiu osobu, akurát tentokrát v ešte akčnejšiom prostredí. K totálnemu vrcholu záberov patrý úvodná akčná scéna, ktorá demonštruje majstrovstvo Iñárritua v schopnosti uchopiť dramatickú scénu ako jeden celok ala divadlo. III. Herci sú tentokrát jednoznačne najsilnejším článkom celku. Gleeson potvrdil svoje kvality už v kontroverznom Black Mirror či novátorskom Ex Machina, a tu len svojú prvotriednosť potvrdzuje. Tom Hardy kúzli daľší neskutočný charakter obohatený jedinečnou karikatúrov prvoplánového zloducha, kde pracuje jak s rečou, držením tela, ale opäť aj so svojím hlasom. DiCaprio - čo dodať. Veľa ľudí hovorí, že je celý projekt vypočítavým počinom pre to, aby Leo konečne doniesol domov sošku. Je úplne jedno či sa tak stane/stalo, pretože pre mňa, a viem, že i pre mnohých iných, je bezkonkurenčne číslom jedna. Ps: Umenie sa ajtak nedá objektívne hodnotiť... :) 100% (11.01.2016)