Chlapectví

Některé pasáže nudily jako sám život, ale stejně jako v reálu, vždy může přijít něco, co ponoukne táhnout to dál... dříve či později se ovšem dostaví nežádoucí účinek - únava, a ta na mě v Linklaterových filmech sedá docela často... Tady si, kromě úlevy, že Ethan Hawke v roli víkendového táty zavčasu zanechal afektovaného vypiskování, neboť léty se zklidnil (neoddiskutovatelná výhoda časosběrného provedení) cením originality formy, která z obyčejného průřezu jedním dospíváním učinila zdání jakési autentické pozorovačky, která obsahuje všechny bolístky současných generací i šrámy po soužití s dalšími a dalšími lidmi, kteří projdou rodinou a zase zmizí, aby splynuli s další, dobrá zpráva je, že nic není odsuzováno, ale ani extra idealizováno, a přesto, že se jednomu z nejčastějších klišé úspěšně vyhýbá, některým se neubrání a myslím, že mají za úkol, po všech těch špatných, filmových i nefilmových zkušenostech, vyvrácení předsudků a odstigmatizování rozvrácených rodin, protože teď právě tak žijeme... Hodně dlouhé tři hodiny života, které jsem ani já neprožila tak, jak jsem si představovala, přesto ocením nápad i trpělivost až třemi hvězdami, i když vím, že žádné znovu rozhodně nebude... a nevěřím, že místní superlativisté učiní jinak. (10.09.2014)

Linklaterovi obrovská poklona za jeho trpělivost. Je fajn mít tu čest s režisérem, který nejde po penězích ani po okamžitým uznání, ale raději experimentuje a doufá, že nabídne divákovi něco nevšedního. Škoda jen, že celý film bohužel působí jako sestřihy, přičemž ty časový skoky jsou většinou dost nevhodně provedený. Kvůli tomu dochází k tomu, že každý ten časový úsek se nějak vyvíjí, graduje a pak najednou skončí a začíná se o nějaký rok nebo dva později zase od nuly. Takže člověk má pocit, jakoby viděl 10 filmů uprostřed jednoho, přičemž postupně začíná být apatický. Myslím si, že zrovna v tomto případě by bylo lepší mít nějaký pevný a předem pečlivě promyšlený scénář s jasným příběhem a poselstvím, než improvizovat a doufat, že se to nakonec nějak samo poskládá dohromady a bude to geniální. Nejsem vyloženě zklamaný, ale čekal jsem, že to bude lepší, zábavnější a hlavně plynule propojené. Oskara za nejlepší film bych zde neudělil... 65% (17.01.2015)

Pri hodnotení tohoto filmu sa u mňa neustále bijú dva rôzne uhly pohľadu na neho. Ten prvý hovorí o tom, že je to skutočne originálne zobrazenie niekoľkých rokov v živote nielen malého chlapca, ale aj celej jeho filmovej rodiny. Spracovanie prináša inovatívny prístup, ktorý nám umožňuje nahliadnuť do útržkov ich života a sledovať zmeny, nielen fyzické ale aj psychické. Druhý uhol však hovorí o tom, že je to síce zaujímavo a inovatívne podané, ale čo z toho ak sa vo filme vlastne nič zaujímavé, čo by ste už inde nevideli (v oveľa rozvinutejšej podobe) nedeje a celý príbeh možno zhrnúť jednoduchým "same shit different day" (v tomto prípade year). Možno som ignorant no v tomto prípade sa na viac ako tri hviezdičky bohužiaľ neprepracujem, pretože nech akokoľvek oceňujem štýl, asi od polovice príbehu som už len čakala, kedy konečne skončí. (14.01.2015)

Tých 12 rokov sa oplatilo počkať na finálny produkt... Linklater v jeho najžiarivejšej forme, Boyhood sa môže radiť k jeho božskej trilógii "Before ..." . Treba písať viac..?! (20.04.2015)

...Prípadne film, ktorý nič nehľadá. Celkom mi pripomenul pc hru TheSims2, ktorá podobne prízemným spôsobom simuluje ľudský život. (Nadto v temer rovnakom čase akou je dĺžka filmu môže človek „hrať“ podobné životné zvraty trojgeneračnej rodiny ako v Linkalterovom filme, ehm, haha...) Škola, prachy, rozvod, sťahovanie, Láska, smrt, chcaní... Životy filmových postáv sú Sims2 obnobne podobné, tiež si môžu spolu spievať, hrať loptové hry, baviť sa o politike, či nevere - akurát z toho žiadne múdro ani koncept nelezie, ide (žiaľ) len o samotný fakt, že sa zjaví nejaká situácia alebo téma. (Detský svet postáv si uchováva aspoň akési kúzlo, i keď videoklipové. Avšak životy mladých dospelých pôsobia otrasne nudne - riešia len svoje dočasné lásky, čo so štúdiom a (vykonštruovane) dumajú nad budúcnosťou.) Podivne povrchný (žáner) realizmus(u). Opak Maurica Pialata. Život Adele bol aspoň ako-tak hypperealistický, mal šialenú kameru a rozprával o vášni a jej rozklade. (05.02.2016)

Tuším sa tu všetci komentátori rozhodli, že mi ukradnú slová z úst a zverejnia ich skôr. Čo teda ostáva napísať mne? Asi, že Linklater má obrovský cit pre ľudskosť, jeho filmy pôsobia ako keby celý štáb zahŕňal rodičovskou láskou a Boyhood je toho absolútnym vrcholom. Láska k postavám, svojmu dielu a hodnotám ktoré opisuje, sa mu uprieť rozhodne nedá. No vedieť sa viac stotožniť s prvou zo spomínaných vecí a cítiť väčšie vyznenie poslednej, je asi to čo mi tu k dokonalosti chýbalo. Ale prečo by som mal byť tak naivný a chcieť dokonalosť od života, či dokonca od dospievania? Nie, to chcieť nemôžem, no subjektívnu dokonalosť od umenia áno, a k tej mala bližšie režisérova trilógia Before... Bolo mi však potešením spoznať Masona a jeho rodinu, ktorá podľa mňa musela byť aj sama rada, že vznikla. (07.09.2014)

Linklaterove filmy sú jedinečné v rozprávaní o praobyčajných veciach, ktoré človek prežíva. V tomto prípade točil 12 rokov tento film, aby realisticky zobrazil životnú etapu mladého chlapca do jeho dospelosti. Pravdou je aj to, že toto časozberné rozprávanie niekedy stráca na údernosti. (24.01.2015)

Na první pohled lze Chlapectví vnímat jako unikátní časosběrný film s konzistentní dramatickou linkou, která sází na obyčejnost a všednost životních milníků svých postav. Druhý pohled už ale přináší rozporuplné otazníky týkající se celkového konceptu. Zdá se, že režisér Richard Linklater dvanáct let pečlivě pracoval na snímku, který ve výsledku postrádá hlubší rytmus, i dramatické zvraty a při němž má divák pocit koncentrované nudy. Linklater nechává vše „volně plynout“, dává přednost improvizaci před čtením ze scénáře a záměrně se vyhýbá dospívajícím životním klišé. V tomto snímku je vše tak jednoduché a obyčejné, že napojit se na postavy je téměř nemožné. Nejvýraznějším bodem je tak pro mě nakonec Patricia Arquette v roli matky; z nejisté a předrážděné samoživitelky se postupně mění v respektovanou pedagožku. Chlapectví není snímkem, který by si zasloužil zadupat do země, a Linklater si v řadě směrů zaslouží patřičný respekt, ale to nic nemění na faktu, že jsem polovinu filmu prozíval. (20.05.2015)

Chlapectví určitě musím ocenit za to, že se to natáčelo několik let a ti herci tak postupně stárli a bylo to pořád o nich, nemuseli se přeobsazovat, prostě pořád hráli ti samí. Taktéž oceňuji, že mě film dokázal zaujmout a že i přes tu šílenou stopáš skoro 3 hodin mě to nenudilo. Ovšem nemohu říci, že by příběh byl dokonalý, on dokázal zaujmout, ale nebylo to nic extra. Já jsem v tom příběhu nenašel hlubší význam, nevím co mělo být pointou. Byl to celou dobu jenom příběh jedné rodiny, jednoho kluka, ale čekal jsem tam něco navíc, něco co by tomu dalo ten význam. V jednu chvíli jsem myslel, že by se to mohlo zaměřit na domácí násilí, jenže u toho tématu se moc dlouho nezdrželi. No a jak tedy hodnotit tento film? Přemýšlel jsem nad 4*, ale za to, že do toho vtáhli politiku a propagovali Obamu, tak hvězdu strhávám. (28.04.2016)

Film, který měl čarovnou moc vrátit mě zpátky do dětství a ukázal mi, jak velice jsem se pletla, když jsem si myslela, že si přece stále dobře pamatuji, jaké to je být dítětem. Ani náhodou! Rozhovory mezi malým Masonem a jeho rodiči mi připomněly, jak velká bariéra mezi dětmi a dospělými je. A já ji přece taky cítila, jenomže jsem na ni zapomněla. Úplně mi vypadlo z hlavy, že jsem dospělé vnímala jako odlišné bytosti jiného druhu. A to je jen jedno z kouzel filmu natáčeného dvanáct let. ______ Všichni herci stárnou a mění se před očima, a tím se pro mě stali téměř blízkými přáteli. Takovou míru blízkosti a souznění jsem s postavami v žádném jiném filmu nezažila. Jako bych patřila do jejich rodiny. Nebo oni do mé. _____ Dialogy jsou vtipné a trefné, kolikrát jsem si vybavila, že něco podobného jsem zažila, slyšela nebo sama řekla. ___ Všechno uteče rychle a jedinou jistotou je pomíjivost. Tenhle film s ní skoro smiřuje. ____ I když ho mohl režisér hlavně v závěru víc prostřihat, podařilo se mu natočit film, který ve mě vzbudil neuvěřitelně silný pocit porozumění a sounáležitosti se všemi postavami. /21. 8. 14. / (20.08.2014)

Musím se zeptat ihned na začátku, proč je k sakru tohle tak úspěšné (Globy a minimáílně nominace na Oskary) . Ano jde jednoznačně o zajímavý nápad, 12 let pracovat s hercema a vytvářet něco, co by mělo dávat dohromady nějaký příběh? Problém je v tom, že to žádný příběh vlastně nedává, za celou dobu stárnutí hlavního hrdiny se k němu člověk ani jednou pořádně nedostane, když už se načne nějaký minipříběh, ihned zase o kousek zestárne a začne se opět plácat v ničem. Hlavní hrdina nezajímavý, čím je starší, tím je už od pohledu na pěst, jeho sestra jakbysmet, matka jakž takž, Hawke jako občas se objevbující otec vynikající. Očekával jsem od tohoto první lásky, zklamání, pusa, škola, kamarádi atd.. zkrátka novodobější Báječná léta. Místo toho absolutně bezdějové, nic neříkající, prázdné a k tomu všemu příííšerně dlouhé. Obrovské zklamání. (24.01.2015)

Vždyť ono je to tak dobré, že by to uneslo i ty patetické a důležité momenty dětství (pusa, sex...). To byly moje prvotní myšlenky. Ale ono je to právě tak dobré proto, že Linklater vystihl ty opravdové, v druhém plánu se skrývající, okamžiky dospívání. Protože často nás mnohem více formují obyčejné momenty, které nám zůstanou v paměti díky obyčejnosti a pomíjivosti, která se nedá opakovat. Nezbývá mi než říct: Díky. Díky za návrat k pocitu, že můžu natáhnout ruku a zachytit alespoň okamžik. 9/10 (28.02.2015)

Mám rád Linklatera a jeho filmy a Ethana Hawkea a obdivuji fakt, že tenhle film vznikl v průběhu 12 let, takže vidíme všechny stárnout "autenticky". To nicméně v mých očích nezastře fakt, že tahle sonda do dospívání je nudná i přes mnoho zajímavých témat a životních klišé. Nejlepší recenze tady. (22.11.2015)

(Lumiere - 18.8.2014) (11.10.2014)

Až Neveldine s Taylorem daj dohromady moje dospívání, to budete teprve čumět, jak nemusej dialogy, ani jednotlivý scény dávat smysl, jak mohou vedlejší postavy bejt dementní, jak může být protagonista ošklivý a nesympatický, přec se kolem něj točí samý pěkný bábovky, jen buďte rádi. Jinak k Boyhoodu netřeba přistupovat nutně jako performaci proto, aby ten film byl lepší, funguje sám o sobě a ani si nedokážu představit, jak může působit na dvacátníky co vyrůstali v Améru na předměstí. Co je z mého pohledu na Masonovu dospívání nejzajímavější je obklopení slabošskými mužskými postavami v protipólu k silným ženám, které jsou svázány k odpovědnosti svou účelností, jak nepřímo v zásadě vypálí ve své poslední scéně jeho matka. Protagonistu opouštíme v okamžiku, kdy má svoji dospělost před sebou a stále neví, jak k ní přistoupit - najde si rodinu, půjde cestovat, odjede na Aljašku, dokončí školu a bude se věnovat vytouženému umění? V případě ženské ústřední postavy by v univerzu Boyhood bylo vše uchopitelnější, ucelenější a jasnější, akorát by to nebyl tak dobrý film. (06.12.2014)

Jeden z nejoriginálnějších filmů, které jsem poslední dobou...KDY viděl. Vlastně se mi i příčí tomu říkat film, protože mi to připadalo skoro jako sledovat něčí život. Opravdu úžasné a nechápu vytrvalost, kterou Linklater s tímhle projektem měl. A vyplatila se! (01.04.2015)

Jak banální? Jak bez jediného momentu potřebného zfilmovat? Jak obyčejný? This is life. This is your fucking life. Sometimes is a bitch, but very, very ordinary bitch. ....Jistě, taky jsem při samotné projekci neustále čekal na nějakej zásadní zlom, kopanec, cokoliv, protože bez něj se filmy neobejdou. Přeci to musí být o něčem! Stejně vroucné přání vyslovujeme směrem k vlastním životům. Po skončení filmu je však režisérův záměr naprosto zřejmý, unikátní a svěží...zachycuje život v podobě, v jaké ho zažívá a zažije 99 % nás zápaďáků, ale zdaleka nejen nich. Život jako sled v podstatě banálních situací společenských (maturita, příjímačky) a intimních (východ slunce s holkou, rozhovor s učitelem), které sakra rychle utíkají a sakra málo z nich nějak v této rychlosti utkvěje v paměti, byť můžou být poměrně zásadní a jiný režisér by z nich vytřískal drámo jak sviň (ztráty milovaných, alkoholický otčím, hypoteční krize, šikana). Já vím no, lidi přeci neustále pořádají RODINNÉ OSLAVY, ve školách řádí ZKAŽENÁ MLÁDEŽ, každá druhá čára v nose končí REQUIEM ZA SEN, ženy běžně plodí ANTIKRISTY a aby taky ne, když ty NYMFOMANKY ovládá ZÁKLADNÍ INSTINKT. (15.08.2014)

Skvělý film, který právě pro svoji jedinečnost nemusí zaujmout každého. Vysoce hodnotím záměr režiséra natočit časosběrnou metodou vývoj chlapce a jeho okolí formou hraného filmu. Ne jen, že to muselo být hodně náročné samo o sobě, ale udržet si celé herecké obsazení na své straně po dobu 12 let, to musel být tvrdý ořišek. Jak jsem se dozvěděla, dříve nešlo udělat smlouvu na nátáčení delší než sedm let, takže šlo zde čistě jen o dohodu mezi režisérem a herci, aby vše zůstalo tak jak má a film se nakonec dotočil. Stačilo jen, aby se někdo rozhodl odejít a film by se tak nikdy nedokončil. Takže opravdu smekám. A přesně s tímto vědomím jsem šla do toho a proto mě to vlastně tak lákalo. Jako byste sledovali digitálně zpracované, sestříhané a sem tam trochu hrané rodinné album. Jde o obyčejný příběh jednoho kluka, který žije svůj život. Postupně vidíte jak vyrůstá, mění své myšlení, pohled na svět i své názory. Spolu s ním se samozřejmě mění i prostředí ve kterém žijě, vztahy s lidmi které zná nebo potkává. Snímek měl momenty, které zaujaly, měl svou dějovou linku a pro mě překvapivě rychle ony téměř tři hodiny utekly. A samozřejmě se najdou i tací jedinci, kteří tento počin nedokáží ocenit. Proto nerozumím tomu, že někdo vydrží tři hodiny zívat nudou a pak plivat na práci lidí, kteří jí věnovali poctivých 12 let. - "You know how everyone's always saying 'seize the moment'? I'm kinda thinking it's the other way around. You know, like, the moment seizes us." (17.05.2020)

Je neuvěřitelné a úžasné zároveň, že režisér na tomto jedinečném projektu strávil 12 let, aby zachytil co nejvěrněji nejdůležitější okamžiky ze života jednoho chlapce potažmo i jeho rodiny a lidí kolem něj. Ta láska, pečlivost a vědomí 12 let do nejmenších detailů vypiplané práce proplouvají celým filmem a dodávají mu něco úžasného, něco, co jsem dosud v žádném jiném filmu nepocítil a co ve mně evokovalo pocity, které zatím nedokáži pojmenovat. Byť je Boyhood pro mnohé neznámým filmem, myslím, že většina uživatelů čsfd i lidé tímto serverem nepolíbení mi dají za pravdu, když prohlásím, že na Boyhood se bude v budoucnu nahlížet jako na nepostradatelný pilíř světové kinematografie, který s minimem finančních prostředků změnil náhled na samotnou koncepci a pojetí filmu. (05.12.2014)

Elvis byl slavný proto, že byl první na světě... a stejné to bude s Chlapectvím. Richard Linklater přepsal historii filmu, a to ve velkém stylu. Dvanáct let... jedním slovem (režijně) úžasné. Jestli Boyhood nedostane Oscara, budu hodně překvapený. Opravdu se mi líbí, že tento film je neobyčejný svojí obyčejností. Asi tak jako normální život každého z nás. Zkrátka ne tak, jako většinou vídáme na filmových plátnech. A ona myšlenka na konec mě chytla jako to umí jenom myšlenky z nejlepších filmů. Takže o hodnocení nemohou být debaty. (19.01.2015)