Režie:
František FilipScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jindřich NovotnýHrají:
Josef Kemr, Radoslav Brzobohatý, Růžena Lysenková, Ferdinand Krůta, Otto Budín, Josef Mráz, Jana Hermachová, Josef KozaObsahy(1)
Josef Kemr v roli negramotného bezdomovce, který se ocitl na pražském Hlavním nádraží poté, co odešel z rodné vesnice. Bez peněz a bez jakéhokoliv zázemí si přivydělává tím, že pomáhá cestujícím před nádražím s kufry a příležitostně žebrá. Několikrát je zadržen policií, ale i přesto, že se jeho případ dostane až k soudu, nikdo si s ním neví rady. Co si počít s dobrákem od kosti, který ale neumí ani číst a v životě neměl nic jiného, než lásku ke koním? (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Už dlouho jsem neviděl tak falešný obraz normalizace, jako v této mikrokomedii, žánru dříve tak oblíbeném, kde se celá soudní síň (prokurátor, soudce i soudce z lidu) spojí, aby pomohli člověku, který neměl v občance razítko od zaměstnavatele. Stačilo už jen, aby zapisovatelka začala obžalovanému masírovat nohy s stráž VB mu skočila pro pivo a obraz "reality" by byl hotový. Lidé, kteří vědí, jak tehdy nikdo nepátral po tom, proč člověk nepracuje a hned byly rozdělovány tresty, se jen hořce zasměje, zbytek se může v komentářích po touhle věcí na YouTube vyjadřovat, že takhle vypadal "typický Chartista." Každému, co jeho jest. ()
I ten nejubožejší z ubohých neměl za socialismu šanci stát se bezprizorním bezdomovcem – společnost mu, blahosklonně a s chápavým porozuměním, podá pomocnou ruku. Výtečný studijní materiál pro sociology a historiky. Z diváckého pohledu zůstává živou herecká kreace Josefa Kemra, který svého vandráka ztvárnil s příslovečnou virtuozitou. ()
Jeden z těch tisíců bezejmenných bezbranných, který neměl na to, aby se přizpůsobil takzvané moderní době... ()
"Po první válce bylo jídlo důležitější než škola..." ()
Jednoduchý příběh díky Kemrovi (který tam skoro nepromluví, ale ten výraz!) s hluboce lidským vyzněním. ()
Dojemný a hluboce lidský příběh, vtipně i dobře napsaný a skvěle zahraný. Je těžké si představit, že by dnešní justice dokázala soudit drobnější delikty s takovýmto lidským přístupem; je ovšem otázka, zda to bylo možné i tenkrát, jde tedy spíš asi o moralitu, která není úplně ze života, ovšem nutí k zamyšlení, které je potřebné i dnes ve vztahu k bezdomovcům. Pomíjím fakt, že na příživnictví už dnes ani není paragraf. ()
Nepříliš veselý příběh, který ukazuje, že i dříve byli houmelesáci. Smutný příběh života a nebýt postavy paní Makovcové u výslechu (R. Lysenková), která alespoň vnese trochu humoru, ještě dvakrát smutnější. V obsazení není uveden Ladislav Křiváček hrající (jak jinak) pěkného zmetka. ()
Kemr najskôr predvádza etudu na tému zarputilý recidivistický pohľad, nasleduje útok na city a končí sa to riadnym normalizačným happyendom. Paráda. ()
No, já nevím, ale mikro komedie, jak je divákovi na začátku avizováno, by měla vypadat úplně jinak. Moc veselé to nebylo, spíše k pláči. Tech.pozn. Na začátku je v titulcích uvedeno, že jde o 3.příběh cyklu mikro komedií Bližní na tapetě. Na konci je pak do originálního titulku přidán rok 1970. ()
Vždy se najdou ve společnosti lidé, kteří se nedokážou přizpůsobit měnícím se podmínkám. Kdysi dávno to byla znalost písma, nyní třeba počítačová gramotnost. Kemr tuhle nezáviděníhodnou roli zahrál skvěle. Soud poněkud z říše sci-fi, ale budiž. Trocha optimismu byla v tom smutném příběhu potřeba. ()