School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (407)
3/10 ()
Film, který mi navždy bude připomínat mou babičku, u které jsem ho viděl mnohokrát již od dětského věku. Čuřil, Krhounek a spol., kultovní záležitost v čele s perfektním Marvanem. Poslední zhlédnutí 2/2024. ()
Komedie s Vlastou Burianem mám raději, ale právě tahle patří ke klasikám ze školního prostředí. Především proto se přidávám a souhlasím s hodnocením, že patří k těm, kdo má dosahovat vrcholků filmového Mount Blanc (na Everest to přece jen není) profesor Koďousek: Chyba! číšník: Prosím? profesor Koďousek: Součet je správný. Ale výsledek vždycky dvakrát podtrhnout, přítelíčku! ()
Pozdní třicátá léta byla pro československý film zlatá, je to tak. Vznikaly filmy plné nezapomenutelných, ale i zapomenutelných, a to dost dobře, hlášek. Tenhle je někde mezi. ()
Komedie ze studentského prostředí - vděčné téma v jakékoli době. Škola základ života je skutečná klasická podívaná. Hvězdné obsazení (nezapomenutelný češtinář Jaroslav Marvan) a spousta památných vět, např. slečna profesorka Suchá: "Pochopte, že mu nemohu dát dostatečnou, když ani neví, kdy byla bitva u Jerez de la Frontera!" :-) ()
Nemáte tušení, jak skvělý je jmenovat se Živný :D ()
Profesorský sbor na gymnáziu v Přívlacích je jak na koni. Někdo si dovolil vydat časopis nazvaný Řev septimy, v němž si z jednotlivých profesorů dělá legraci, což většině z nich vůbec nedělá dobře (kdo by taky chtěl takhle okatě slyšet pravdu). Začíná vyšetřování, jehož cílem je najít toho, kdo si dovolil takto zesměšnit profesorský sbor - navíc když se ve slohové práci jednoho ze studentů objevují podobné náznaky pohrdání školní výchovou jako v časopise ... Už je to hodně dávno, co jsem film viděl poprvé - a nijak zvlášť mne nezaujal. Nedávno jsme ale se ženou navštívili divadelní představení stejného názvu v Městském divadle v Brně (více zde), kde jsme se parádně pobavili, a tak nastal podívat se na film po letech znovu. A jak to jen říct - oproti onomu divadelnímu představení bohužel film působil trochu nudně - spousta fakt zábavných scének (- Ich habe gesagt. - Nein, Ich habe gesagt) je doplněna nic neříkající omáčkou (tenisové utkání profesorů). Divadlo se naštěstí té omáčky zbavilo a zůstalo postaveno jen na těch vtipnějších částech filmu. Doporučuji navštívit ... ()
Film, který by měl znát snad každý Čech! Nesmrtelné hlášky a inteligentní humor. ()
"Ich habe gesagt!" ()
By mě zajímalo, jestli ta kolena u jezera předvedla kolenotoč alespoň tak kvalitní, jako Benetka... A aby tomu rozuměl i Čuřil, pro jistotu překládám: Ich frage mich, ob die Knie am See zeigte den Kniefelge mindestens so gut wie Benetka. ()
Zvláštní. Vždycky jsem věřil, že Škola základ života je z těch dvou gymnaziálních komedií o kousek kvalitnější, ovšem když jsem si ji znovu pustil, očekávané scény se nedostavily. Ze všech těch výborných jsem se dočkal jen třech. Nezapomenutelného přednesu básně Adolfa Heyduka, trefné charakteristiky učitelského sboru a hodiny němčiny s netušícím Ladislavem Peškem. Pomyslný souboj tedy v celku jasně vyhrála Cesta do hlubin študákovy duše. ()
Jak říkal král - otec Heleny Vondráčkové ve filmu Šíleně smutná princezna:"Tohle je kladsika, tomu se musí smát každý.." Nevím, jestli se téhle klasice musíme smát opravdu všichni, ale já se směju i když nechci pokaždé když tenhle film vidím, už bůhví kolik let...absolutní pecka ve všech směrech ()
1. "Čuřil mě zul." 2. "Ich habe gesagt!" 3. vlk a psaní; Víc hvězdiček jsem tam bohužel nenašel. ()
Filmy této doby jsou na mě moc milé a laskavé. Profesorstvo přehrává žactvo o několik tříd stejně jakou u CESTY do hlubin... Pešek mi klasicky v roli studenta nesedí plnou vahou. Nejlepší výkon František Kreuzmann st. 65% ()
Klasika ze školních lavic. Jen doufám, že se naplní obsah domácí práce studenta, který zcela pravdivě kritizoval poměry ve školství, které jsou mnohdy bohužel stále aktuální. Samotný konec filmu je zcela nepochopitelný, né - li přímo trapný. ()
"Djůs, paní ředitelová nebyla připravená." Geniální hlášky, pěkně zaznamenané fragmenty tehdejšího školství, které ve velké míře přetrvávají dodnes a ta skvělá herecká parta - Pištěk, Smolík, Marvan, Pešek, Filipovský... Až na ten závěr dokonalé. ()
Já jsem vyrůstal na filmech pro pamětníky a převážnou většinu jsem měl a stále mám moc rád. Škola základ života sice patří mezi ně, ale bohužel nemohu udělit plných 5 hvězd. Je to sice nespravedlivé, ale u tohoto filmu se člověk neubrání srovnávání s dalším klenotem československého filmu, a to s Cestou do hlubin študákovi duše. A bohužel pro Školu základ života je ten druhý mnohem lepší a za mě vyhrává minimálně o dvě délky. Čtyři hvězdy však také nejsou málo. ()
"Štěstí, co je štěstí?... Muška jenom zlatá!" ()
Film má v sobě dětinskost jako Cesta do hlubin študákovi duše. Ale tady je jí víc. Tohle se mi prostě nelíbilo. ()
Netuším, čo by som sa mal na tomto filme obdivovať alebo sa kráľovsky baviť tak, aby jeho umiestnenie v Top 300 bolo aspoň trochu oprávnené. Nesúrodý dej, trápni profesori (okrem jednej mladej učiteľky-suplantky) a podobne trápni stredoškolskí(?) študenti s výzorom takmer-dôchodcov. Ich vylomeniny v podobe študentského dehonestujúceho časopisu alebo návštevy zakázaných filmov ma nijako neohromili. Skôr fungujú drobné scénky ako Muška jenom zlatá, ale inak veľké sklamanie. –––– Víš co, Máňo? Pobězíme kupředu. Pořád kupředu a jenom kupředu. ()