Já, Olga Hepnarová

Opět čeští tvůrci překročili svůj vlastní stín a ukázali, že dokáží natočit film minimálně evropské úrovně. Naprosto autentické a skvělé zachycení doby v sedmdesátých letech. Musím vyzdvihnout úžasný výkon hlavní aktérky, která se s rolí sžila ba daleko víc, Michalina Olszańska se stala Olgou Hepnarovou. Polsko má novou hvězdu o které ještě rozhodně uslyšíme. (24.03.2016)

Před nedávnem jsem si přečetl knihu R. Cílka http://www.databazeknih.cz/knihy/opratka-za-osm-mrtvych-13758 . A tak tohle vidět byla víceméně povinnost. No, a nedá se nic dělat, budu muset jít do plných:). Díky znalosti knižní podoby jsem tak nějak tušil a předpokládal, co asi dostanu, a dostal jsem to. Poněkud chaotický, roztříštěný obraz životní ztroskotankyně. Chápu, že tomu, kdo o Olze Hepnarové neví nic nebo jen základní fakta, může ten film připadat divný. V celém vyprávění případu, které v tištěné podobě bylo postavené na svědeckých výpovědích, figuruje o dost víc postav, než se objevilo tady, a tito svědci postupně skládají docela podrobnou mozaiku povahy osobnosti O. Hepnarové. Ve filmu je to takové neúplné, roztříštěné, útržkovité, ne vždy zcela logické - něco se děje a někde ve 2/3 akce, kdy by člověk čekal, že bude něco dál, je najednou střih a záběr na něco jiného. Ale tento způsob vyprávění podle mého názoru celkem výstižně vykresluje povahu samotné Hepnarové. Složitá, roztěkaná osobnost, která dle dnešních měřítek asi nebyla duševně úplně v pořádku. Každý, kdo tady dává tři* a míň, by si asi měl tu knížku přečíst, ledacos by se mu zřejmě spojilo a obeznámil by se i s mnohými detaily, které ve filmu nejsou. Co se týká zpracování, zcela souhlasím s uživateli Malarkey a Enšpígl. Skvěle natočený, ponurý film s odzbrojujícím výkonem Michaliny Olszańské, ona nehrála, ona tím svým psychopatickým nepřítomným pohledem, přihrbeným postojem a klátivou chůzí prostě BYLA Olgou Hepnarovou. Výborné zachycení atmosféry doby na černobílý materiál, každý záběr má svůj smysl. Natočeno s důrazem na detaily ve spoustě záběrů (schválně, kdo najde pilku na železo??:) ) Mimochodem, ve filmu se objevil aspirant na možná nejdelší záběr v historii české kinematografie, ve kterém se nic neděje:), to bylo docela psycho samo o sobě. Když šly závěrečné titulky, myslel jsem si, že v kině vypadl zvuk. Ne, nevypadl, ono i to, že po konci filmu nastane hrobové ticho, ve kterém se diváci jen pomalu zvedají a trousí ze sálu, mělo něco do sebe. Za mně určitě jeden z hodně vydařených a výjimečných filmových počinů posledních let. A jen poznámka na závěr. Mnozí tady odsuzují O. Hepnarovou jako naprosto nesympatickou osobu, která nevěděla, co chce a s níž nelze mít jakýkoliv soucit. Ne, nevyzdvihuju ji do nebes, neoslavuju, neobhajuju její čin, mně jí spíš bylo líto už při čtení té knihy. Ne snad za to, co udělala a jak dopadla (v tehdejší době za vraždu 8 lidí nic jiného čekat nemohla, a když se to tak vezme, bylo v tom možná i trochu politiky, soudruzi přece nemohli před lidem připustit, aby jí to prošlo "jen" cvokhausem), ale spíš za to, že se jí nedostalo odborné pomoci v době, kdy ještě šlo něco zachránit. Protože ona nebyla člověkem nějakého nízkého intelektu. V této kauze nebylo vítězů, jen poražených, na všech stranách. (25.03.2016)

Asi se budu muset smířit s faktem, že současnému artovému divákovi stačí ke štěstí velmi málo. Každou režijní a scénaristickou chybu si vyloží jako záměr (neexistující kauzalita, neschopnost vyprávět vizuálem, rozpad příběhu do nefunkčních fragmentů, karikaturní vedlejší postavy). Tento rok se mluví o výjimečných filmech, které se blíží zahraničním standardům. Možná svými production values, režijně stále zůstávávají na úrovni studentských cvičení. (27.03.2016)

Perfektní scénář a nastínění příběhu bez zbytečného žvanění o číslech a faktech. Sledujeme reakce a pocity Olgy při střetech se společností. Za film kompletně bez hudby taky patří se pochvala. Ovšem mi to celé kazily herecké výkony. (29.03.2016)

Jsem znechucen. S takto zajímavým materiálem naložit tak mizerně. Absolutně špatná režie, scénář a kamera. Scény jsou zdlouhavé, nezajímavé a na každé z nich se prostě musí objevit tvář Olgy (Michalina Olszańska), která vás po čtvrtce filmu přestane bavit. Jak už jsem napsal, solidní materiál, který bych zpracoval určitě lépe - míti finanční prostředky a herce. (01.04.2016)

Kdyby nebyl ten důraz na lesbické scény a bylo více ponižování, bylo by to o fous lepší. A problém se subjektivním viděním objektivních událostí mohl být aspoň jednou ukázán. Ale jinak to bylo tak nepříjemné, jako skvělé. Hlavní představitelka je ovšem příliš charismatická a docela pěkná proti skutečné Hepnarové, ale to je stejný problém jako u filmu Kajínek. (05.04.2016)

Formálně a na české poměry neuvěřitelný film, u kterého jsem se několikrát přistihla, že jsem vůbec poprvé hrdá na českou filmografii. Michalina Olszańská je totální zjevení a Polákům máme co závidět. Sugestivní a uvěřitelné sžití se s postavou, přičemž mě tedy nejvíce dostával ten nenapodobitelný klukovsko-klátivý styl chůze. Po obsahové a interpretační stránce už je to trochu problematičtější. Snímek je výrazně informačně kusý, odtažitý, řada lidí ho nemusí přijmout už kvůli bezprecedentnosti činu Hepnarové. Jeho největší obsahovou devizou je podle mě snaha donutit diváka značně přemýšlet a pochybovat během sledování i po něm. Tázat se po smyslu filmu i po smyslu života a činu Olgy. A takový stimul by mělo dávat každé kvalitní umělecké dílo. (05.04.2016)

Po velmi dlouhé době snímek z české koprodukce na, který jsem vyrazil do biografu. Film je po technické stránce pěkně zpracovaný, převod do černobílé se povedl, i zvukové efekty mi přišli pěkně retro. Záběry opravdu královsky dlouhé, Olga kouří, v posteli, v autě, ve sprše... v 70.letech se fakt hodně kouřilo, jó to byla úžasná doba kdy se ještě nevědělo že to škodí. Opravdu dobré vyobrazení špinavé totalitní doby. Díky užití i jiných než českých herců na mě film působí tak, že v Česku máme víc než filmových 10 herců. Titulky na mne působili jako minuta ticha za Olgu Hepnarovou, oběť systému. I když nebylo to tak zcela jasné, spíše byla obětí špatné? psychiatrické péče, a nebo se nechtěla tak úplně vyléčit? Film působí dvojznačně takže jasné odpověď není. Protože variant jak to lze pochopit je ještě mnohem víc. (06.04.2016)

Výborná Michalina Olszańska ve formálně skoro dokonalém snímku o poslední popravené ženě v ČSSR. To skoro v předchozí větě ale sráží moje hodnocení dolů a to proto, že tvůrci skoro každou scénu protáhli o něco víc než je zdrávo. A tak, když se člověk dívá na prázdnou chodbu 20 sekund, tak se to ještě dá vydržet, ale 30 už je skoro nesnesitelné. Film tak trvá skoro 2 hodiny a v kině to je dost otravné. Doma u bedny, kde se dá trochu zrelaxovat by to asi šlo líp. No a taky mi vadily ty nekonzistentní skoky v ději, ale pokud by ve filmu nebylo to protahování scén, tak bych nad tím asi přimhouřil oko. (09.04.2016)

Už dlouho se mi nestalo, abych sledoval film s takovým napětím, zatajeným dechem a plný očekávaní, co se bude dít dál.Hodně k tomu přispěla absolutní absence jakéhokoliv hudebního podkresu, ani nota..Opravdu silný zážitek, který mi zůstane v povědomí hodně dlouho!!! (10.04.2016)

Pěkně ponuře natočený film o jedné z nejfascinujících postav tuzemské kriminalistiky. Pochopitelně, že na "popularitě" Olgy Hepnarové hraje fakt i to, že to byla mladá a podle některých fotografií i vcelku pohledná žena, ale i to, že svůj čin pojímala ve filozofické a existenciální rovině. Film se snaží seč může svět Olgy Hepnarové popsat a některé z jejích pohnutek vysvětlit, leč ne úplně se mu to podaří. Zbytečně moc tlačí na pilu u sexuálního tápání, již méně vysvětluje její proměnu ve vězení a následnou snahu se z činu vykroutit. Jednoznačné plus pro film sbírají absence hudby (výborný nápad), černobílý formát a to, že se autoři nesnažili vše shodit na minulý režim. No a samozřejmě Michalina Oslzańska, která předvádí úžasný výkon - že by Český lev? Vynikající je i Martin Pechlát jako Olžin přítel Mirek - kdo viděl režisérův dokument Všechno je sračka, musí smeknout jak se Pechlátovi podařilo tohoto půlblázna vystihnout.. (17.04.2016)

Různí podivíni, jinak sexuálně orientovaní a standardní společnosti ,,nepřizpůsobivý" to neměli asi lehký nikdy a v době normalizace sedmdesátých let asi obzvlášť, leč její pomsta společnosti byla i tak nad rámec a neospraveditelná. Film velice zajímavě a neotřele zpracovaný, na české poměry nadstandard, ale stejně mě tam k celkové dokonalosti něco co neumím popsat chybělo. (19.06.2016)

Kdyby byl tento film natočen a takto natočen v dobách Československa, byla by to bomba. Černobílý film, kde se hodně jen tupě zírá a je ticho, toto byl kdysi umělecký trend. Asi to mělo navodit aktuálnost té doby a zároveň přimět diváka, aby se vcítil do pocitů hlavní hrdinky. No, "hrdinka". Od začátku bylo jasné, že je magor, který se s traumaty z dětství a mládí nevyrovná v dospělosti, ani když už k tomu má podmínky. Chvílemi jsem si říkal, proč byl tento film vůbec natočen? Uřčitě neměl Olgu omlouvat ani vzbudit lítost. Ale nemění to nic na tom, že Michalina hraje Olgu velice přesvědčivě a film je působivě depresivní. Zvláštní je, že snad nikdo nevnímal, že film je CELÝ bez hudby! Nikde žádný doprovod ani navození atmosféry. A to ani při závěrečných titulcích. Jen reálné zvuky a ticho. Opět na umocnění stavů Olgy. Jediná hudba, která zazní, je účelová, a to na hospodské tancovačce. Zde dobře zvolená skupina Collegium Musicum a její tři skladby z alba Konvergencie z roku 1971. Ještě poznámka k Olze - překvapivá byla její lesbická orientace, ve které se tvůrci filmu vyžili. Dalším "trendem" té doby zde byly cigarety. Kouřil tu každý, hulilo se tak, že chvílemi nebylo vidět nic než kouř a Olga vlastně celý film visela zavěšená na cigáru. (04.07.2016)

"Vím, že jsem psychopat. Ale směrem nahoru. Jednou mi zaplatíte za váš smích a moje slzy." Filmy podľa skutočných udalostí v sebe vždycky nesú o niečo viac, než "normálne" filmy. Je to iskra dodávajúca tomu celému akúsi zvláštnosť, keďže viete, že sa to naozaj stalo. Príbeh Olgy Hepnarovej je nahliadnutím do života poslednej popravenej ženy v Československu. Po 43 rokoch je to jej nepriama výpoveď celého príbehu, nielen toho, čo nám zanechala vo svojich listoch. Divák sleduje jej životné útrapy, cez problémy v rodine až po jej neschopnosť nájsť si miesto v spoločnosti, ktorá ju nedokázala prijať takú aká bola. Ohliada sa za jej sexuálnymi skúsenosťami s osobami rovnakého pohlavia, ktoré bolo vo filme zaujímavé a príjemné sledovať, pričom s pohlavím opačným si nikdy bližšie nerozumela. Všetky tieto okolnosti nakoniec viedli k oným známym udalostiam na zastávke električky na Strossmayerovom námestí v Prahe. Osem mŕtvych, ktorí Hepnarovej nestačili, aby zahojila rany na duši, ktoré jej spôsobila spoločnosť. Michalina Olszańska v hlavnej úlohe podáva veľmi dobrý výkon. Ako Hepnarová neprejavuje takmer žiadne emócie, je do seba uzavretá a je radosť ju na obraze sledovať. A takisto počúvať, keď v monológoch číta svoje listy. Čierne, ale neuveriteľne umelecky podané myšlienky. Krása. Atmosféra čiernobieleho obrazu a väčšinou statickej kamery, vyvrcholí práve v momente, keď sa nákladiak rúti chodníkom. Záber hodný ocenenia. Já, Olga Hepnarová je nielen biografiou Nalomeného anděla, ale takisto aj zdvihnutým varovným prstom, poukazujúcim na to, že aj dnes sú medzi nami jedinci, ktorí si nedokážu nájsť svoje miesto v spoločnosti, pretože ich kvôli odlišnosti zavrhla. A práve takíto ľudia to chcú spoločnosti oplatiť. Môžu sa nachádzať aj vo vašom okolí. Príjemná priemerná záležitosť, umelecká, plná skrytých sĺz a krvi. (17.08.2016)

Záměr je jasný. Natočit obrazově bohatý a čistý film s minimem střihů, nostalgicky vzpomenout na řemeslo ze starých časů (věnování Fr. Vláčilovi je vypovídající). Tématem obrazu je jedna pokřivená lidská duše, prostředkem dlouhé záběry Michaliny Olszańske, která mimochodem hraje navzdory minimu dialogů opravdu skvěle. Znepokojivě soustředěné záběry její tváře skutečně evokují snímání krajiny Vláčilových filmů; krajina lidské duše se ale rodí ze souvislostí, a ty jsou divákovi skryty. Nemá šanci vědět, co určuje hlavní hrdinku, dívá se na její povrch, nikoli dovnitř. Většinou tedy tápe; byť má široký a nezastřený výhled, moc toho ze složité krajiny Olga Hepnarové neuvidí. Nedolehne k němu ani křik jejích obětí, ani myšlenky formující její sebeidentifikaci. A to je vzhledem k tématu filmu zásadní problém. (14.01.2017)

Lepší tři. Pomalé, až hlemíždí tempo dává filmu hodně do atmosféry a že ta samozřejmě není moc příjemná. Černobílý vizuál, dobá atmosféra, taková syrovost, chlad je cítit až za hony. Celý dojem z filmu umocňuje ještě skvělá Michalina Olszaňska, která tu předvedla výkon hodný velkému respektu (také za něj naprosto po zásluze dostala Českého lva). Olga Hepnarová je důkaz, že když se spojí šikovní tvůrci (i klidně s těmi nečeskými), tak může i v dnešní době vzniknout zajímavý, přemýšlivý a působivý snímek, kterých v minulosti vznikala plná řada. (10.03.2017)

Netradiční pohled do jedné sklíčené duše mladé dívky. Olga Hepnarová se již od počátku svého dospívajícího života musí potýkat s tím, že je nechtěná a bezvýznamná osoba, které všichni ubližují a pohrdají. Ocitá se ve svém světě osamění a samoty, ve kterém nepotřebuje společnost, veškeré okolí je pro ni jen přítěží, ať už se jedná o blízkou rodinu, známé, kolegy z práce. A i když se snaží navázat nějaký důvěrný vztah a najít si své místo v životě, přesto se jí to nedaří, upadá ještě do většího zoufalství a beznaděje, ze kterého je pouze jediná cesta. Cesta, jež je vyústěním jejího životního tápání. Skvěle zvládnutý snímek, ve kterém autoři využili černobílého obrazu, statické kamery tak i absence nediegetické hudby, k navození té správné podmanivé a zároveň tísnivé atmosféry hlavní hrdinky. Výborně natočený depresivní film, který se v české podaní (se spoluprácí dalších zemí) příliš často nevidí. (12.03.2017)

Vysoce nadprůměrný film na české poměry, chybělo mi jenom větší zobrazení ústrků, které ve filmu nebyly dostatečně vykresleny, jinak super. (27.10.2017)

Nakolik odpovídá děj skutečnosti to nejsem schopen zhodnotit, ale celkem nepřirozeně působilo její rodinné prostředí (bylo příliš citově sterilní, bylo to až "přehrané"). Intenzivněji (v pozitivním smyslu) působilo černobílé zpracování filmu a jeho zneklidňující poklidné tempo. Na závěr si dovolím malou poznámku, že ten kdo sleduje Ordinaci v růžové zahradě, zde musel jistě ocenit roli doktorky Bibi. Celkově: 65%. (10.11.2017)

Mám rád životopisné filmy zajímavých osobností a silné příběhy, ale toto jsem nečekal. Příběh Olgy Hepnarové jsem doposud nezval. Opravdu skvělý počin, který mne mimo jiné překvapil černobílým zpracováním, ještě více podtrhující depresivní atmosféru a také vynikajícím hereckým výkonem Michaliny Olszańské s filosofickým přesahem jejích úvah, zápisků a proslovů.To mě přimělo k přemýšlení na poměrně dlouhou dobu. (27.01.2018)