Vražedné záhady slečny Fisherové

Vidím to podobně jako hanagi a baštím slečnu Fisherovou s jejími oblečky, kloboučky, sponami ve vlasech, rošťáctvím, které jí čiší z očí a chemií mezi ní a inspektorem. Konečně žádné zelené, modré a jiné filtry, ale normální osvěžující barvičky, trochu připomínající ty Almodovara. Zkrátka je to očko k sežrání..... (26.09.2018)

3/34 20. léta v Melbourne a knižní hrdinka Phryne Fisher ve svém vlastním seriálu. Inu, proč ne? Aussie scéna má co nabídnout, je to změna oproti Evropě a Americe a dočkám se i dílů s Danielle Cormack a Annou McGahan. Vymazlenost každého nápadu, charakter Phyrne a ty kostýmy jsou... tak nadoblačné. A na závěr je i film. (21.07.2013)

Roztomilá krimisérie anglického střihu, Melbourne konce 20. let minulého století a dokonale vystižené dobové aranžmá. Nad těmi interiéry, auty a hlavně kostýmy jsem vrněla blahem. Emancipovaná hlavní hrdinka díky své drzosti, vtipu a intuici řeší s nadhledem jeden zločin za druhým, aniž by si pocuchala svůj dokonalý účes anebo rozmazala mejkap. Vždy dokonale vystajlovaná pobíhá po střechách, nahání zločince a z mrňavé kabelčičky vytáhne dle potřeby elegantní revolver, baterku či foťák. Kouzelné! (12.06.2017)

Emancipovaná Phryne Fisher se pro vlastní potěchu věnuje práci soukromého očka, ve volných chvílích se účastní společenských radovánek melbournské smetánky, a při tom všem nezapomíná pilně flirtovat se sympatickým policejním detektivem Jackem Robinsonem... O vrchol seriálové tvorby se jistě nejedná, některé epizody jsou však vcelku povedené, nepostrádají vtip a napětí. Věrní čtenáři Kerry Greenwood (pokud u nás takoví jsou, její romány tuším nebyly přeloženy do češtiny) ovšem budou nejspíš zklamáni, z předlohy toho v seriálu mnoho nezůstalo. (22.04.2013)

Nejdřív jsem se trochu styděla, že se na to dívám (od severských detektivek je to přeci jen odskok před půl zeměkoule), ale nakonec mi to hluboce učarovalo. Ani né tak ty případy, jako úžasná povaha, vzhled a charakter slečny Fisherové, ale především její vztah s inspektorem Robinsonem. Ten byl vážně odzbrojující - maximálně zábavný a romantický zároveň. Poslední scénku třetí série jsem si pouštěla asi 8x, což se mi naposledy stalo ve Vinnetouovi - Rudém gentlemanovi v minulém století. (02.02.2019)