Eso es

„Prosím vás, pane, podepsal byste se mi?“ . . . Klasický podpis pana režiséra, velkého umělce na poli vysokorozpočtové komedie, rozhodně nelze přehlédnout. Po Velkém flámu (1966) se ve Francii strhla obrovská vlna crazy komedií zasazených do 2. světové války, nimiž se tvůrci více či méně úspěšně snažili navázat na úspěch slavného filmu Gérarda Ouryho... a zde po 16ti letech s další válečnou komedii, pojatou tentokrát v některých směrech odlišně, přichází i samotný Oury, aby všechny ty napodubující tvůrce opět hravě strčil do kapsy. Ouryho tradiční porce velkolepé filmové zábavy určitě nezaskočí spřízněné diváky bohatě rozvinutou sérii zápletek, vtipnou vymakanou akcí a stejně jako ve Velkém šéfovi i hravými odkazy na skutečnou událost (zde s nejen vtipnou parafrází, ale i netradičním zakomponováním sekvencí slavného dokumentu). Čím překvapilo Eso es mě, byla vedle velmi pěkné dobové výpravy nezvyklá přítomnost rodinné linky a krátká zastavení nad malými lidskými dramaty v čase vypuknutí války. Moje takřka stejné dojmy skvěle vystihl ve svém komentáři Enšpígl, taky kolikrát ve mě nastal onen pocitový zvrat z úsměvu na úplné zmrazení a zase zpátky, a to aniž by film na mě působil jakkoliv překombinovaně či nevyrovnaně. Belmondo si to celé spočátku táhne ve své typické formě úplně sám, aby postupně nečekaně vytvořil velmi sympatickou hereckou dvojku s 10-tiletým klukem(!). Oba rozervní hrdinové mi pronikli k srdci, i přes dvougenerační rozdíl mezi nimi panovala báječná chemie, malý Simon byl kouzelný... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (12.03.2021)

Kdepak, styl Gérarda Oury mi prostě nevyhovuje. Dobrodružství protkané patosem, z toho se mi ježí chlupy. Speciálně v okamžicích kdy se rozezněl klavír, jenž dával scénám punc osudovosti, mě přiváděl do bleeextáze. A bohužel se tyto chvíle netýkaly sportu. Všechny pasáže s boxem, totiž byly zbytečné a ve filmu vlastně nemají žádné opodstatnění. Pokud by tvůrci našli jinou záminku, třeba že Jo jede na olympiádu jako divák a současně host Günthera, tak se mohlo krátit o dobrých deset minut. A že by to bylo zapotřebí. Ale ani to by nepomohlo, protože Oury spíchnul dohromady podivný paskvil. První třetina filmu byla v relativně seriózním duchu, druhá pak čistě v dobrodružném, kdy mi před očima naskakovaly pasáže honiček z Velkého flámu, nebo i z Velkého útěku, kde náckové naháněli Steva McQueena a jeho kumpány. Až poslední třetina nabídla slušný humor podle mého gusta, často na hraně parodie. Teoreticky, pokud bych měl potíže s krátkodobou pamětí, bych mohl být spokojený...v duchu: konec dobrý, všechno dobré. Ale ve mě ta rozmrzelost z té žánrové čalamády přetrvala a dokonce ji ty vtipné pasáže umocnily. Navíc ve mě vcelku zbytečně...je to jen film, rezonoval i odvoz medvíděte od matky, jen aby mohl Jo dát chlapci ponaučení. Je to blbost, ale demonstruje to mou nevoli, s jakou jsem film sledoval. Belmondo opět dostal možnost ukázat své fyzické herectví, což bylo v jeho dvaapadesáti letech obdivuhodné (ano, vím, Cruise je starší a taky zvládá), ale jinak neměl co hrát, resp. dialogy neměly žádnou sílu. Kdyby se nad hlavami postav objevovaly bubliny s krátkými větami, nic by se nestalo. Byl bych raději, kdyby tam ta prostřední, dobrodružná pasáž nebyla a Eso es by pokračovalo v duchu prvních minut. Tam by se totiž našlo mnoho podnětného a dobrého. Na malém prostoru Oury ukázal, že v roce 1936 nebyl svět tak černobílý, jak to vypadá dnes ve světle událostí poté. Nebyli všichni Němci vrahouni a zrůdy a je také potřeba říct, že sportovci skoro celého světa neváhali a promenádovali se s hailujícíma rukama po oválu, jakoby se nechumelilo. Jenže tudy se tvůrci neubírali. Takže za mě spíše zklamání. A to i přes tu parádní výpravu a kupu staré techniky, která mě vždy ve filmu potěší. (04.01.2023)

"Abych Vám vysvětlil svůj úbor, pánové. To je stará francouzská tradice. Když strávíme večer s dámou my Francouzi, tak skončíme vždycky ve spodkách ve skříni. Tak abych neztrácel čas, oblékl jsem se do tohoto úboru už před večeří." Pane Cavalier, nelžete náhodou Gestapu? Že vy jste právě při útěku po napadení nadřazený rasy ukradl olympijskou pochodeň. Tak jak to bylo? ... Za mě to bylo nejzábavnější nahánění Židů v Německu, ze kterýho jsem si odnesl fintu, jak se za pomoci sirotka dostat sličný novinářce do postele. A samozřejmě: Mann? - Verboten!, Zola? - Verboten!, Brecht - Verboten!, Hemingway - Verboten!, Freud? - Verboten!, Hitler? - Verboten! (09.12.2017)

Pokud existuje nějaký film, který mi za všech okolností zvedne náladu, tak je to tento. Takhle si Bebela chci a budu pamatovat nejvíc. Bývalého boxera se srdcem na dlani, který se nikoho a ničeho nebojí a ještě si dokáže kohokoliv kdykoliv hezky povodit... "Sind Sie Franzose?" - "Éééé???" - "Was ist das?!?!" - "Medvídek! Er bin velmi hodný, šarmantní. Jeho nejm je Beethoven. Pa pa pa páám..." (31.05.2016)

Hitler? Verboten! Dovedným zlehčením věcí, které jinak vzhledem k historickým souvislostem nelze brát na lehkou váhu, Oury prokázal, že je velmi schopným režisérem a navíc i velmi dobrý krejčí, protože role francouzského magnetu na průšvihy byla Bebelovi ušita přesně na míru. První polovinu nabitou humorem (razie v knihkupectví, střelba do holubic míru) střídají akčnější pasáže spojené s útěkem směr Österreich (na svou dobu skvostně natočená honička s motocykly) a závěrečná nečekaná vsuvka v podobě jidiš-tyrolského tanečku pak budiž třešničkou na dortu povedené dobrodružné komedie s olympijským spiritem. Z historického hlediska je ovšem škoda, že v tom malém rybníčku nečekal na Adolfa místo kačen vyhladovělý žralok bílý po právě ukončené žlučníkové dietě.. (25.05.2011)