Trudno byť Bogom
The Story of the Arcanar Massacre
Je ťažké byť bohom
Hard to Be a God
Režie:
Alexej GermanKamera:
Jurij KlimenkoHudba:
Viktor LebeděvHrají:
Leonid Jarmolnik, Jurij Curilo, Dmitriy Vladimirov, Juris Laucinš, Anna Ovsjannikova, Valentin Golubenko, Marina Rokina, Lev Jelisejev (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina vědců je vyslána na planetu Arkanar, aby pomohli místní civilizaci, jež se nachází ve fázi středověku, najít správnou cestu budoucího vývoje. Jde o těžký úkol: vědci se nemají do žádných konfliktů vměšovat násilím a v žádném případě nesmějí zabíjet. Jeden z nich, Rumata, se pokouší o záchranu místních intelektuálů a nedokáže se tak vyhnout účasti v boji. Jako by před ním stála otázka: Co bys dělal, kdybys byl bohem? Svůj poslední film podle vědecko-fantastického románu bratří Strugackých natáčel jeden z největších ruských tvůrců Alexej German (valnou část života bojující o své postavení v sovětské kinematografii) celých třináct let a po jeho smrti v únoru 2013 jej dokončili jeho žena a syn Alexej, sám rovněž režisér. „Nemá to být film o krutosti, naopak hovoří o lásce, o hmatatelné, živé lásce, odolávající i nejtěžším podmínkám," říká Světlana Karmalitová, režisérova manželka, která se podílela na scénáři tohoto náročného, téměř tříhodinového díla s jasným poselstvím alegorie. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (37)
Netuším, jestli je těžké být bohem, ale pro mě rozhodně bylo těžké si při sledování nevzpomenout na Sokurovu Ruskou archu. I tady má totiž divák prostřednictvím „hlavní postavy“, která děj nezúčastněně pozoruje, možnost nahlédnout do světa, do nějž byl sice pozván, ale zároveň do něj nepatří a nerozumí mu, a tak mu nezbývá než nechat okolí, aby mu o něm něco prozradilo. Snímek podává iluzi svého světa skutečně přesvědčivě, protože na rozdíl od jiných děl odehrávajících se ve stejném historickém období (Trudno byť bogom nás sice zavádí na jinou planetu s odlišným historickým vývojem, ale paralela s jednou naší konkrétní epochou je očividná) kamera neuhýbá před ničím, co by mohlo útlocitného diváka rozhodit a nepůsobí tedy ani v nejmenším načančaně a strojeně. Záběry na bahno, špínu, povislou obézní zadnici, oslí šlong a mnohé další „chuťovky“ jako by říkaly: „Teď jsi s námi v našem světě, v našem prostředí, takhle my si tady žijeme a zavírat před něčím oči jenom proto, že by ti pohled na danou věc nemusel být příjemný, by od tebe bylo vysoce pokrytecké. Jen se dívej na ten hnus, buď svědkem úpadku naší morálky.“ Když o tom tak přemýšlím, tak mě vlastně i trochu mrzí, že se tady vyskytují prostřihy, jež nás přenášejí na jiné místo nebo k jiné postavě, a není to úplně celé natočeno právě stylem Ruské archy, kdy bychom nepřerušovaně procházeli jednotlivými částmi osady a jejího okolí (klidně by se mohlo stříhat, ale v postprodukci by byla vytvořena iluze kontinuity cesty) a z pohledu konkrétní osoby přihlíželi všemu, co se v tomto zvláštním světě děje. ()
Naprosto o hovně (doslova). Hovna tam, bláto tam, prší, smrká se, flusy lítají tam a zpět,zvratky... Přesto jsem na to hleděl po celou dobo stopáže a říkal si, tady někdo vysmrkl, vyflusnul či vysral doslova duši, co se výpravy týče. To samé nemohu říci o příběhu. Neuchopitelný chaos, kdy na scénu přijde někdo, zprava zase někdo, vyzvedne toho, aby zleva přišel tenhle a skončila scéna u toho vzadu. A z plátna, obrazovky či mobilu - jak chcete - se ta špína a hnus doslova dere ven v takovém měřítku, až je ten smrad a vlhko hmatatelné a vy si vlastně uvědomíte jak jste čistotní, i kdyby jste dva týdny neviděli sprchu. Co se výpravy, kostýmů a masek týče, nechal jsem bradu dole, ano. To je opravdu něco. Dál už jsem neviděl nic. A to jsem držel. Celou dobu. Možná si měné uletět v těch hovnech a špíně a chytnout se něčeho, co by připomínalo příběh? Symbolika je zde hodně vymodlená, než úmyslná. ()
70% ... Síce mi to obsahovo moc nedalo, ale čo sa týka prostredia, kulís, kostýmov a podobne to bolo dokonalo depresívne, špinavé, hnusné, dekadentné a ponuré ()
Zážitek. V případě Germana je třeba se otevřít jinému, diamterálně jinému než je v současné kinmatografii považováno za normu. Film je poměrně komplexní, takže jen kusé poznámky. German pracuje evidentě s jakousi fenomenologii lidské fyziognomie. German do jednotlivých brazů umisťuje neuvěřitelné množství všelijak kašlajících, chrchlajících, smrkajících a různě jinak tělesně se projevujících lidí - v takto zhuštěné formě to přirozeně působí zprvu nesnesitelně. Ale je to právě jeden z typicky lidských projevů, který je ovšem ve filmu většinou opomenut (logicky - nikdo to vidět nechce). Ale právě tento důraz na tělesné pochody je odrazem vášně pro každodennost a z těchto fyzických akcentů skládá téměř hmatatelný a čichatelný filmový svět. V tom má blízko k Pasolinimu (výrazná fyziognomie lidské tváře nebo taky k Pink Flamingos od Johna Waterse - vyvolávání představy nelibého zápachu skrze jednání postav). Také se mi potvrzuje, že German je fanatik každodenosti. Rovněž lyriku chápe nikoli jako kumulaci obrazů s rozpoznatelným poetickým nábojem (jak je tomu třeba u Tarkovského), ale právě akcentem na zcela odlišnou stukturaci filmového prostoru, rámování, záběrování. German zjevně nechce portétovat lidskou bytost jako průsečík dramatických okamžiků a rovněž tak nechce portrétovat dějinné události. Proto je "Je těžké být bohem" většinu času zcela nedramatické. Důležité události nepůsobí jako vygradované a dokonale propracovné dramaturgické osy a zápletky, ale spíš jako chaotická skrumáž lidí, kteří ani neví co mají dělat a všechno plyne samospádem mazlavé lidské hmoty (zatčení Dona Rumaty). Je nutné také přijmout, že German vytváří pocit středověkosti nejen kulisami, ale především skrze ne zrovna vybrané chování tehdejších lidí. Navíc jelikož je film založen na próze bratří Strugackých (tuhle jsem zrvna nečetl), tak je filmu vlastní jistá strnulá dulita. U Strugackých je v středu díla vždy nějaký výrazná mužská postava (Stalker, lékař z Milionu let před koncem světa, spisovatel v Kulhavém osudu/ Čase dešťů), která je pro účasníky filmového děje i nakonec díváky filmu neproniknutelná, záhadná, božská. Tahleta postava pak slouží jako konfrontační prizma, skrz které se vyjevuje zobrazovaný svět, disputace o něm, oblíbené otázky etiky apod. Tenhle Germanův film mi v záhadnosti Dona Rumaty (který má ale také mnoho společného s Generálem Glinským z předchozího Germanova Chrustaljova) připomněl právě enigmatické Dny Zatmění od Sokurova. A ještě poznámka právě k Chrustljove, vůz! German v posledním filmu jen dotahuje a završuje styl, který si našel právě v předchozí stalinské zkazce, takže nikdo kdo ji viděl nemůže být Je těžké být bohem překvapen. Vzpomněl jsem si taky na Na stříbrném glóbu od Zulawskeho. ()
Lepší vládnout středověku než v multiplexu ohýbat hřbet. Naprosto ojedinělý divácký zážitek, za který si ovšem German vybírá od publika nemalou daň. Doslova pocítit hnus světa, jež nezná krásu, staví na známé ruské škole dlouhých jízd, složitě komponovaných záběrech a zahlcené scéně, zobrazené výjevy jsou ale v přímém konstrastu s obvyklou obrazomalebnou formou. Filmová adaptace si s knihou v zásadě dělá co chce a bez znalosti předlohy nezbývá než tápat v pološeru a chytat se každého slova. Kamera orientaci v ději nijak neusnadňuje, naopak volně přechází od dokumentárního náhledu (steadicam, narušení čtvrté stěny), k vidění hlavní postavy nebo k bohorovným přezíravým přeletům nad bezútěšnou krajinou. Obscénost, krutost, hloupost, lidské útroby ve všech podobách a zoufalý boj rusovlasého démona o záchranu lidstva se ve svojí extrémnosti propadá až k samoúčelným výjevům (samozřejmě, že první věc, na kterou po upadnutí do mdlob běžně narazíte, je oslí erekce a střídání stráží na latríně, než se vydáte dál ulicí). V rámci celého Germanova 'nausea' gesta se ale zdá směšné vytyčovat hranici o přípustnosti daných obrazů. ___ V zásadě se první půl hodinu otrkáváte, následně zjišťujete, že úvodní prohlídka panoptika poskytuje základní rámec příběhu, takže se další hodinu snažíte spojit si postavy a dialogy do souvztažného logického rámce, jež by osvětlil celé směřování snímku, a poslední hodinu se už jen necháváte unášet obrazy a propadáte depresi, ať už děj chápete nebo ne. ()
Film úchvatně zachycuje promyšlené představy o atmosféře středověku. Vzdor stopáži, nekvalitnímu scénáři, gore náladě a faktu, že dílo pudí nepokorného diváka z kina ven, si myslím, že se jedná o snímek, od nějž je velmi těžké odtrhnout oči. Jedno z nejpůsobivějších děl historického žánru a zároveň jeden z nejpromarněnějších sci-fi filmů historie nelze odsoudit, ani vyzdvihnout do nebes. ()
Galaktický humus v podaní Germana. Nečítal som predlohu, ale je to humus ak to German chcel preniesť na plátno. Dej žiadny a ak som už raz pri jednom komentovaní použil výraz "zlátanina n-tého rangu", tak tento kúsok bez žiadneho deja je zlátaninou n na nekonečno. Mal by som dostať medailu za dopozeranie tohto filmu v kine. Vyhnite sa mu veľkým oblúkom!!! ()
Keby som predtým nedostal info o čom je kniha a o čo tu vlastne ide, nechápal by som vôbec nič. Pri trojhodinovom filme je práve toto v kombinácii s tempom vražedná kombinácia. Takže aj keď námet je bomba, stálo veľa energie a trpezlivosti dopozerať to. Na druhú stranu spracovanie, atmosféra a ten nekonečný hnus....paráda. ()
Výborná výprava, ale tak totální nepřehlednost, hrozivý scénář - promarněná šance. Tenhle styl kamery by se hodil pro nějakou 15min vsuvku, ale koukat se na veškeré interiérové záběry s neskutečným harampádím, bordelem a probíhajícími postavami meloucími se před objektivem každých 30 vteřin... Též míra středověkého fekálu byla překročna. Takže 170 min opravdu ne, a to mám tříhodinovky od Tarkovského tak rád... ()
1 hviezda za formu. 7 a pol hodinove Satan Tango bolo zazivnejsie, ako toto "dielo". artfilm 2014 ()
Asi první film v životě (promítaný veřejně), který jsem opustila před jeho skončením. Při vší snaze a dobré vůli, tohle se prostě nedalo. Nejdřív mi to trochu připomínalo svým pojetím rovněž dříve festivalový film http://www.csfd.cz/film/318590-kdesi-v-palilule/ , který byl ovšem přinejmenším po vizuální stránce mnohem zdařilejší. Za 40 minut, které jsem u tohoto filmu vydržela, jsem viděla akorát zřejmou snahu o "neotřelé umění". Prvoplánová originalita (hm, černobílé) a z mého pohledu laciná snaha působit na diváka prostě jen hnusem. S čímž obecně nemám problém, ale nesmí to být samoúčelné. To se tady podle mě nepovedlo. Možná v dalších desítkách minut došlo k nějakému zázračnému obratu, nicméně i v tom případě by si měli tvůrci dobře rozmyslet, jak dlouho budou diváka "otravovat" na začátku, aby jim pak z kina všichni nezdrhli před jejich geniálním koncem. Ten námět zněl dost zajímavě. Promarněná šance. ()
Kamera, všudepřítomná mlha, bahno, špína, hnus a brutalita se mi líbila, ale nenašel jsem tam ani špetku děje. A ono chtít po člověku, aby se díval na film tři hodiny a k tomu tam nebyl žádný děj, tak to je na mou duši opravdu těžké. ()
Film pristupuje k divákovi, ako k ďalšej filmovej postave. Ostatné postavy mu občas niečo povedia (priamo do kamery), pošlú niekam, alebo odstrčia ho a pod. Je to akoby svojský pokus o historickú "found fotage" , aj keď film obsahuje aj statické zábery. Film je kompletne čiernobiely, čo podtrhuje silnú vizuálnu stránku. Režisér sa však formálnej a vizuálnej stránke filmu venoval asi až príliš, pretože obsah a dej v nich celkom utopil. Keby som mal prerozprávať, o čo to bolo, bude problém. Väčšinu filmu totiž tvoria chaotické zábery v detaile a polodetaile, ktoré síce skvelo popisujú absurdnú stredovekú atmosféru na planéte, ale divák nemá jasno, čo a prečo sa deje, prečo tak postavy konajú a pod. Chýba tomu výraznejšia dejová linka, ktorá by z toho urobila konzistentnejši celok. Potom film pôsobí nezáživne a nudne a to zvlášť v kombinácii s premrštenou stopážou 170 min. Za všetko hovorí účasť na projekcii na Artiflme 2014. Film bol ako jeden z mala vyblokovaný rezerváciami niekoľko hodín pred premietaním. Na začiatku bola plná, asi 100 ľuďová sála, potom s pribúdajúcim časom sa diváctvo počas filmu postupne trúsilo von a na konci, keď sa rozsvietilo, zostalo 15 ľúdí, z toho asi 12 spiacich. P.S. A s "Hrou o tróny" to naozaj nemá veľa spoločné. ()
Kritika úpadku komunistického zřízení, kde je hnus tak fascinovaně vymazlen a adorován, až zrak přechází. Misty děkujete bohu, že je to černobílé. 3 hodiny toho nejodpornějšího a nejprimitivnějšího z lidské historie stále dokola s absencí jakéhokoliv děje, což byla určitě škoda. Dal se z toho udělat slušný příběh s hlubším poselstvím. Po vizuální stránce ale mistrovské dílo a pokud se na to vydržíte dívat až do konce, což není samozřejmost, asi dlouho nezapomenete. ()
Ani nevím, jak jsem se k filmu dostal. Nevzpomínám si, jestli jsem četl dřív knihu nebo drsnou kritiku Kamila Fily. No zvědavost mi nedala, film jsem si našel a pustil. Byla u toho prapodivná směsice česko-slovensko-polských titulků. Ale pal to hrom. To co se na obrazovce začalo odehrávat, bylo tak odpudivé, až to bylo úžasné. Černobílý obraz (nádhera), živá kamera, dlouhé záběry bez střihu a hodnověrně vykreslený středověk se všemi odpornostmi a krutostmi. Je to přesně ten typ filmů, kterému dáte buď maximální počet hvězd nebo "odpad". Vzhledem k tomu, že mě tento předlouhý film zaujal a já u něj vydržel, tak dávám pět hvězd. Ale upřímně, už bych si ho nikdy nepustil. ()