Divergence

Tady si nám někdo hrál na pejska a kočičku. Vzal si kousek od Twilightu, přidal Hunger game a dochutil Harry Potterem. Přísad je tam tolik, že každému musí něco chutit :) Děj neskutečně předvídatelný a film nenabízí prakticky nic z čeho bychom se měli posadit na prdel, ale.. Mě osobně stačí sympatická hrdinka a její přerod.. Nejenže herečka měla neskutečně hezký oči a vlasy, tak kupodivu uměla i hrát a pár scén klobouk dolů.. Jai Courtney slizký záporák a Theo James bude asi teď pro pár slečen idol :) A Kate třešnička na dortě :) Děj ubíhal celkem svižně, ale stopáž zbytečně dlouhá, jenže u knižních předloh se tomu asi člověk nevyhne. Trhák to nebude, ale rozhodně to patří k lepším sci-fi filmům, které jsem viděla. A hlavně díky bohu, že si vybrala neohrožené. Asi bych nechtěla koukat jak se v sečtělých učí hrát šachy, pitvá žáby, nebo v mírumilovných pěstuje stromečky a kytičky. Mlácení a střelba to je prostě moje :) Jen si úplně nepamatuji začátek, jak vysvětlovali to ohledně těch frakcí, což mi trošku zamotalo hlavu, v naší době je přeci běžné, že plno lidí má talent na mnoho věcí, ta proč by to nebylo i u nich :) Mě osobně by zajímalo, kde bych skončila já :D (03.05.2014)

Jelikož jsem díky náhlému osvícení objevil návod na nejlepší komentář ČSFD, zkusím to hned na prvním filmu, který jsem se rozhodl okomentovat. (Pro přesnost nejdříve uvedu ten návod: 1. Nepsat vůbec o daném filmu. Zážitek ze života líbí se nejvíc. Případně kritika společnosti obecně. Lidi chtějí mít názor. 2. Použít co nejvíce zkomolenin, neologismů a "dvojsyslů". To je nejvíce vtipné. 3. Pro jistotu převzít něco od Verbala. - Jen pro silné žaludky, ale je to terno, lidem se totiž líbí napodobeniny.) Tedy i já chci mít nejlepší komentář. Dejte mi šanci. Tedy: 1. To jsem takhle jednou jel do Prahy na Judas Priest. Lidí jak psů, všude samej žužu depešák. Po hodině jinak skvělého koncertu jsem už potřeboval strašně chcát. Deset minut jsem hledal hajzly, ale to není důležité. Prostě stojím zády ke dveřím a chčiju do mušle, když tu náhle někdo vešel a hned na mě spustil: "Vodkaď, vole!" Já na to: "Ze Sokolova, vole." "Jaký to tam je?" von na mě a já pohotově odpovídám: "Dobrý, až na ty cigány!" Dál nevím, co se dělo, pač mi ten cikán rozbil hubu tak, že jsem ani nevěděl, jakou písničku zrovna hrajou, ale asi to bylo Turbo lover. Ten divergentní útočník měl sílu jako hovado a já si zrovna držel pinďoura, tak jsem se nemohl ani bránit. Prostě blbý. 2. Co dodat k tomuto flipu? Disturbní svlečna neví, kterou mušli si vybrat a tak se dá ke švestkám. Záhy zjistí, že škola je tvrdá jako pyj jejího instrkala. Jo, instrkala, přesně tak, jak to píču. Nevím ale, jak to hovnotit. Je to děvčí Roman a pi-fi jen okrajově. Takové rádoby posrapo, ale pro holky. Sysel unikne hned záhy a pak jen nuda jak na abadondním večírku pro překročilé, hihihihi 3. Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. (05.08.2014)

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

„Nechci nikam spěchat.“ – „To je v pořádku. Už mám místo na podlaze.“ Dle obsahu filmu a jistých recenzí jsem čekal (i navzdory ne tak špatnému hodnocení) strašnou blbost, do jejíž cílové skupiny asi tak „trochu“ nebudu zapadat. Druhé očekávání se vyplnilo, to první překvapivě zas až tolik ne. Divergence kupodivu není vůbec tak hloupý film, jak možná na první pohled vypadá, ale je třeba zmínit jeho 2 roviny, tedy „sci-fi“ a „romantickou“. Zatímco svět filmu mě (alespoň ze začátku) docela dost nadchl (než jsem mu postupně přestal věřit), stejně tak většina tréninku a boje s vlastními „strašáky“ (což byly asi vůbec nejlepší pasáže snímku), vztah Tris a jejího cvičitele mě vcelku pravidelně rozesmával, a nejen on, ale vlastně vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se Odhodlaní probudili v „trochu jiném rozpoložení“ (ale je mi jasné, že řada divaček se s hlavní hrdinkou zcela ztotožní a bude hltat každou sekundu jejího „neohroženého“ boje). A když už jsem u postav, casting při jejich výběru samozřejmě hrál svoji důležitou roli, i když zpočátku mě trochu pobavilo spojení dvojice Woodley-Elgort, kteří si pro tentokrát vyzkoušeli sourozence (jako milenci se už loni v TFiOS zřejmě osvědčili), nicméně doufám, že se mi první jmenovanou podaří uvidět i v nějakém jiném, než jen průměrném filmu. Takový je totiž co do kvality i tento. A na závěr si sem připíšu závazek, že musím překonat svůj odpor a konečně se někdy podívat na Hunger Games, v poslední době je to díky současnému trendu až příliš často zmiňovaný film. „Odkud je ovládají?“ – „Proč bych ti to říkal? Stejně mě nezastřelíš.“ – „Proč to každý tvrdí?“ (26.01.2015)

Svět se změnil! Po veliké feministické válce zavládl mír. V něm došlo k boomu specifického filmového žánru, pracovně zvaného Poštěvobraní. Lidé byli rozděleni do pěti skupin. Na náctileté blbky, které se skrze dupání nožičkou či srdceryvné kukuče staly nejlukrativnější grupou, na jejich potencionální mrdálky, co s nimi v honbě za lizem konzumují podobné ,,divergence", vychcané producenty, bohatnuvší z dealování těchto patologických smrků, starce, co již ničemu nerozumí a na Oddané, oddané zkoumání fenoménů dneška. Protože já jednou škrob, navždy škrob, nezištně nasazuji zdravý rozum a spouštím kdejakou zhůvěřilost, abych poinformoval bližní. Tedy - Beatris, později jen Tris, je kravička, později jen hovado. V celém příběhu večerníčkovského typu rozpolceně civí, nic neumí, všechno dokáže, má více štěstí, než rozumu (ó, ale o kolik!), zubí se, bulí, opět vejrá, a když už má alespoň povyhrnout kamaše nad kotník, krmí svého modelingového geroje kecy typu ,,nechci nic uspěchat". Logika ve psí, stavba příběhu též, přesto je tato patlanice o kousek lepší, než vyšlá Jupiter. A horší než hladovýgejs, neboť Tris = obludnější tlama od Katniss. (06.11.2015)