Hurá na Francii

Tahle komedie má dost slušný nástup, pěkný konec, zbytek je ale vata dost nerozhodnutá, čeho chce docílit. Matou mě především dlouhé pasáže s nájezdy na krajinu, panoramatické snímky nebo třeba jen nenápadná scéna jízdy po Paříži, kdy se před kamerou mihne každá pařížská památka – normálně bych nebyl hnidopich a nenarážel na fakt, že aby z odtahového auta viděli všechny tyhle baráky, museli by jet dost nesmyslnou trasu. Důvod, proč to schválně zmínim, tady je, že má jít o komedii! Ne cestopis, ne žádný filosofie nebo romantiky v ulicích Lutécie. I všudypřítomný hlášky Francouzů, že tohle přece není Francie, brzo přestanou působit komediálně a začnou znít otřepaně a kýčovitě. Přidejte do toho tu tradici v rodném městečku novinářky a máte film, který dobře odpovídá názvu, hůř už potom žánru komedie. Když už jsem mimochodem u postavy novinářky – ta měla znamenat co, do prdele? Ta byla tak neuvěřitelná a do filmu tak očividně nastrčená, že jí tam zřejmě přidali, aby alespoň zmírnili ohlasy gendristů. Už jen její vlastní logickej rozpor, totiž že by novinářka a obhájkyně lidskejch práv nezaplatila za útratu a následně šla do trojky s největšíma zoufalcema v okolí… já vim, že to měla bejt komedie, ale není to smutný, když jsou nejvtipnější fóry celýho snímku o fackování žen? Vive la France ve finále připomíná levnou francouzskou napodobeninu Borata. Levnou, protože Borat sází na kontroverzi a tim vnáší do formule jistou inovaci, především se ale nezastaví před každou zkurvenou památkou nebo scenérií! (29.04.2014)

"Jsme nerozlučný, ne? Jako pasák a stádo, jako ženská a knír, jako děcko a granát, jako láska a ovce." Dva idioti ze země, kterou neumí najít ani Google, vyrazili poslat k zemi věž Eiffela a já se děsil příchodu největší debility v dějinách žabožroutství. Naštěstí se tak nestalo, protože povedené vtípky o kousek přetlačily ty trapné, Isabelle Funaro si tu svobodomyslnou francouzku střihla naprosto skvěle a také jsem obdržel jeden skvělý návod na spáchání sebevraždy - navléci si dres Paris St. Germain uprostřed Marseille. Takže za mne celkem spokojenost a na závěr si zopakujme deset nejpoužívanějších froncijských slov: 1) Dobrý den. 2) Jak je? 3) Kretén. 4) Vocas. 5) Debil. 6) Kurva. 7) Prdel. 8) Putin. 9) Hovno. 10) Na shledanou. (25.05.2015)

Tak Borat to není, ale jinak to bylo slušné. Dělat si prdel z muslimáckého terorismu není vskutku jednoduché. Vzhledem k tématice zanechává tato jinak skvělá komedie hořkou pachuť, když si uvědomíme, že na světě jsou tisíce podobných debilů, kteří jsou schopní kdykoliv odpálit bombu. Ta slečna Funaro stála za to a nečekaně ujeté finále taktéž. (24.11.2021)

Narozdíl od ostatních mi film Borata nijak zvlášť neevokuje. Humor Cohena a těchto frantíků je diametrálně odlišný. No a k filmu samotnému, říkal jsem si, že to bude mnohem horší a zasmál jsem se vícekrát než jsem čekal. Velkým plusem je i ta slečna v roli novinářky. Ne, že by uměla hrát, ale hezky se na ni kouká, což člověk obzvláště ocení, když zbytek filmu musí sledovat umolousané rádoby arabáše s obřím kňourem. Tak a suma sumárum: je to slabé, ale koukatelné. (29.12.2013)

Trošku jako Borat, trošku jako Eurotrip, trošku jako parodie na Al-Káidu. Čekal jsem buranskou komedii plnou fekálních vtípků a dočkal jsem se jenom z části. Z té druhé jde o docela chytrou satiru na nectnosti francouzských obyvatel a reálie země obecně a občas se rýpne i do muslimů. Já jsem se bavil výtečně. Od úvodního fackovacího tance, až po konečný fackovací tanec. A kdyby byl humor ještě trošku inteligentnější, tak by to bylo i za plný počet. (18.09.2013)