Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Někdy před ca 20 lety moje první významné setkání s novým ruským filmem, které pak dlouho dlouho nic nepřekonalo, snad až Vozvraščenije a Izgnanije od Zvjaginceva, nebo Nočnoj dozor od jistého šíleného Tatara. A přitom laskavě hřejivý a prosluněný začátek filmu tomu nijak nenasvědčoval - idylické okamžiky na dřevěné dače vprostřed ruského letního venkova 30.let působí mile vančurovsky, poeticky až kýčovitě. Ovšem režisér má jiný záměr: Nečekaná návštěva z města začne do děje i do divákovy duše vnášet mírný neklid, který postupně zesiluje a zesiluje, aby vygradoval v drsném a nemilosrdném finále, které po předešlých úsměvných rodinných scénách působí jako rána kladivem do hlavy. Nevím tedy jak vy, ale já byl z toho konce napoprvé dost omráčený. Nu ale což, tak už to holt v Rusku chodilo, chodí a chodit bude... Výborný Meňšikov, výborný režisér, scénárista i herec Michalkov a výborná je i jeho malá (vlastní) dcerka. ()
Remeselne výborne zvládnutý film. Hold Rusi vždy vedeli robiť umenie. Unavení slnkom nie je výnimkou. Príbeh vychádza so skutočných udalostí, čo dodáva filmu v určitých scenách na dramatickosti. Film zachytáva jeden deň zo života dôstojníka Kotova, ktorý je obyčajný človek ale s konexiami na správnych miestach. Užíva si deň voľna so svojou rodinou absolvujúc niekoľko vtipných a pokojných momentov, dokým sa na scéne nezjaví Miťa. Človek, ktorého Kotov kedysi poslal do zahraničia ako špióna a on tým pádom stratil všetko. Svoju lásku, priateľov, dalo by sa trocha nadnesene povedať, že aj svoju dušu. A práve táto vzájomná konfrontácia týchto dvoch mužov, na pozadí príjemného dňa s rodinou, ktorá absolútne nič netuší je príčinou silných, emocionálne vypätých a skvelo natočených scén. Nikita Michalkov, ktorý stvárnil aj hlavnú postavu Kotova podáva veľmi sugestívny výkon. Kopec light motívov - hlavne malého dievčatka Nady, ktorá príbeh aj hroznú situáciu svojím pohľadom na svet zľahčuje, umocňuje tvrdú realitu, ktorá hlavných aktérov obklopuje. Aj napriek politickému podtextu, ktorý vyjadruje povojnovú situáciu v Rusku, je to film hlavne o ľuďoch a o svedomí. Film, ktorý speje do tragického konca pre všetkých zúčastnených cez smiech, ktorý vás ku koncu ohromí, tým najlepším možným spôsobom. Zaslúžený Oskar a veľká poklona pre Michalkova - jeho práca z detailmi a z prepletaním dejových línií a osudov je tu neuveriteľná. ()
Najlepsi film charizmatickeho rezisera a herca Nikity Michalkova! A neuveritelny herecky vykon Michalkovej dcery, vtedy len 5rocnej Nadezdy (v porovnani s nasim oskarovym Koljom). Samozrejme, niektore sceny skor vyzeraju ako nejake domace rodinne video, ale velmi autenticky vystihuju uvolnenu atmosferu pokojneho a bezstarostneho zivota na ruskom vidieku v 30tych rokoch. V priebehu filmu pozorujeme len okrajovo naznaky zacinajucej stalinistickej absurdne posobiacej propagandy, kultu osobnosti a teroru, aby nas to na konci v plnej miere totalne ohromilo. Ja by som velmi ocenila, keby sa v nasich televiziach aspon raz za tyzden odvysielali podobne kvalitne ruske alebo ine zahranicne filmy, namiesto tolkych podpriemernych americkych brakov! ()
Film spickovy po vsech strankach. Dokaze strhnout i po nekolikerem zhlednuti. Pridavam se ke vsem superlativum, ktere zde padly. Ne nahodou ho vybiram do sve TOP 10. ()
Hned v úvodu si zahrajeme ruskou ruletu. Autor a režisér filmu Nikita Michalkov si zahrál i hlavní roli vojevůdce Kotova. CITÁT - Mami! Babičko! Tanky!.......... Jediný den volna a já nemám klid. Unavené slunce sbohem dávalo moři.......... Po půl hodině sledování můžu napsat, že je to možná až moc komické. Takové nepřirozeně parodické. Poukazuje na to, že i v té době měli lidé (asi) smysl pro humor. V dnešní době toho humoru hodně ubylo. CITÁT - Dnes je den něčeho hodně Sovětského........ Druhá půl hodina mi připadala lehce psychologická a trochu zmatená. Skoro celá se odehrává u řeky. (jedna scéna je pak několikrát použita i v následném pokračování) CITÁT - Chemická obrana. Nasadí ti masku....... Třetí půl hodina je celkem smutná. Přiletí i kulový blesk. CITÁT - Taťka říká, že kriket a tenis jsou buržoazní. Fotbal ne.......... Poslední, čtvrtá, půlhodina už je totálně smutná a dramatická. Příběh samotný se odehrává v jednom jediném dni a to v již zmiňované neděli. Jeden jediný a poslední den vlády soudruha generála Kotova, kterého jsme si vlastně po dobu sledování snímku docela zamilovali. Tady já alespoň jo. CITÁT - Máme červánky. Zítra bude pěkný den........... Ve 134 minutě jsem si musel zastavit obraz. Je tu celkem nádherná scéna, která čítá balon, Stalina a jedoucí auto - velice zajímavý kamerový záběr, snímaný z odrazu v zrcadle. Konec jedné a začátek další éry. Jen čas ukáže, která éra byla pro lid lepší. Sergej Kotov, velitel divize Rudé armády byl zastřelen 12. 8. 1936 a rehabilitován 27. 11. 1956. Tak alespoň tvrdí závěrečný titulek. Jenže pak byla natočena druhá část - ale to až za chvilku. ()
Více než polovinu filmu člověk sleduje bezstarostné dováděni jedné rodinky za slunného letního dne, hezké, ale jaksi bezvýznamné, to jsem si dlouhou dobu říkal, pak ovšem snímek odkryje svou pravou a vskutku geniální tvář a ty zdánlivě bezúčelné letní hrátky dostanou úplně jiný ráz, stejně jako podstata celého filmu. ()
Nečítal som si obsah toho, čo idem pozerať, vedel som len, že tento film získal Oscara a je zaraďovaný medzi moderné ruské skvosty. Rok 1994 bol obdobím, kedy Rusko prechádzalo na kapitalizmus šialeným spôsobom a preto, keď som videl toľko radosti, šťastia a bezstarostnosti, myslel som si, že sa niekto zbláznil alebo že to bola len radosť z nových časov, ktoré neboli už tak ovplyvnené zlom straníctva a tajných služieb. No postupne zisťujeme, že tento film zobrazuje staré časy, ktoré boli svojou podstatou ešte horšie a zasiahli snáď všetko a ani tí, ktorí si žili relatívne krásnym životom, či mali vysoké postavenia sa vtedajšiemu zlu nevyhli. Práve koniec je niečo brutálne, niečo čo zmenilo inak priemerný oddychový film plný rozprávania, letného šantenia rodiny a blízkych vysokého predstaviteľa na smutné udalosti. Dôvody prečo mnohí robili to, čo robili, čo boli v skutočnosti zač a prečo to zdanlivo dobré, bolo v skutočnosti tak zlé a prečo sa o Rusoch dodnes hovorí ako o mafiánoch, nechám na vás. Herecké výkony ozaj úžasné, no tento film si chcem ešte pozrieť, lebo sa mi zdá v detailoch zložitejší a myslím si, že mi veľa uniklo. O geniálny oddychový film s historickými súvislosťami sa podľa mňa nejedná, až tak ma to nezaujalo, ale že je kvalitný uznávam. ()
Rex Mundi mi mluvila z duše, nic dalšího zásadního k této filmové lahůdce netřeba dodávat, stačí ji vidět! Jen jednu věc (než mě napadnou jiné) nejen k filmu: Čím víc se blíží konec filmu, tím víc i roste vědomí jeho otřesnosti, (přitom, až do samotného odzbrojujícího závěru, kde i ty poslední iluze zůstanou zašlapány v bahnu cesty bez návratu, stále v tak poetickém podání) a to nejen u těch několika zde zobrazených lidských osudů. Tento snímek je krutým, zlatě zářícím, osvícením (stejně jako třeba mnohem syrovější drama "Ztraceni na Sibiři") k pochopení zcestnosti kultu osobnosti v primitivních politických zřízeních, bohužel ne dávno minulých. Stačí se na CCCP mrknout v roce 2005! a spatřit, za řevu současných oslavných častušek, kdo tohoto obřího mastodonta kočíruje dnes. ()
Skvělý film, který na příběhu šťastné rodiny během jednoho idylického letního dne dokázal ukázat celou hrůzovládu stalinského režimu ve 30. letech. ()
Kruté, ale nádhernou přitažlivou kamerou, zachycené prostředí rodinných drobných radostí i starostí, kam se pozvolna vplíží odporný stín zrady a beznaděje. Připluje až do samotného nitra, kam snadno vklouzl jako hodný strýček, a odtamtud rozdrásá a rozdupe všechnu tu krásu na nechutnou páchnoucí kaši, kterou se pak i on sám zadusí...ale ono mi potom nějak nestačilo si říci "dobře mu tak!", když si uvědomím, že v té kaši je spousta skutečné krve. No, tolik k pocitům, které mi ještě těd vhánějí slzy do očí. O obsahu filmu se dočtete asi spíš někde jinde. Pardon. ()
Komentář obsahuje spoilery, pokud jste film neviděli prosím nečtěte ho: Pro diváka nesmírně zrádný film. Stejně zrádný jako stalinské procesy. Vždyť podívejte se jak film vypadá z pohledu diváka, který nezná obsah a absolutně netuší obsah. Divák dostává příběh, který se tváří jako zachycení příjemné rodinné dovolené hrdiny revoluce plukovníka Kotova. Po celou sledování se tváří jako rodinný snímek (Nadya X okolí) nebo snímek který má k rodinnému snímku nejblíž - romantický film (Marusya X Sergey). Ke konci se přechýlí na melodrama (Marusya X Dmitriy, Dmitriy X Sergey), aby nakonec skončilo jako perfektně vygradované drama/tragédie (Dmitriy X okolí), které se opravdu zapíše pod kůží. Co to má společného se Stalinem a jeho zbavovaní se konkurence? Když se pozorně podíváme tak téměř všechno. Stalinovi pohůnci nebo různí hrdinové revoluce měli taky pocit, že je všechno v pořádku. Věřili mu jako diváci věří Michalkovi, že neuhne a charakterům které si není těžké oblíbit neublíží. Bohužel tomu tak nebylo a zdánlivá idylka se změnila v peklo. Záběr na Stalinův monumentální plakát v závěru snímku a emočně nejvypjatější scéně je všeříkající. ____ Víte myslím si, že Unaveni sluncem je ten typ filmu o kterém by divák neměl vědět vůbec nic. To už jsem naznačil v úvodu komentáře. To je asi hlavní důvod proč jsem si tenhle snímek neužil na 100%. Čekal jsem kdy to konečně přijde. A to je špatně. Ale jak vidíte od absolutního ohodnocení mě to neodradilo. 85% ()
Michalkovovo typické pomalé tempo, lehce nabíhající atmosféra a radikální závěr. Pavučina bolševické diktatury 30. let je ve filmu cítit od samého začátku, i když zpočátku nenápadně a jakoby humorně (mocný Kotov, přijede jako bohatýr na koni bez sedla, jedním rozhovorem zastaví kolonu tanků před polem s obilím). Náznaků a symbolů je ve filmu hodně, stačí je vnímat (rozbitá láhev na koupališti těsně vedle Kotovovy bosé nohy, za chvíli si sní pohrává přítel Míťa apod.). No a nakonec divákovo trpké probuzení, dokonce hned dvakrát. ()
Film videný v rámci Kina naslepo - takže sme nevedeli, čo nás čaká. Po prvých rozpačitých momentoch sa človek do deja fakt dostane. Pomáhajú tomu zaujímavé postavy, neustály ruch a zvedavosť diváka - čo sa vlastne stane, o čo komu ide? Síce sme z kina museli odísť skôr (čo nerada robím, ale dostať sa domov je niekedy umenie ak sa má človek spoliehať na spoje mimo mesto), ale dopozerala som si ho v pohodlí domova. Sama by som si film asi nepustila, tak som rada za tento výber od premietačov. Silný film, ako už písali mnohí. Síce ma samú filmy s takouto problematikou nezaujímajú, ale tento bol tak pekne zaobalený a tak dobre vygradovaný, že ho musím odporučiť. ()
čechovovská atmosféra a tragický konec spolehlivě zaberou a zabrnkají na emoce i svědomí každého citlivějšího soudruha... ()
Nádherný film o ne moc pěkné době. ()
Film, který v některých momentech působí geniálně - co se týče nenucených dialogů, spojení Michalkova s jeho dcerou, která dle mého strká všechny herce do kapsy, až impresionistické obrazové atmosféry. Zpsob narace však dle mého nefunguje naplno - daí se budovat podpovrchové napětí, ale přesto je film zahrnut různorodými motivy v nichž se to hlavní poněkud rozmělňuje a přechod v drastický závěr působí trochu neústrojně, bez dostatečné gradace, kterou jsem očekával - nějak mě neuspokojil onen šok a explicitnost. Přesto ale jsem nadšený z pojetí tragického tématu, kde právě ona lehkost a přirozenost působí větší bolest než kdovíjaké citové výjevy. Právě v té nevyřčenosti a nutnosti nedat nic najevo a zůstat ve všem sám. To se snímku povedlo - možná že i ta krutá tečka byla docela zbytečná, zde šlo hlavně o pocity a dojmy, které ji svoji silou významně přebyly a to, co se dělo po odjezdu by klidně mohlo být necháno na divákově fantazii. ()
I když má film pomalé tempo, rozhodně nemáte pocit, že by se zde nic nedělo. Jako kdyby to celé směřovalo k něčemu velkému, a vzhledem k poklidnému vývoji budete mít pocit, že to něco velké nebude zrovna příjemné. Krásně se zde zachycuje lidský charakter, lidské vlastnosti, ale i krajina a klid v kontrastu s něčím, co číhá v pozadí. ()
S tímto filmem to není tak úplně jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na první pohled může vypadat lacině podbízivě a líbivě, což by korespondovalo s tou letně prázdninovou idylkou zalitou sluncem. Ale to je jenom slupka. Pod tou slupkou probublávalo napětí,které bylo až hmatatelné. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Připomínalo mi to klid před bouří, kdy všechno utichne a pak se rozpoutá hotové peklo. Atmosféra je taková zhutnělá. Na jedné straně stojící Michalkov a na druhé Menšikov. Z Menšikova sálalo až něco ďábelského.K tomu všemu zrůdné stalinistické čistky, které se daly krásně zneužit. Hezky rozehraná šachová partie mezi Kotovem a Míťou. Malá Naďa byla díky své bezprostřednosti naprosto kouzelná. Pořád jsem si říkala, že ten vztah mezi ní a Michalkovem je hodně zvláštní. Pak jsem si přečetla, že malá Naďa je Michalkovovou skutečnou dcerou. ()
Nikita Michalkov je zřejmě génius, udržet v jednom jediném filmu tolik lásky a přitom tolik nenávisti je vskutku nadlidský úkol, který však zvádl na jedničku. Navíc ztvárnil tragikomickou postavu plukovníka Kotova, která zářila optimismem a charismatem a o níž se v podstatě nikdy nedozvíte, jaký byl její osud. Jediným vodítkem k jeho postavě je úžasná a veselá rodinka, která žije poklidným životem ve slunném Rusku (zajímalo by mě, kde to je). Tahle rodinná pohoda je však až přespříliš idylická, aby u ní mohlo zůstat - navíc se píšou 30. léta a u moci je však-vy-víte-kdo. A za takové situace se veselé příběhy nepíšou... ()
Značnou zásluhu na kvalitě filmu mají herci. Režisér filmu Nikita Michalkov obsadil do role plukovníka Kotova sám sebe a své herecké schopnosti zcela jistě nepřecenil. Jeho Kotov je silný a statečný muž, milující manžel a výborný otec. Roli malé Nadi ztvárnila Michalkovova dcera Naděžda a svým výkonem s přehledem strčila do kapsy Andreje Chalimona, u nás a v Americe lépe známého pod jménem Kolja. Další bezchybný výkon podal Oleg Menšikov coby Míťa, člověk, který dělá to, co dělá, jenom proto, že mu nic jiného nezbývá, a to už poměrně dlouhou dobu. Jak již bylo řečeno, Unaveni sluncem je znamenitý film. Někomu jako důkaz postačí fakt, že byl v roce 1994 oceněn Hlavní cenou poroty na festivalu v Cannes a o rok později Oscarem. Někoho možná přesvědčily předchozí odstavce. Nepatříte-li do žádné z těchto dvou skupin a stalo-li se vám už někdy, že jste se bavili u filmu, který byl kromě zábavy určen taky k přemýšlení, zkuste se na něj podívat, nemám strach, že by se nelíbil. ()