Birdman

Tenhle film je pro mě papírově (oblíbený režisér, herci, kameraman) naprostý hit, který mě možná po letech donutí změnit svých 10 nejoblíbenějších filmů. Ovšem nestane se tak. Iñárritu vystavěl groteskní situace a příběh, který diváka přivede do zákulisí divadla i na prkna, která znamenají svět. Dochází k působivým technickým pokusům (přenést divadlo do filmu, aby zůstalo divadlem/natočit film jako divadlo?, důraz na délku záběru "bez" střihu, využití hudby a zvuků - uvnitř filmu/mimo film) prokládaných přesahem, ať k hercům samotným (Keaton, Norton) nebo k uměleckým otázkam o čemkoliv (využití mainstreamových ikon - roboti, Spiderman, Superman, projevy deprese, kritikové, cena za úspěch ...). Přes technickou a tvůrčí preciznost snímku podpořenou kvalitními herci pro mě Birdman v závěru zůstal jako Rhódský kolos rozkročen mezi artovým pojetím a mainstreamem (ať se na něj snaží dívat z patra). Ano, vadí mi ten epilog, ten, který se dá pojmout jako obrácení o 180 stupňů zpět, stejně jako Bobbyho smrrt v Dallase (neznáte? google). PS: ten film ve mě stále otevírá otázku, co je vlastně umění? Jaký je to tlak být tvůrcem v dnešním světě? Už to radši zkrátím a silou mysli si nechám přiletět skleničku s Mattonkou ze stolu na druhé straně místnosti, dyť na to kašlu... jsem letadlo... (02.02.2015)

Znám lepší filmy o nelehkém údělu herectví a zároveň vzdávající poctu divadelní práci. Tohle je jenom takový pokus o autorský artový film evropského střihu, ovšem etablovaného hollywoodského tvůrce, kde snaha o střihem nepřerušené vyprávění (samozřejmě docílené bezchybnými digitálními kejklemi) je jen takovou manýrou, stejně jako vícekrát probíraný ztvrdlý penis Edwarda Nortona. Nedotklo se mě to, vůbec, ani myšlenkově, ani emocionálně. Vyjma scény emočně vypjatého rozhovoru s divadelní kritičkou o podstatě grafomanství profesionální kritika a pak Birdmanova slova o mrzkém vkusu průměrného přihlouplého diváka, které bych tesal do kamene. Ovšem Oscara fenomenálnímu Michaelovi Keatonovi bych z celého srdce přál, už jenom proto, jaký to je velký sympaťák a že tak trochu jeho životní osud splývá s tím Rigganovým. (28.01.2015)

Hrozně mě vtáhl způsob jakým je to natočený. Kamera furt sleduje Keatona a až skončí jeho scéna jednoduše si vybere dalšího protagonistu a jede se dál. Furt. Dvě hodiny. Nonstop. Bez oddechu. Je to strašně intenzivní a i když mě všechny dialogy úplně nepřesvědčily, tak prostě nemůžete popřít, že ten film žije. Má jasnou tvůrčí vizi a muselo bejt těžký to natočit. Fellini by z toho měl orgasmus. Emma Stone to pro mě herecky ovládla, oproti tomu Naomi Watts jsem tu brečící scénu vůbec nežral. Znova bych si to nepustil, ale teď jsem toho fakt plnej. Btw doprovod na bicí, jakoby vypadl z Whiplashe :) (23.03.2015)

Birdman Over Broadway. Těžký život v bublině touhy po uznání, úspěchu a naplnění uměleckých ambic na úkor ztráty soukromí, rodinného štěstí a často i příčetnosti. V bublině, kterou zespodu nadnášejí davy svými obdivnými vzdechy. Stejné davy, co ji mohou kdykoliv propíchnout špendlíkem zapomnění a začít nadnášet jinou. Vůbec bych se nedivil, kdyby Ptačí muž převzal rétoriku toho netopýřího a zašeptal směrem k vampýrskému světu filmu, potažmo divadla: „I made you, you made me first..“ Každý si v novém Iñárrituovi najde to, co uzná za vhodné. Od sžíravé černohumorné satiry, přes manýristickou vábničku ocenění až po existenciální drama. Pro mě to byl jeden z nejvtipnějších filmů o smrti, jak o té profesní, tak o té definitivní.. Jestli si Keaton 22. února nedokráčí na podium Dolby Theatre pro tu bezvýznamnou sošku, měl by přejet akademiky Batmobilem, pěkně jednoho po druhém. A pokud ji nedostane E.Lubezki za své zdánlivě on-line nasnímaní tohoto lidského teátru, měl by přes ně Michael i zacouvat.. P.S.: Vůbec nezávidím porotě určování vítěze v kategorii nejlepší film. Nedají to Birdmanovi, budou za pozérské hlupáky, dají to Birdmanovi, budou za ně také a ještě si na to sami dají štempl.. (30.01.2015)

Mnohovrstevnatý snímek, myšleno v tom smyslu, že si každý může vybrat, co mu vyhovuje, je univerzální a i proto sbírá ceny. Drama, komedie i okamžiky komiksových fines. Občas společenské narážky vypadají trošku jako moralizování, každopádně, Edward Norton už dlouho neměl tak vymazlenou roli a v životě mě nenapadlo, že se budu někdy u Iňárritua tak bavit. (29.01.2015)