Jen 17

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

Mně vždycky iritovaly tyhle typy žen- chladná smutná kráska. Člověk nikdy neví na čem je, co se jí to v hlavě honí, a může se ukašpárkovat,aby z ní vytlouk alespoň úsměv. Hledá pořád způsob, jak jí udělat radost, nějak rozehřát. Nakonec se začne obviňovat z neschopnosti a ztrácet sebevědomí. A může za to ta ženská, protože ta se prostě rozehřát nedá. A to ani v sedmnácti, ani v padesáti. Ne, ne, ani náhodou- nechci mít nic společnýho ani s takovýma ženskýma, ani s tímhle filmem, ten je taky unylej až běda. 50% (03.09.2014)

Marine Vacth je jistě velice pěkná slečna a člověka baví se na ní koukat, nicméně mu je chvilkama až zle, když to vidí. Není to žádné veledílo, které by vás nějak oslovilo. Plyne si to pomalu svým tempem. Chvilku vás naštve a potom zase zklidní. Ničím však nijak zvlášť nepotěší. Je z toho hodně cítit taková ta francouzskost a určitě to stojí za to vidět. Jednou však stačilo a příště si musím pustit něco veselejšího. (07.11.2014)

Budeme svedkami a nahliadneme do vonkajšieho,no zároveň uzavretého sveta hlav.hrdinky ,ktorej veľmi skoro dôjde ako sa veci majú a víde ,,z kožou na trh" ( do jej myšlienok nevidíme) .Pracuje bez akýhkoľvek emocií,výrazu,citu a s chladom.Jednoducho veľká profesionálka vo svojom obore.Má to len jeden háčik a síce,tak ako pri tejto myšlienke film začína,tak s ňou bohužiaľ aj končí.Možno šokujúca téma,ale rozhodne ju neminulo mdlé a opatrné spracovanie,ved napokon p.režisér opatrnosti nikdy nie je dosť,však?! (12.11.2014)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)