Blade Runner 2049

Komentář obsahuje kromě porce hejtu taky SPOILERY. Nejvýraznější vzpomínka den po zhlédnutí: Ryan Gosling měl fakt cool kabát, kterých bych si na zimu taky rád pořídil. Blader Runner 2049 je v kontextu současné hollywoodské produkce bezesporu nezvyklý film (podobným způsobem jako Spectre). Postavy, myšlenky a atmosféra jsou pro něj důležitější než zápletka. Hlavní hrdina přitom v příběhu nehraje tak významnou roli, jak se dlouho domnívá (a my s ním), což posiluje dominantní pocit existenční úzkosti z nemožnosti mít osud pevně ve svých rukou. Většina scén začíná o něco dříve a končí o něco později, než je potřeba k předání nezbytných informací. Jiné scény mají pro příběh zanedbatelný význam a slouží hlavně k navození specifické atmosféry nebo dokreslení fikčního světa. (Za originální nápad lze považovat i rytmizaci vyprávění pomocí úmrtí ženských postav, v posledním aktu zemře snad každých deset minut jedna, což ale svědčí spíš o nedostatku citu scenáristů než o jejich vypravěčských schopnostech.) Problém je, že tohle všechno drží pohromadě stylisticky fádní (zaujala akorát scéna v baru s „vypadávajícím“ zvukem, ve které Ford profackuje Goslinga) a přímočará melodramatická story o synovi hledajícím (s pomocí dřevěného koníčka) otce a otci hledajícím dceru (o závěrečném náznaku třídní revoluce, odpovídajícím svým jednoduchým zpracováním young adult románu, raději nemluvě) a celý film je ve své podstatě mnohem čitelnější, doslovnější a generičtější, než si o sobě myslí a než by odpovídalo pompéznímu aranžmá (nejzásadnější odhalení vidíte na plakátu). Blade Runner stejně jako zbytek Villeneuveovy tvorby potvrzuje, že film s herci tvářícími se celou dobu, jako kdyby jim někdo sebral oblíbenou hračku (což není v případě Goslingovy postavy tak daleko od pravdy) a natočený v táhlých záběrech doprovázených atmosférickým hudebním podkresem sice bude vážný a důležitý, ale jenom na povrchu. Zatímco Scottův film podněcoval množstvím nedořečeného k úvahám, v novém zpracování obstarávají veškeré filozofování za diváka postavy, vyjadřující se ve šroubovaných polopatických větách. Nám nezbývá, než žasnout, jak pěkně je to celé nadesignované (přinejmenším design zvuku by zasloužil Oscara), ale k tomu by stejně dobře jako takřka tříhodinový film posloužila coffee table book s fotografiemi výtvarných návrhů. Dost se obávám, že Villeneuveova Duna bude tím samým v bleděmodrém (resp. oranžovém). 65% (05.10.2017)

Jen ve zkratce, protože nový Blade Runner je skutečně postavený tak, že o něm nejde mluvit, aby člověk nespoileroval - JE to kvalitně zvládnutá věc. V mnoha ohledech. Ale jako až fanatického milovníka jedničky a sci-fi Příchozí, což je pro mě osobně nejlepší film loňského roku, jsem byl z výsledku spíše zklamaný. Chápu ten posun i vývoj (dějový i vizuální) a jakkoli bylo asi nejrozumnější co nejméně připomínat originál (aby se jen nesrovnávalo), bylo mi výsledné dílo svou atmosférou i prostředím až… příliš cizí (a to i jako člověku, který několikrát četl knižní předlohu). Je to bezesporu skvělá sci-fi se spoustou správných otázek. Jen ale váhám, jestli je to dobrý Blade Runner. A tady si upřímně v tuhle chvíli nedokáži odpovědět. (05.10.2017)

Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu. (09.10.2017)

Villeneuva fakt muzu (Arrival loni nejvic znicujici bomba), Blade Runner nebyl laska na prvni pohled, ale respektuju a rozhodne zustal v hlave. O to vic mrzi, ze to tady proste neni. Hezka, ale uz fakt onanisticky okrasna Deakinsova kamera, nekonzistentni atmosfera, Gosling ala Drive po tristapadesatyosmy v pribehu, ktery ceri temata, ktera jsme videli i v blatotlackach jako Terminator Salvation nebo Ja, legenda, a strasne moc se neuspesne snazi dolovat emoce. Nejblbejsi je, ze to roubujou na jednicku hrozive na silu a ackoli je Ford skvelej, vlastne je tam uplne k nicemu. Linie s revoluci naivni jak neco od Blomkampa, stejne jako studiova snaha Sony delat worldbuilding potencialni francizy. Plus logickej fail s unosem na konci predposledniho aktu v casinu nechapu doted. Chjo, chjo. (btw. skore usnuti v prvnich 30 minutach hned 3x, v tomhle ta serie drzi konzistenci skvele) (05.10.2017)

Výborný film, jeden z najlepších tohtoročných, ALE... Najprv pozitíva, ktoré naozaj výrazne prevažujú: Ako u Villeneuva vždy, je to skvele zrežírované. Má to zaujímavý, vlastne detektívny príbeh, ktorý nie je nič prevratné, ale zároveň nepôsobí "prežitým" dojmom ako napr. Ghost in the Shell. Je tam kopa skvelých nápadov (kto by nechcel mať doma takú hologramku?), úžasných obrazov a hudba správne variuje Vangelisa. Ford je super a odkedy sa objaví, totálne odsunie Goslinga na druhú koľaj. No a predovšetkým to veľmi funkčne a zaujímavo rozširuje svet pôvodného filmu. ALE... je to skrátka svinsky dlhé. V snahe o nenatočenie uponáhľaného súčasného filmu tam Gosling fakt veľa chodí a zamyslene sa díva a všelijako trpí. Furt s tým istým výrazom tváre. Dlho mi bol sympatický, ale on sa naozaj stále tvári rovnako a mňa osobne to začína otravovať. Nuž a keď sa tam s ním dlhééé minúty prechádzame kulisami postapo sveta, tam a späť, potom za roh, potom po schodoch dole a zase hore, miestami to nebezpečne smrdí nudou. Aj pôvodný film bol pomalý a "zádumčivý", ale šikovnejšie z toho ťažil atmosféru a bol celkovo hutnejší a kompaktnejší. A napriek chladu dokázal vyžmýkať solídne emócie, čo sa novému filmu príliš nedarí. V každom prípade si ťažko predstaviť, že pokračovanie takého kultu mohlo dopadnúť lepšie, takže palec hore a určite chcem, aby Villeneuve natočil tú Dunu. (06.10.2017)