Zrození národa

Zrození národa. No jo, ale jakého? Griffith si mohl z odmítavých reakcí černošské komunity hlavu nechápavostí udrbat, jakoby v tom filmu nebylo tyvole doslova napsaný, že je potřeba bojovat za zachování Spojených států v árijské tradici bílé nadřazenosti. Žádný schovávačky. Při groteskním vykreslování černošské komunity co s kradenými slepicemi hrabe na bílé panny jsem se smál nahlas, abych tak nemusel přemýšlet nad tím, nakolik se podobné stereotypizační zkratky používají ve veřejném prostoru dodnes. Není třeba kolem toho chodit - ten film je ZLO. Zákonné. Že to v něm Lillian Gish až do své smrti údajně neviděla, dávám za vinu tomu, že má od sebe oči stejně daleko, jako normální lidé bradavky. Pokud máte ideový úhel při sledování filmů, nedáte to a netřeba se za to stydět. Mě zajímá forma a exekuce a tady jsem místy zapomínal zavřít kušnu. Vezmeme-li v potaz technické limity roku 1915, lze říct, že v něčem jsou davové sekvence v tomto filmu skutečně nepřekonané. Griffith předepisuje i tomu nejzapomenutějšímu statistovi nějaké rozmáchlé gesto, takže záběry, ve kterých vidíme stovky reálných lidí působí správně chaoticky a lze z toho vyloženě vytípávat reminiscence na dobové válečné výjevy, o což mu koneckonců šlo. Jakkoli přiznávám, že 190 minut němého filmu je porod šesterčat. ____ Ale baví mě, že zatímco se tady místní debílci můžou ubrečet nad černošskými Kleopatrami na Netflixu nebo kde, že politická korektnost, vymývání mozků a kdesi cosi, tak místo toho, aby čuměli doma na televizi, mohli klidně vyrazit do artového kina, kde brnkala živá hudba k záběrům, kde bílý herci s blackfacema vyhrožujou bílým hercům bez blackfaců, vytahujou u toho dopředu bradu a hulvátsky žerou meloun. Lol. (12.05.2023)

Je to pech jako blázen, když je základní kámen Amerického filmu takový. Nesnášenlivý, manipulující a agresivní. Proto řádky další automaticky odvíjejte od prvotního postesknutí. Tříhodinová štreka po němých pláních USA někdy v 19. století je asi pro většinu normálních diváků něčím nepředstavitelným. Nedejte se mýlit. FIlm má sice smrtící délku, ale je plný děje a v některých momentech bývá doslova strhující. Griffith to ale dějově poněkud neustál. Po uspokojivé první třetině, která vydá hlavní karty Občanské války, se přepne do neskrývané oslavy Ku Klux Klanu. Vražda Lincolna a další aspekty jako třeba dějinné citace budí dojem oprávněných souvislostí a dílu dodávají zdání démoničnosti. Všechno ale jen do času, za jednu trefnou narážku sto xenofobních a patlaných na efekt. Oči Lilian Gish nezklamou a Griffith byl génius. V následující Intoleranci už jen zdokonalil svůj zběsilý střih, který musel soudobé diváky mást víc než labyrint. Hold génius, ale víc ode mě nedostane. (25.02.2010)

Film s výrazně proti rasistickým vyzněním, kdy pokud si toto odmyslím, jde o celkem zajímavý počin, kdy se Griffith sice nevyhnul jeho klasickým šablonám ve vyprávění, tedy až přespříliš postav a dialogů, které většinou nemají žádný velký význam, na druhou stranu ta stopáž není až tak neúnosná jak by se mohlo jevit a snímek moc hluchých míst nemá. Jeden z těch lepších Griffithů. 65%. (31.10.2010)

První polovina je technicky dokonalá, velkolepá freska o dvou zpřátelených rodinách na opačných barikádách Občanské války. Druhá polovina je pak z dnešního pohledu skutečně zvrhlou obžalobou všech černochů (kteří nechtějí zůstat v moci svých bílých pánů). Ale jak říká Roger Ebert: 'The Birth of a Nation' is not a bad film because it argues for evil. Like Riefenstahl’s Triumph of the Will, it is a great film that argues for evil. To understand how it does so is to learn a great deal about film, and even something about evil. (03.12.2009)

[6/10] (D. W. Griffith & Epoch) (Němý, čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: Frank E. Woods, D. W. Griffith podle románu The Clansman: An Historical Romance of the Ku Klux Klan, románu The Leopard´s Spots, a divadelní hry The Clansman Thomase F. Dixona Jr. /// Kamera: G. W. Bitzer /// Hudba: Joseph Carl Breil, D. W. Griffith) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.10.2009)