Zrození národa

Zrození národa. No jo, ale jakého? Griffith si mohl z odmítavých reakcí černošské komunity hlavu nechápavostí udrbat, jakoby v tom filmu nebylo tyvole doslova napsaný, že je potřeba bojovat za zachování Spojených států v árijské tradici bílé nadřazenosti. Žádný schovávačky. Při groteskním vykreslování černošské komunity co s kradenými slepicemi hrabe na bílé panny jsem se smál nahlas, abych tak nemusel přemýšlet nad tím, nakolik se podobné stereotypizační zkratky používají ve veřejném prostoru dodnes. Není třeba kolem toho chodit - ten film je ZLO. Zákonné. Že to v něm Lillian Gish až do své smrti údajně neviděla, dávám za vinu tomu, že má od sebe oči stejně daleko, jako normální lidé bradavky. Pokud máte ideový úhel při sledování filmů, nedáte to a netřeba se za to stydět. Mě zajímá forma a exekuce a tady jsem místy zapomínal zavřít kušnu. Vezmeme-li v potaz technické limity roku 1915, lze říct, že v něčem jsou davové sekvence v tomto filmu skutečně nepřekonané. Griffith předepisuje i tomu nejzapomenutějšímu statistovi nějaké rozmáchlé gesto, takže záběry, ve kterých vidíme stovky reálných lidí působí správně chaoticky a lze z toho vyloženě vytípávat reminiscence na dobové válečné výjevy, o což mu koneckonců šlo. Jakkoli přiznávám, že 190 minut němého filmu je porod šesterčat. ____ Ale baví mě, že zatímco se tady místní debílci můžou ubrečet nad černošskými Kleopatrami na Netflixu nebo kde, že politická korektnost, vymývání mozků a kdesi cosi, tak místo toho, aby čuměli doma na televizi, mohli klidně vyrazit do artového kina, kde brnkala živá hudba k záběrům, kde bílý herci s blackfacema vyhrožujou bílým hercům bez blackfaců, vytahujou u toho dopředu bradu a hulvátsky žerou meloun. Lol. (12.05.2023)

Jeden z nejpozoruhodnějších a zároveň nejkontroverznějších filmů v dějinách. V době svého vzniku to musela být neskutečná bomba. Přestože se jedná o více než tříhodinový němý snímek, i dnes - bezmála po 100 letech od své premiéry je bez problémů koukatelný. Vděčí za to monumentální výpravě, důmyslné režii, autentickým kostýmům a bitevním scénám i podmanivé hudbě. Jedná se také o historicky první epický velkofilm, který používá rozličné střihové techniky. Na druhé straně nelze přehlédnout, že je to celé vlastně jedna velká rasistická a xenofobní propaganda, oslavující teroristickou organizaci Ku-klux-klan a nadřazenost bílého muže. Mám s tím podobný problém jako v případě starých sovětských snímků typu Křižník Potěmkin. Po řemeslné stránce tomu nemůžete nic vytknout, ale z ideologického hlediska je to hnus. Čestné místo v kronikách světové kinematografie nicméně Griffithově opusu můžeme jen stěží upřít. (21.02.2014)

Dodíval jsem se na to, ale popravdě řečeno - příliš velká bžunda to nebyla. Baví mne studovat dějiny kinematografie, ale koukat tři hodiny na poškrábaný, přeskakující obraz plný rasistické propagandy a dusného patosu je nad moje síly. Chápu a uznávám obrovský dopad, jaký mělo toto dílo na vývoj moderního filmu, jsem ale rád, že mám tento studijní úkol za sebou a mohu se věnovat záživnějším věcem. Plný souhlas s komentářem Chlupis. (07.03.2010)

Nejde mi do hlavy, prečo sa vo svojej dobe, keď nemali tie filmy ozaj dobre zafarbené, keď obraz bol dosť slabej kvality, keď boli filmy nemé, prečo sa pustili do tak dlhého diela, lebo mne by aj normálny film v súčasnosti asi neudržal po celú dobu pozornosť, no vtedy asi to bol zážitok a unikát, tak asi len tým sa to dá vysvetliť. Preto ťažko povedať, či je správne, že si vlastne tri časti, ktoré by urobili priam tri filmy, zvolili do jedného filmu. Navyše tretia časť sa dá pochopiť sčasti, lebo vieme, že neohrabaní ľudia vedia narobiť zlo, no ako oslava vlastne rasizmu a akoby obhajoba otrokárstva, to sa mi na tom veľmi nepáčilo. Ubíjajúce dielo a v mnohých scénach zbytočné, tiež by som to inak asi pospájal, plus úplný záver vyzeral na totálny úlet, ale tak pre dobu, pre ktorú bol stvorený to mohlo byť sčasti fajn, no vyvolalo to aj mnoho zla a aj napriek dielu od režiséra tohto filmu, ktoré následovalo ako nejaká odpoveď voči kritike, tak to už zostáva a rozhodne by som to nechcel videť znova. (09.06.2014)

Birth of a nation je pre dnešného diváka exkurzia do filmovej histórie, akási povinnosť pre každého, kto chce o sebe povedať, že sa zaujíma vážnejšie o film. Ale dá sa brať aj čisto ako historický film, ktorý zobrazuje dôležité aspekty histórie amerického národa. Ja by som na tento fakt rád vopred upozornil, pretože ak si ho chcete skutočne užiť, aspoň čiastočné znalosti z jej histórie budú zrejme najdôležitejším faktorom jeho zábavnosti. Griffith totiž zaplnil svoj film historickými postavami, historickými udalosťami a pokiaľ ste zvyknutí na jeho typickú melodrámu, dočkáte sa jej až v poslednej tretine. Ja mám o histórii otroctva informácie iba zbežné, takže sa mi tieto postavy v priebehu deja dosť plietli a malo to dopad aj na to, že mi film nepripadal vôbec strhujúci. Trvalo dosť dlho, kým som si dokázal priradiť meno k postave a vyznal sa v ich vzájomných vzťahoch. Problémom bolo aj to, že politika je väčšinu deja v popredí a netvorí tak iba pozadie pre melodramatický príbeh, ako v prípade Orphans of the storm. Film je otvorene rasistický, ale je vidno, že Griffithovi išlo skôr o to, aby mohol hlavný hrdina vyslobodiť svoju milú z rúk zápornej postavy. Existuje množstvo filmov, ktoré zobrazujú bielych ako utláčateľov menšín, v ich prípade to nazývame ale sebareflexiou, aj keď sa jedná tiež svojim spôsobom o rasizmus. Pre dnešného diváka tak nebude film až tak šokujúci a môže ho brať ako určitý druh historickej rozprávky. (13.02.2013)