Mr. Turner

75-80% ... Film mapujúci život maliara J.M.W. Turnera a jeho svojský charakter. Vynikajúci Timothy Spall v hlavnej úlohe. Vizuálne krásne - či už hovorím o kostýmoch, interiéroch a exteriéroch. A aj Turner krásne maľúval, takže aj obrazy boli nádherné :) Avšak poněkud melancholické to bolo. Asi tak trochu zodpovedajúce jeho životu. (02.03.2015)

"Film Mika Leigha je horkým kandidátem na nejvyšší filmová ocenění" - souhlasím. Snad u žádného filmu dosud se mi totiž nestalo, že jsem se při dělání něčeho jiného přistihl, že jsem úplně zapomněl, že vlastně koukám na film. Moje pozornost ho v nějakou tu chvíli naprosto a zcela opustila a já začal mimoděk něco prostě dělat, uklízet, číst si. Zapomenout, že koukáte na film... to se stává fakt málokdy, to je skutečně na to nejvyšší ocenění filmu. (04.08.2015)

Stařecky nabručený biják s roztomile sentimentálním podtextem umělce, který pomalu opouští milovaný a nepochopený svět. Postavit dvě a půl hodiny biografie na postavě malíře, který bořil formy, ale jinak většinu času jenom naštvaně mručel a občas pohejtoval snaživé kolegy, je brilantní a Leigh se ho drží až do konce důsledně. Navíc je Mr. Turner film nesmírně vtipný a nakažlivě žlučovitý k figurám, které Turner nenávidí. To ale neznamená, že všechny scény jsou tak jiskřivé jako třeba kroužení kamery a Turnera po galerii. Film občas trochu příliš upadá do své uzavřené letory. Jenže Timothy se postará o to, aby člověk nikdy nezaSpall. Jeho podivín, který k bouření emocí používá výhradně plátno, na něž fluše jako kůň a nanáší zbytky od oběda, je jednoduše dojemný. Nemohu si pomoct, ale vidím v tom i kus autobiografie Leigha. Vizuál je svým důrazem na protisvětlo a červánky krásný, ale ne manýristický. Slunce je bůh a světlo mystérium. Humph. (25.03.2015)

Řekl bych, že pro průměrného diváka a především diváka, který nemá své pole zájmu v historii umění, je Mr. Turner téměř nekoukatelnou záležitostí. A může za to především rozvláklý a nezajímavý děj, který se táhne zhruba dvě a půl hodinovou stopáží. Problémem je také, že podle mého názoru nebyl Turner až tak zajímavou osobností. Rozhodně byl lehce výstřední, ale v 18. století znamenalo výstřední téměř cokoliv. Malíř z ranku, kterých bylo v dané době desítky ne li stovky. Ani nemá cenu rozebírat dobovou výpravu nebo kostýmy, jelikož ta vás u filmu rozhodně neudrží a tím kdo by vás uhranul nebude ani věčně nesrozumitelně mručící Timothy Spall v hlavní roli. (12.02.2015)

Z čistě objektivního hlediska asi Mr Turner mnoho lidí bavit nebude. Mike Leigh vsadil na historickou přesnost, přičemž Turner rozhodně nebyl osobností, jejíž život by byl nějak ojedinělý nebo výjimečný. Narozdíl od lorda Byrona nebojoval v Řecku, narozdíl od Vincenta Van Gogha netrpěl psychologickými problémy a narozdíl od Salvadora Dalího nebyl excentrický. Jediná zajímavost, kterou tak divák o Turnerovi může zjistit, je, že často místo běžného jazyka odpovídal ostatním jakýmsi podivným vrčením a chrčením, což z něj upřímně řečeno nedělá postavu, kterou byste si snadno zamilovali. Subjektivně mě nicméně i tak Mr Turner bavil. Snad proto, že J. M. W. Turnera považuji za sympatický přechod mezi mým oblíbeným Claudem a impresionisty. Nebo proto, že v něm hlavní role hráli Timothy Spall a Paul Jesson, dva herci, kteří zatím před kamerou moc prostoru nedostali (Spall jakožto herec vedlejších rolí, Jesson proto, že se jeho kariéra doposud točila především kolem divadla). Nebo snad kvůli obrazové stránce, která místy připomíná Turnerovy malby. Anebo snad pro tu krásnou scénu, kdy mladý John Ruskin kritizuje Clauda pro jeho neschopnost zachytit okamžik, aby se o několik let později začal kritizovat Turnera přesně v momentu, kdy Turner této kvality dosáhl. (30.12.2014)