Bony a klid 2

Bezzubá, hloupá, přepjatá, žánrově neujasněná (zpočátku to asi má být komedie, následně něco na způsob thrilleru, ale není to ani vtipné, ani napínavé) a extrémně bulvární rádoby satira, jejíž tvůrci jsou bezpochyby přesvědčeni, že se jedná o stoprocentně pravdivý obraz dnešní doby. Film dobrý (a určený) pouze pro vášnivé internetové "diskutéry", kteří nenávidí všechny a všechno a za svůj pos*aný život viní každého, jen ne sebe. 30 % (01.06.2016)

Film odtržený od času a prostoru, který by zároveň tak hodně moc chtěl být moderní a aktuální (legračně nemístné popkulturní odkazy). Postavy se zjevují kdekoliv kdykoliv po celé ČR, náhodně se potkávají a cítí k sobě náhodné emoce. Prachař chodí po světe, mlčí a spí s náhodnými ženami (které se k němu v prvním dialogu chovají jako k mnohaletému známému), všichni veksláci jsou milionáři krom Skamene, protože to tak je napsáno ve scénáři. Nechce se mi komentář třídit do soudržného celku ani se starat, jestli srozumitelně říká všechno, co chci, protože to nedělá ani Olmer u svého filmu. Typická řachanda od nul pro nuly o nulách, které jsou na tom ještě hůř - aby se bylo komu smát. Viz scény na pracáku nebo prostřihy nedůstojných zaměstnání - diváci se smáli nejvíc za celou dobu, protože to chtějí - vidět lidi, co jsou na tom hůř než oni. (21.05.2014)

Stejně jako bylo zbytečné natočit tuhle vzpomínku na to, jak bylo za komunistů vekslákům dobře a jen tak mimoděk dát vědět, že se ani v dnešní době vlastně nic nezměnilo, tak obdobně je zbytečné cokoliv psát o tomhle pokračování, protože bych jen ztrácel čas nějakým vymýšlením slov nad filmem, který mi ukradl hodinu a půl života .. (27.09.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Roman Skamene předvádí, že je větší herec než zbytek osazenstva tohoto filmu. Vít Olmer si zkouší vymýšlet nějaké hypermoderní novinky a vypadá to otřesně. Snad jen s hláškami se mu jakš takš zadařilo, ale spíš je to opět dílem Romana Skameneho, který je pronáší s takovou lehkostí. Za něj film stál za to, ale zbytek je ostuda. (04.10.2014)