Ida

Geniální film, který s použitím na minimum zjednodušených vyjadřovacích prostředků filmové řeči dosahuje maximálního účinku. Nejde ani tak o černobílý obraz, i když jistě i ten napomáhá k vyjádření atmosféry života v konkrétní historicko-společenské situaci. Nejde ani tolik o to, že až na pár výjimek, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, je celý film odvyprávěn pomocí statických záběrů, kdy se kamera doslova ani nepohne. Zajímavější je kompozice těchto statických záběrů - sama o sobě výtvarně nesmírně kvalitní, přesto ale v rozporu s klasickými pravidly v něčem jiná. Jiná v tom, že při řešení záběrů nevnímá člověka jako hlavní kompoziční prvek, ale upozaďuje ho na v nejlepším případě stejnou významovou úroveň, jakou mají nejrůznější záchytné body okolního prostředí, většinou mu ale přiznává ještě menší význam. Podprahově tím vnímavému divákovi dává jasnou zprávu o tom, jaké bylo postavení člověka jakožto lidské bytosti s potenciálně individualistickými atributy v komunistickém Polsku počátku 60. let. V drtivé většině záběrů je člověk (nejčastěji jeho hlava) komponován do spodní poloviny, často i spodní třetiny obrazu, čímž je jednoduchým a nenásilným, ale o to geniálnějším způsobem dosaženo pocitu těžko popsatelné, ale přesto všudypřítomné tíhy, která jako Damoklův meč visí nad každým takovým nešťastníkem, který by se možná i rád projevil jako osobnost (což není v totalitním režimu zrovna jednoduché), ale atmosféra doby mu prostě nedá šanci. (Zapřemýšlel jsem o ekvivalentu podobně netradičního komponování obrazu v české kinematografii a vzpomněl jsem si na jediný případ - Znamení Raka od Juraje Herze; tam ale mělo vyvolání podobného pocitu zřejmě trochu jiný důvod.) A k tomu všemu navíc je tu i jedno ze stigmat polské společnosti, kterým je antisemitismus. Díky za to, že se režisér Pawel Pawlikowski nebál do této bolavé rány zašťourat. Zatím jsem neviděl všechny snímky nominované na nejlepší evropský film příslušného roku, ale dost pochybuju, že by se urodilo dílo, které by si tuto cenu zasloužilo víc. -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Polsko / Dánsko. (07.05.2016)

Vůbec, ale vůbec se mi nelíbila kamera, která asi pro nějaký art zážitek, zabírala jen výkroj obrazu, a vypadalo to, jak když slepý důchodce fotí promoce. (14.08.2014)

Zpracování pěkné, záběry originální a oslovující, ale celkově? Nevidět a jít dál. Svůj čas lze věnovat i jiným snímkům. Pěkné, nezáživné, nedoporučuji. 6,5/10 (25.08.2014)

Európsky film roka 2014. Samotný film sa volá Ida, ale servírku, ktorú režisér Pawlikowski objavil v kaviarni a následne obsadil pre jej krásu, ktorá sa mu veľmi hodila do jeho artových a dlhých záberov hrá vo filme až druhé husle a omnoho zaujímavejšou a hutnejšou postavou je tetuška Wanda v podaní Agaty Kulezsa, ktorá musí zápasiť so svojimi démonami z minulosti. Škoda, že Pawlikowksi jej nevenoval troška viac priestoru, ktorý by si určite zaslúžila. 8/10. (05.01.2015)

Ida je černobílý poetický film s pomalým tempem, na mě někdy až příliš pomalým...Nejvíce mi to připomínalo naší českou novou vlnu 60-ých let...Příběh samotný je originální pohled na polské dějinné zvraty očima novicky Idy a její cynické tety Wandy...Za mě 75% (02.10.2020)

Ida za 3*, Wanda za 5*. (23.01.2015)

Zaujimavy pocin a prijemne prekvapenie z dielne polskych susedov, ktora mne osobne blizka nie je a jaksi som jej nikdy neprisla na chut. Ida je o vyrovnavani sa nielen s minulostou, ale aj s vlastnymi rozhodnutiami. Plynie pomaly a neobsahuje ziadne zvraty, napriek tomu nenudi (dlzka je velkou vyhodou) a urcite nic nepokazi. (15.03.2015)

Pomalu, černobíle a s odstupem. Stylizovaný film, který se dotýká dramatu Židů za druhé světové války, politických procesů v 50. letech a uvolnění symbolizované jazzem v následujícím desetiletí. Vyjadřovacím prostředkem je obraz, dialogy jsou úsporné. Pawlikowski si od svých hrdinů si zachovává odstup, což u někoho může fungovat jako prostor pro vlastní úvahy a odpovědi na nadhozené otázky, jiný zatím vidí absenci autentického dramatu. Cca 70 %. (20.07.2014)

Líbil se mi kontrastní rozdíl mezi hlavními "hrdinkami" filmu. Vizuálně dost dobré a zvláštní. Hudba skvělá. Wandiny průpovídky typu: „Znáte Lebensteinovy?“ „Ty Židy?“ „Ne, Eskimáci“, „To je celá Róza. Barevné sklíčko u kravích hoven“, snímek slušně odlehčily. Sebevražda Wandy se mě nijak nedotkla, emotivně mě spíše dotklo vykopávání kostí rodičů a samotný konec, kde se Ida opíjí, kouří a smilní se saxofonistou jazz bandu. Když už tyto hříchy okusila, neschvaluji její návrat do kláštera. Kdyby byla statečná a měla chuť mít lepší život, mohla by si najít práci a žít sama, pokud ji tedy zrovna nenadchla budoucnost s tím muzikantským hochem... (22.01.2015)

Teta Wanda a neteř Ida hledají hroby svých židovských příbuzných, kteří zahynuli za války. Jejich světy jsou ale diametrálně odlišné. Zatímco teta, komunistická prokurátorka pod přezdívkou "Krvavá Wanda" posílala na popraviště nepřátele socialismu, Ida se má stát za týden řádovou sestrou. Šokující odhalení o tom, jak zahynuli rodiče Idy tyto dvě sblíží. Je dobré si sem tam uvědomit, že nejsou jen horory nebo akční filmy, ale také filmy ze skutečného života. Škoda toho konce, který mě dost překvapil a kvůli kterému nedávám pět hvězd. (05.09.2014)

Môže to mať dobrú kameru a čiernobiele ladenie, ale tak ťažkopádny dej uspáva. Po skoku Wandy z okna som čakal koniec a odhadoval oných 80 minút... no nedočkal som sa. Trápil som sa s týmto kúskom. (24.07.2015)

Poznámky: Černobílý, 4:3, téměř bez hudby, rozpor mezi duchovnem a normálním životem, psychologie postav, zajímavá kamera, dlouhé záběry (23.09.2017)

Snímek mě velmi příjemně překvapil. Čekal jsem depresivní nálož, která mě po chvíli odstřelí do stavu těžkého chmuru, ale i přes černobílou vizi padesátých let jěště válkou postiženého Polska se mi dostalo inteligentního jednoduchého příběhu s krásně propracovanou psychologií ústřední hrdinky. Ida hledá a nalézá .....Velmi doporučuji. (17.07.2014)

Dokonale ztvárněné prostředí, poutavý příběh, zajímavé postavy, přesah... Tenhle film je lahůdka, která se těžko popisuje slovy. (25.07.2014)

2 nominácie na Oscara,Ida berie dúfam za kameru i najcudzojazycny film.Pre kameramana Lukasza Zala vôbec prvy film a to hned dokonalá práca.Ida uz má cenu BAFTA,musi i Oscara. (15.02.2015)

Už jsem konečně viděla Idu a moc se mi líbila formou i obsahem. Silná témata, kombinace vnitřního hledání sebe sama v souvislosti s pátráním po minulosti vlastní rodiny. Téma války je zpracováno velmi střídmě, bez jakéhokoliv "oskarového" klišé. Dvě ústřední postavy nejen, že jsou skvěle napsané, ale také jsou výborně zahrané, formou minimalistického projevu, který právě poskytl ten správný pocit. Tak teda klobouček.. Pozor, je to art, možná vyžaduje speciální rozpoložení.. :) (18.06.2015)

Perfektne natočený film s úžasnou (nie len krásnou) herečkou, s veľmi - pre Poľsko veľmi kontroverznou témou, (oni sami tento film prijali veľmi svojsky). Problém prijať temnú časť minulosti poľského národa a zmieriť sa s tým, aj medzi nimi bolo kopec ľudí napomáhajúcich, hoci nepriamo, holokaustu dokázal z tohto jednoduchého filmu urobiť skvelú vec. (19.10.2016)

Pomalu plynoucí polský snímek pojednávací o mladé dívce, která nejenže hledá své ztracené rodiče, ale také poznává sebe sama. Anna byla vychovávána v sirotčinci, v současné době se však v klášteře připravuje na to, stát se řeholní sestrou. Ještě než složí slib a bude plnohodnotnou členkou řádu, má odjet do města a tam se setkat, s poslední žijící příbuznou tetou Wandou. Po shledání s tetou, se Anna dozvídá o své minulosti, o tom, že je židovkou a také o tom, jak zemřeli její rodiče za války. Vydává se tedy spolu se svojí tetou na cestu, ve které chce nalézt hrob svých rodičů, jelikož jejich hrob není přesně znám. Při tomto pátrání naráží na život své tety Wandy, jenž pracuje jako soudkyně a která poslala také několik lidí na smrt v 50. letech. Zároveň se musí vyhnout dalším svodům, které na ni číhají a které by ji mohli svézt na jinou životní dráhu, než kam má nyní zamířeno. Kvalitně natočený film stojící na hlavních představitelkách a na jejich ztvárnění kontrastních ženských postav. Na jedné straně sebevědomá, razantní žena, nebojící se jít až za hranu, na druhé straně mladá hezká dívka, která nezná svoji samotnou krásu, osobu a je plně oddaná Bohu. Skvělá kamera a černobílý obraz jen přispívají k dokonalé atmosféře snímku. (13.06.2017)

Působivý, vizuálně úchvatný film, který nebude pro každého. Je prezentovaný jako silné drama, ale dramaticky na diváka nepůsobí. Je komorní, klidný, tichý, skromný a v některých momentech i lehce úsměvný. Ruku v ruce s tímto pojetím má i kratší stopáž, protože se toho ve vyprávěném příběhu zase tolik neděje a více minut by mu už znatelně ublížilo. Opravdu zajímavá je na filmu ale jeho vizuální stránka. Kamera je s výjimkou (asi) jednoho jediného záběru zcela statická, s kompozičně dokonalými záběry, chytře (a místy i vtipně) využívanými k oddělení důležitého a méně důležitého dění. Představte si pečlivě inscenované fotografie, na kterých se postavy hýbou a budete asi nejblíže pocitu ze sledování vizuální stránky tohoto filmu. Hodnotit čistě tento aspekt, byl by film na 5 hvězd, ale ten příběh žádný trhák prostě není. (16.07.2014)

Ida je film jako z jiných časů. Myslela jsem, že takové už se netočí. Jako bych viděla jeden z nejlepších filmů 60. let. A přesto tak současný, jen to nějak nechceme vidět. Téma volby životní cesty, svědomí, dějin, které zasáhnou do života každého. Velmi silný emocionální zážitek, který bych rozhodně neoznačila za depresivní, spíše naopak. Možná vás přinutí srovnat si náhled na smysl bytí. Každopádně úchvatné (i obrazově). (27.07.2014)