The Road Within
Režie:
Gren WellsScénář:
Gren WellsKamera:
Christopher BaffaHrají:
Zoë Kravitz, Dev Patel, Robert Sheehan, Kyra Sedgwick, Robert Patrick, Ali Hillis, Matt Riedy, Joe Unger, Bradley Gallo, Eric MathenyObsahy(1)
Po matčině smrti je Vincent, teenager s Touretteovým syndromem, poslán do ústavu v Nevadě. Tam se setkává s Alexem, který trpí obsedantně-kompulsivní poruchou, a s Marií, která se léčí z anorexie. Po jednom incidentu jsou Vincent a Marie povoláni k ředitelce doktorce Roseové a ukradnou jí klíče od auta. Alex je svědkem jejich útěku a snaží se zalarmovat ředitelku, a tak jsou uprchlíci přinuceni vzít ho nedobrovolně s sebou. Všichni tři pak směřují k oceánu, do kterého chce Vincent rozprášit matčin popel. V patách jim je doktorka Roseová a Vincentův otec. Téměř na konci cesty Marie zkolabuje a je hospitalizována. Přesvědčuje Vincenta, aby spolu utekli. (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (118)
Veľká škoda, že sa to vedome snaží hrať vážnu nôtu. The Road Within stojí na veľmi originálnom námete. Anorektička, týpek s Tourretom a týpek s Obsedantno kompulzívnou chorobou idú na výlet. Je tu priestor pre množstvo vtipných momentov a sú tu rozohraté aj príjemné emócie. Príbeh pekne odsýpa a nebyť tradičného a nutného pátosu, tak by bol aj bez výraznejších chýb. Ako vravím, čakal som viacej pozitivizmu a väčšie odklonenie od - ľudia s týmito chorobami majú ťažký život. Mimo to ale film stojí na uveriteľných a dobre zahraných postavách. Patel je skvelý. Kravitzka roztomilá a s pomerne peknými prsiami a Sheehan im skvelo sekunduje so všetkými svojími tikmi a nadávkami. Končí to tak typicky americky, ale na to som si už zvykol. Inak niečo čo naozaj neurazí a čo je príjemné,aj napriek tomu, že tvrdá stopa reality prekrýva tú zábavnú a uvoľnenú. ()
Dějově prakticky shodné s originálem, ale přesto dost odlišné. A to jak celkovou náladou, tak obsazením. Jak už je u amerických remaků zvykem, film je více hnaný do extrému a tím i méně uvěřitelný. Na druhou stranu je mnohem vtipnější a v dramatických momentech naopak emotivnější. V konečném důsledku ale o něco méně "feel-good". Který přístup je lepší, těžko říct, každý má své pro a proti. S obsazením jsem spokojenej, Robert Sheehan je sympaťák a svůj herecký um předvedl s britském Misfits, ale abych pravdu řekl, jeho německý protějšek byl o něco lepší - Tourreteův syndrom jsem Sheehanovi moc nevěřil. Dev Patel je naopak perfektní - opět, typově úplně jiný, než jeho německý kolega, ale skvělý. Zoë Kravitz rozhodně není Karoline Herfurth, ale je rovněž zajímavá a zase trochu jiným způsobem (a tím nemyslím to, že celý film pobíhá ve vytahaném tílku bez spodního prádla). Alpy jsou sice Alpy, ale ani Kalifornie nezklame a prostředí je neuvěřitelně krásné a pěkně nasnímané. Jednoduše řečeno, The Road Within je víceméně to samé jako Vincent will Meer, akorát přizpůsobené americkému publiku. Líbilo se mi ale obojí, takže za mě nerozhodně. ()
Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. ()
Řekl bych poměrně klasický indie "feel good & melancholy" film, ozvláštněný psychologickými poruchami hlavních hrdinů. A funguje. Je vtipný, správně touchy... a to vlastně na jeden příjemný večer bohatě stačí. ()
S hodnocením bych šel určitě výše, kdybych už neviděl Vincenta, kterého celého vykradli. Nedali si ani práci s tím, aby změnili jména, dokonce i auta zůstala stejná. Robert Sheehan se na tu roli hodil perfektně a rád jsem ho po dlouhé době viděl v nějaké nové roli. Dev Patel byl taky parádní. ()
Úplně obecně normální šablona, ozvláštněná jen jednotlivými poruchami, zabitá povinnými "slzopudy" a tragédiemi. Příliš vyumělkovaně vykonstruované a to mi prostě dost vadilo. ()
Nevim jak to tyhle "disease filmy" dělaj, ale tenhle obzvlášť byl neuvěřitelnej. Na to jak jsou ty nemoci hrozný, je to šíleně vtipný, a zároveň šíleně dojemný. Střídalo se to ve mě minutu po minutě, pocity smíšený jak dnešní Frantíci. Rád sem po dlouhý době viděl Deva, Patricka a Kyru.. Krásnej snímek, fakt krásnej. Plnej počet, bez jakýkokoliv váhání! ()
Film, po kterym mam chut sebrat auto a vyrazit na cestu neznamo kam... proste rovnou za nosem, zustat tam, kde se mi zlibi, bez planu a bez cile... a nebo proste jen dojet k mori... a tam se vykoupat a jet nazpatek. A po ceste se jen kochat... a uvedomovat si krasu zivota v jeho jednoduchosti, kterou uz pres vsechny slozitosti, ktery si sami vytvarime, uz nevidime. ()
Snímek, který mě skutečně bavil. Líbilo se mi, jak se herci zhostili svých rolí, líbilo se mi celkově tohle road movie a jsem rád, že se na různé nemoci upozorňuje cestou, která není nutně dramatická. Tohle mi sedlo a všichni tři hlavní mladí herci jsou naprosto úchvatní a uvěřitelní. Bavil jsem se a navíc to mělo i uvěřitelné emoce. Možná jsem se měl nejdříve podívat na originál, abych byl trochu objektivnější, ale tohle se mi líbilo. ()
Konečne po dlhom čase skvelý roadmovie:), nazdar ()
Zvláštní snímek. Útěk tří chovanců z ústavu, kteří jsou nahánění doktorkou a otcem jednoho z chovanců (vše uvedeno v synopsi). Dosud jsem s filmem neměl nejmenší problém, ale pojednávaná část na útěku je hrozně plochá, bez jakékoliv aspirace na útok divákovým citům. Pár lehce vtipnějších scén zde je, ale po vážné stránce ani prdlajs. Na závěr se vše strašně zjednoduší s klasickým zakončením, které je nudné až k uzoufání. Nemohu jinak než dát slabší průměr. ()
Bláznivý výlet s "blázny" - Tourett, OCD a Anorexie - aneb s mamkou k moři. Humor, dobře prokreslené projevy nemocí, citlivý přístup. Ne nepodobné Klepání na nebeskou bránu. Další "psychiatrický" film, který se líbí... ()
Tenhle film mě dost překvapil. Je to sladkohořký příběh trojice dětí z nich každý z nich má jinou duševní nemoc. Navzájem si ale pomáhají a při své cestě se dostávájí do prkenních až vtipných situací. Opravdu jsem se od srdce nasmála a k tomu je tu i skvělé herecké obsazení, kdy si dovolím vypíchnout Roberta Sheehana, který hrál opravdu přesvědčivě. Doporučuji. ()
Filmy, kde v hlavných úlohách vystupujú ľudia s nejakými duševnými problémami a poruchami, si vždy rád pozriem, pretože v mnohých ohľadoch vyvolávajú nespochybniteľnú empatiu a emocionálne vypätie. A tak som sa s veľkým očakávaním (a to aj vďaka obrovskému hodnoteniu) pustil aj do tohto filmu, ktorému dominovala zaujímavá trojčlenka v podobe chalana s Touretteovým syndrómom, anorektickej dievčiny a chalanom s OCD. Konečný efekt ale nebol zďaleka taký v aký som v kútiku duše dúfal. Príbeh bol síce OK, mal mnoho silných fáz, ale celé to akosi kazila tá akože komická aura, ktorá mi do toho celého vôbec nepasovalo... ()
Vincent ide k moru po americky a lepšie. ()
zábavná oddychová komedie, nastolující vážná témata. Geniální casting! ()
Místy je to fakt neskutečná sranda (ano, myslím nadávání) a i příběhově se mi to moc líbilo. Nějakých klišé se to sice zbavit nedokázalo, ale přesto mě to celou dobu bavilo, ústřední trojice magorů mi okamžitě přirostla k srdci a celkově to bylo takové pohodové a milé. 85% ()
Touretteov syndróm, takmer tretinu filmu som rozmýšľal nad filmom s podobnou postavou , postihnutou touto psycho úchylkou. Hnevalo ma, ze som si nevedel spomenúť na názov, až zrazu hop ... som si uvedomil, ze je to to isté, akurát v americkom podaní. Škoda. Takto mi neostáva len konštatovať, že nemecká verzia bola o kúštik lepšia možno preto, že to bola prvotina, možno europskejší herci, aj keď aj v tomto filme nehrali herci pod priemerne, ale už to nebolo ono. Nemecká verzia sa vola Vincent ide k moru . ()
Příběh o třech lidech, kterým osud nepřál a každý z nich se potýká s určitou duševní chorobou. Road movie ve které není nouze o vtipné situace, ale zároveň také trapné momenty. Celkově tato komedie/drama dobře balancuje na této hraně a jak už tomu tak bývá, hodně záleží, jak k tomuto filmu přistoupíte. Mně osobně filmy s podobnou tématikou zas tolik nesedí a duševní poruchy v rádoby vtipném hávu nejsou úplně mým šálkem kávy. Výsledný dojem navíc lehce kazí, že jde o americký remake německého filmu Vincent jede k moři. Nejde o nic převratného a pokud vám vyloženě toto pojetí duševních chorob nevadí, tak věřím, že se můžete i docela dobře bavit. ()
cock. ()