Muž bez minulosti

Málem jsem v pokušení přihodit i pátou. Jako starého zmlsaného kocoura mě nesmírně těší, když někdo umí vést film nečekanými cestami, aniž by přitom dělal divákovi naschvály. Jemný „prkenný“ humor též dokonale sedl, zvlášť dialogy s hlídačem kontejnerů jsou neodolatelné (hlavně na to prosím vás nekoukejte s dabingem). Hodně si cením i toho, že je tu Aki pořád svůj a přitom zase jinej, což je schopnost, která možná trochu chybí bráchovi Mikovi. Jo a Mattiho fotka na zdi v hospodě mě normálně dojala. (31.05.2016)

Další mistrovský kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho. Muž bez minulosti svým způsobem představuje v režisérově dosavadní tvorbě jistý posun - stopáž je delší, postavy jsou výmluvnější - přesto však stále pevně dodržuje svá "pravidla" narace a podává nám komorně laděný, přesto neuvěřitelně silný příběh muže bez paměti (perfektní Markku Peltola), jenž se v komunitě bezdomovců a ve společnosti pracovnice Armády spásy (jedinečné sólo Kati Outinen) snaží vrátit zpátky do života, který si ovšem nepamatuje. Musí tedy začít znovu! I v tomto díle můžeme nalézt Kaurismäkiho tradiční témata - periferie společnosti, chladný obraz své domoviny Finska, i ukázku lidské pospolitosti a solidarity, stejně jako zrůdnosti. Z mého pohledu se jedná o mimořádně krásný film. Normálně by to bylo za krásné čtyři hvězdy. Ale za mile nenápadnou vzpomínku na Kaurismäkiho dvorního herce Matti Pellonpää si Muž bez minulosti zaslouží o půl bodu navíc. (28.12.2020)

Málem ho zabili! Ztratil paměť! Ne, pokud čekáte, že za chvíli hlavní hrdina zjistí, že je dokonalým zabijákem, spletli jste si film. Akiho Kaurismäkiho prostě vždycky přitahovali málomluvní outsideři z okraje společnosti a tohohle jen v úvodu připravil i o minulost. Kdysi střídal vážné filmy s komediemi, ale pak mu komedie zvážněly a do dramat se vloudil vtip (jako tady ty odkazy k filmům o Leningradských kovbojích). Není to nejlepší Kaurismäkiho film (a sotva je to fantasy), ale i tak je skvělý. (26.11.2004)

Nebudu se tu omlouvat všem fanouškům Kaurismakiho za to, že kazím průměr jeho prý velmi dobrého filmu. Když se mi něco nelíbí, tak se mi to prostě nelíbí a basta fidly. Ja bych spíše souhlasil s těmi, kteří zde kritizují herecké výkony a dialogy, to je jedním slovem děs, ať už to byl záměr či ne. Dokoukáno spíše z povinnosti, abych byl tak nějak v obraze. Nevím, zda jsou takové i ostatní Akiho filmy, žádný jiný jsem neviděl. Pokud ale jsou podobné, pak je docela paradoxem skutečnost, že mě velice bavila poslední povídka v Jarmuschově Noci na zemi, která prý má být přesně v Kaurismakiho stylu. (11.10.2005)

Zpočátku se mi film příliš nelíbil. Nehezčí, nesympatičtí herci na okraji společnosti a navíc ještě dost chladné a nevtipné dialogy. Jak však film plyne postavy se stávají zajímavými a i ten minimalistický humor mi ke konci dokázal vyloudit mírný úsměv na rtech. Rozhodně pěkný film plný mírných kontrastů odskakující od brutality k komičnu. A taky dost zajímavý finský rock. 70% (30.05.2013)