Galavant

Ať už se budu snažit sebevíc, myslím, že větší poklonu než tu, že mi Galavant v některých ohledech připomíná Černou zmiji (a místy taky Princeznu nevěstu), asi vyseknout nedokážu. Seriálu se daří dokonale naplňovat žánrová klišé tradičních pohádkových příběhů, aby je nakonec s úsměvem na tváři shodil a ještě si na jejich ostatcích s chutí zatančil a zazpíval. Ano, muzikálová čísla představují nedílnou součást Galavanta a parodická nátura jednotlivých výstupů (například vypravěčova závěrečná reflexe sledovanosti, na níž bude záviset vznik druhé série či hádky o to, která z postav bude mít hlavní sólo či završí píseň velkým finišem a stane tak ve středu zájmu kamer jsou vysloveně k popukání) z nich dělá jeden z nejzábavnějších prvků seriálu. Bohužel se obávám, že místy raketové tempo textů výrazně znesnadní výrobu titulů/dabingu a autor bude muset slovní přestřelky včetně vtipů chtě nechtě výrazně osekat, aby lidi stačili číst/se překlad trefoval postavám do pusy, což se dle mého negativně projeví v diváckém přijetí. Pochvalu si kromě písniček zaslouží typově přesní herci, kteří se buď vymaňují ze stereotypních škatulek (černošský panoš, rasově těžko zařaditelná valencijská princezna), nebo do nich svým vzhledem naopak zapadají, ovšem scénář tyto okamžitě bortí či rovnou převrací naruby, když jednotlivým charakterům připisuje jiné vlastnosti, než bývá obvyklé (krásná a naivní dáma v nesnázích alias princezna je manipulativní mrcha, její zachránce, pohledný „princ“ opilecký sedlák a tyranský král vládnoucí pevnou rukou zase neschopný romantický naiva). Jediné co lze vyčítat respektive na to upozornit je místy výrazně „punková“ výprava, která působí lacině, scény jsou většinou zaplněny dekoracemi velmi řídce, ale vzhledem k nátuře díla není dost dobře možné tento „nedostatek“ kritizovat, neboť - ačkoli je více než zřejmé, že výroba Galavanta nepatřila k nejnákladnějším - autoři se můžou velmi snadno ohradit, že ona lacinost představuje další z parodických prvků, jenž má za cíl zesměšnit na pohled okázalé, do nejmenšího detailu propracované a tím pádem neuvěřitelně sterilní a nerealisticky působící prostředí z klasických pohádek odehrávajících se ve špinavé době středověku. 85% (26.01.2015)

8/18 Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů si Timothy Omundson zahrál svatého muže Eliho. O několik století později, přesněji ve století 13., se vrátil do srdcí milionů xenitů a herculeanů jako Galavantův zženštilý král Richard. Ty tam byly časy, ve kterých si nikdo na conu nechtěl koupit ani jeho fotku z podpisem. Protože Won't That Be Devine? 2.3 (13.02.2015)

Originální kombinace parodie fantasy/hrdinských eposů a muzikálů. Seriál si je vědom sám sebe, sám přiznává, že na něco nebyl rozpočet nebo se songem oslavuje, že druhá série má o něco víc dílů. Ale jsou to postavy, které si vás získají. Hrdinský krasavec Galavant je trochu jednodušší, ale má dobré srdce, královna Madalena je děsná potvora, drsňák Gareth Vinnieho Jonese je mega macho a král Richard... je jako malé nevinné dítě, kterému jste dali hračky, které může rozbít. Humor se ne vždy trefí do černého, ale vtipů je tolik, že si ten svůj oblíbený najdete v každém díle. Z Galavanta mám příjemný pocit, že sleduju partu nadšenců, kteří si s láskou hrají na pohádku a do toho si prozpěvují uhozené písničky. Berte nebo nechte být. (12.02.2016)

Výborný nápad! Větší zážitek z toho bude mít fanda GoT, ale i bez toho si užijete luxusní podívanou. Nejlepší postava, bez debat je (král) Richard. Alan Menken je génius a téměř každou písničku, po poslechnutí nemůžete dlouho dostat z hlavy. TOP 10: Finally, Lord of the sea, She´ll be mine, Galavant theme, Serenade, Maybe you are not the worst thing ever, If I Could Share My Life With You, Happiest Day of my Life, Time is of the Essence, My Dragon Pal and Me (14.07.2016)

Mé zalíbení k tomuto seriálu začalo pomalu. Před delší dobou mi kamarád pustil jako ochutnávku první tři díly. Řekl jsem si - je to ok, když na to někdy bude čas, mrknu na zbytek. Nekouknul jsem. *O NĚKOLIK MĚSÍCŮ POZDĚJI* Na internetu jsem narazil na promo na druhou řadu. Nakonec jsem se rozhodl to stáhnout. A jednoho studeného prosincového středečního večera jsem bingewatchnul (ano, tak to bylo dobré) všechny díly za sebou. Díkybohu (nyní spíš bohužel) to nemělo tolik dílů, tak jsem příliš o spánek nepřišel. Jsem hlavně rád, že jsem takto hezky obešel čekání na další sérii. Seriál je to důstojně zábavný i hudebně chytlavý, takový potomek orgie Princezny Nevěsty, Monty Pythonů a Svatého Grálů a Hry o Trůny, které už tu někdo určitě zmínil. Zkrátka kombinace samých věcí, které mám rád. Z rolí mi nejvíce do noty padl šéfkuchař Vincenzo (v 5. epizodě jsem si konečně uvědomil, že mi dost připomíná Kate Micucci) a Gwendolyn. Jedinou výtkou pro mě tak zůstává fakt, že písně jsou hezké na poslech, i často s humornou pointou, přesto mě ale stále štve, že nejsou stavěné, aby se daly poslouchat i mimo seriál (a ve výsledku mi malinko splývají). Třeba takový duet o zabíjení lidí otrávením jídla. No nebyla by to bašta, slyšet to třeba na Óčku? A abyste nebyli ochuzeni, tak si na závěr zarýmuji: Televizní výplň přes zimu // plná zábavy a plná rýmů // plná všech žánrových trop // subverzí klišé až po strop // a taky kvalitních kostýmů... No, smekám před scénáristy a textaři a i herci/herečkami/zpěváky/zpěvačkami. Suck it, Cancellation Bear. (12.12.2015)