Godzilla II Král monster

Děj je místy absurdně neplynulý, nepřirozený a spoléhající na hloupé náhody. Když Vera Farmiga spustila svůj záporácký monolog, ke kterému měla krom hromady klišé připravené i diegetické montážní video, tak mi to mírou fraškovitosti připomnělo japonského Godzillu. Jen teda s tím rozdílem, že japonský Godzilla se nebere tak smrtelně vážně a obecně bývá radost ho sledovat. Některé záběry by daly na hezké plakáty, ale jinak je to mizérie. (23.08.2019)

V podstatě stejné jako jednička. Veškeré počínání lidí je zde uplně k ničemu a nemá takřka žádný vliv. Všechna akce se odehrává ve tmě a souboje monster rozhodně nejsou tak zajímavé jak by se mohlo zdát (možná kdyby monstra byla o trochu slabší a lidé silnější, tak by to mohlo být zajímavější) Hodnotím okolo 50% ale slabších (28.07.2019)

Kdo nejde do kina s tím, že chce dostat pořádnou nálož digitálního šílenství, bude dost pravděpodobně většinu věcí kritizovat. Nová Godzilla se totiž nesnaží o nic jiného, než být monstrózní a vizuálně opulentní záležitostí. Je tedy otázkou, jestli ji člověk přijme jako atrakci, nebo bude hledat ve filmu něco víc. "Záporná strana" tady sice pracuje s podobnou motivací, jakou měl svého času Thanos, ale podobně jako Monarch hraje jen druhé housle, které v rámci možností sekundují rozkolu mezi Titány. Nejzajímavější je určitě trio Ghidorah, Mothra a samozřejmě Godzilla. Přiznám se, že vzhledem k propracovanému traileru, který lákal na parádní akční sekvence jsem dokonce poprvé zvolil formát 4DX a musím uznat, že v tomto případě jde opravdu o nadstandard, který posune šílenství na plátně do divácky úplně jiných rozměrů (pokud neodoláte, doporučuji zvolit kino, které disponuje i efektem deště). Nebýt toho, asi bych kvůli mírně přestřelené stopáži šel o hvězdu níž. Takhle budu na projekci moc rád vzpomínat, a pokud se objeví podobně stavěný snímek, možná se vrátím i na 4DX (a to jsem počítal s tím, že dnes jdu poprvé a naposledy). (30.05.2019)

Kardinální otázka. Kdo kuchtil ten kulervoucí trailer s muzikou od Debussyho napumpovanou steroidy ? Protože ten měl dělat i tenhle přepálený, potemnělý, nepřehledný, uřvaný a nablblý biják a zřejmě by to dopadlo o poznání lépe. Jelikož o balancu mezi obrazovou epikou, hudební poetikou a zároveň úctou k předloze, si tady mohou všichni nechat ve full verzi ledatak zdát. (04.06.2019)

Tenhle monsterverse je zatím raritní ukázkou variabilních filmařských postupů, které jednotlivé filmy vzájemně značně diferencují. Godzilla (2014) byl možná nejosobitější blockbuster dekády, který chytře vázal dění na vizuální perspektivu postav a bezvýslednost jejich konání, Kong: Ostrov lebek zase nabídl přímočaré a formálně nadnesené dobrodružství s důrazem na lidské činy (které vše obrací k horšímu). Třetí pokračování s ohnivou ještěrkou v hlavní roli se vydává někam mezi - z jedničky si bere seriózní snahu o osudovost a zobrazení nicotnosti lidských aktérů, od Konga zase přebírá vypravěčský drajv, větší prostor pro střetnutí monster (nebo s monstry) a aktivnější lidskou účast v partii Titánů. A asi nemusím oddalovat tvrzení, že oscilace mezi dvěma takto různými přístupy vytváří dost neosobní přístup a často poněkud zjednodušuje, možná až oslabuje jednak charakter monstrózních střetnutí, jednak úděl a motivace lidských hrdinů. Katalyzátorem děje je totiž skupinka lidí, jejíž význam však postupně slábne a nakonec zcela ustupuje protlačovaným rodinným poutům a oné bezbrannosti tváří v tvář všemocným titánům. Kladné postavy se zase snaží celou dobu aktivně jednat, jenže svými činy (které ale naštěstí většinou nejsou hloupé ani naivní, naopak srozumitelně motivované) jen naplňují potřebnou funkci oddalování vyvrcholení (na rozdíl od jedničky, kde se postavy na vyvrcholení jen snažily připravit). Na druhou stranu vyprávění náramně odsýpá a rytmicky zasazuje monumentální akční sekvence do příběhu, který systematicky přešlapuje mezi subjektivním sledováním všech hrůz a škody monstry napáchaných a mezi obdivováním Godzilly, jejíž ikonický obraz film rozvíjí a stupňuje. A jednotlivé zvraty na sebe plynule navazují a v podstatě dávají smysl, byť je často zjednodušuje šíleně rychlé přesouvání prostorem a samozřejmě ona nerozhodnost, jakým dominantním směrem se vydat. Jednotlivé scény a jejich inscenace jsou sami o sobě skvělé a je velká škoda, že se kolem nich úplně nepovedlo uzavřít soudržnější dějový oblouk. Rozhodně ale pořád zajímavě řešený přístup k rozsáhlé mytologii světa, na nějž si někdy rád posvítím znovu. 70% (08.06.2019)