Godzilla II Král monster

Jednička kombinovala tradici novohollywoodských blockbusterů s indie poetikou, čímž proti sobě poštvala všechny, kdo na místo uměleckého hororu působícího jako teaser na snímek s Godzillou chtěli kaidžu eiga, potažmo monster biják. Dvojka je pro takové plnohodnotným trailerem, respektive prodlouženou upoutávkou ze Superbowlu. V tom je ale hlavní problém, protože vše je podřízeno snaze o maximální emocionální působivost, což vede leda k otupělosti, když člověk hodinu a půl sleduje sled špatných až naprosto nesmyslných filmařských voleb. Jejich vrcholem v této nesoudržné podívané, organizované na rozdíl od ostatních snímků monsterversa z nějakého důvodu kolem rozhodnutí nejomšelejších žánrových tropů (postavy to fakt nejsou), je učinit z monster cross-overu raději nezáměrnou comedy of remarriage. Po hodinu a půl trvajícím cluster fucku, díky kterému člověk zpětně docení filmařskou sofistikovanost Jordana Vogt-Robertse (návaznosti mezi záběry a scénami), Guillerma del Tora (výstavba a proměna strategie vyprávění) a Stevena Spielberga (obojí dříve zmíněné), však následuje výborný závěrečný akt. Ten oproti předchozím najednou funguje, protože z nechtěné demence přepne do sebeuvědomělého modu a najednou zjistí, o čem, co a jak vyprávět. Kombinuje tradice kaidžu eiga a nadsazených hollywoodských devadesátek pastišácky čerpajících z audiovizuální minulosti (sedmdesátkové katastrofické fláky, válečné počiny, monster-filmy), nalezne klíč ke svému formálnímu a významovému uspořádání (Godzilla a lidé jako hrozba i ochrana - přepínání mezi hledisky a exploatační styl umožňující okázalé přechody mezi perspektivami). Pořád ale tenhle flák bude milovat pouze Roland Emmerich, protože už není nejhorším režisérem filmu s Godzillou. (30.05.2019)

Čekání se vyplatilo. I přes velké negativní ohlasy jsem spokojený. Možná, že stačí jen u filmu vypnout a moc nepřemýšlet. Líbilo se mi celé prohloubení mytologie kolem Godzilly. Akorát může člověka trochu otrávit ekologická agitka celého filmu. Bitky mezi jednotlivými monstry jsou vážně famózní. Na lidech už tolik nezáleží. Vymírají po milionech. I když se tu občas snaží hrát na nějaké to hrdinství. Po pár nešťastných pokusech nastolit jakýsi řád lidem stejně nezbývá nic jiného, než se spojit a čelit těmto monstrům. Moc mi třeba nedávalo smysl, kdo by celé ty roky financoval onu organizaci zvanou Monarcha. Dost se mi líbily závěrečné titulky. Uvidíme, co bude příští rok v souboji s King Kongem. "Sbohem, starý příteli." (01.06.2019)

Kardinální otázka. Kdo kuchtil ten kulervoucí trailer s muzikou od Debussyho napumpovanou steroidy ? Protože ten měl dělat i tenhle přepálený, potemnělý, nepřehledný, uřvaný a nablblý biják a zřejmě by to dopadlo o poznání lépe. Jelikož o balancu mezi obrazovou epikou, hudební poetikou a zároveň úctou k předloze, si tady mohou všichni nechat ve full verzi ledatak zdát. (04.06.2019)

Volalo se po akci a destrukci, ale se zpožděním pěti let se ukazuje, že správnější cestou byl rozporuplný první díl. Nic proti velkolepým protivníkům titulního titána, ale koho napadlo pojmout spektakulární klání gigantických monster jako eko-techno thriller, ve kterém se řeší téměř neviděná rodinná traumata, ten by měl položit hlavu na profesní špalek. Pokaždé, když se zdá, že se už už míří správným směrem, přijde nějaký logický protimluv, extrémně cheesy hláška nebo alespoň hluchý moment. Královská Godzilla nicméně má svoje silné chvíle, na to je Millie Bobby Brown až neuvěřitelnou hereckou jistotou a Mothra dokonalým zvířetem, které chci okamžitě domů. Scénář je ale chvílemi vážně šílený. Když si vzpomenu na Konga z hravého Ostrova lebek, je mi až líto, že se má povinně stát součástí tohoto podivně sterilního univerza. 50% (07.07.2019)

Asi budu znít jako kacíř a koleduji si o to, že do mě Godzilla cvrkne, ale ta z roku dva tisíce čtrnáct byla lepší. A opět budu znít jako hříšník, ale i lidský postavy byli v té předchozí Godzille lepší, tady za zmínku a celkový respekt stojí hlavně Ken Watanabe, který ve filmu hraje božsky. Ve filmu je i dost momentů, které působili naprosto úžasně a heroicky, dost tomu pomáhá i soundtrack, až se mi párkrát zježily chloupky i na místě, na kterém bych to nečekal. Ale tenhle film, je prostě až moc Hollywoodský, zatímco předchozí film se snažil držet při zemi a všechny své karty hned neukázat v prvních dvaceti minutách a to velký si šetřil až na konec. Tady těch velkých věcí, velkých monster a velkých akčních scén, je dost už od začátku, což je právě chyba, jelikož tomu v polovině začne docházet dech, ale naštěstí finále se drží v té napínavé rovině. Lidských postav je tady až moc a co se s nimi stane vás ani moc nezajímá, samozřejmně až na Kena Watanabe. I první film v tomhle případě vede, Aaron Taylor-Johnson sice nehrál bůhví jakou postavu, ale film ho uměl dobře podat, takže sem s ním lépe ztotožnil. Samotná Godzilla je trochu naivní a mohla být víc údernější. Kameraman si z nějakého neznámého důvodu, řekl, že bude fajn narvat každému monstru do nosních dírek kameru, to asi aby to působilo epicky. Soundtrack je úplně parádní. (13.06.2019)