Nikdy nejsme sami

Až na pár detailů jako je tak trochu samoúčelně působící střídání barevných a černobílých sekvencí (i přes režisérovo vysvětlení - když to při sledování filmu nepochopí nikdo jiný než autor, záměr se v reálu míjí účinkem) a za vlasy přitažený závěr (cestě malého chlapce za hranice všedních dnů a tomu že ho nikdo nehledá lze uvěřit jen stěží), nemám výhrady, Petr Václav opět nezklamal. Role médií (a zdaleka nejen bulvárních, ta veřejnoprávní si co do objektivity a ucelenosti informací s oněmi výše zmíněnými pohříchu příliš nezadají) v naší společnosti je tu načrtnuta jen lehce, ale o to výstižněji, obrazy životů našich bližních jsou vykresleny v celé své kráse i ošklivosti a černý humor jen sympaticky dotváří zdařilý celek. (18.03.2018)

Roden balancuje na hraně soucitu a smíchu. Vidíme živočichopis - módní sociálně kritické drama, ale nepochopil jsem sdělení filmu. Že nás formuje okolní prostředí? Vyprávění je monotónní , což podporuje schematický pravidelný střih a k postavám jsem si nevytvořil vztah. Pohybují se beze smyslu odnikud nikam. (31.08.2018)

Že někdo má tu potřebu točit filmy o hovně... (18.03.2018)

Absurdní komedie podle skutečných patologií. (10.05.2016)

Na pomezí totálního karikaturního braku a trefného popisu české současnosti natočil Petr Václav agonizující drama, které je obtížné sledovat s odstupem. Extrémně vykolejené postavy, jakýsi model průměrné tuzemské vesnice a absurdní šestákové zvraty režisérovi napomáhají ke konstrukci podivného a odpudivého univerza, v němž se mísí společenská výpověď, černý humor a artové drama mezinárodního appealu. Rozhodně rozporuplný film, který po přesvědčivé sociální realitě Cesty ven uhýbá k prvoplánovému extrémismu, díky své nekonformitě a odvaze se nepodřídit všeobecnému uměleckému obrázku je však nejprogresivnější z české filmové produkce roku 2016. (15.01.2017)

Nevím, co viděli ostatní, v mých očích je Václavův film něčím, co by se dalo přirovnat k přehnaně dlouhému studentskému filmu. Dementně vyhrocené situace, dementně vykalkulované náhody, celková stavba scénáře na úrovni někoho, kdo nikdy nic nenapsal a rozhodl se vytvořit scénář drsně propletených lidských osudů. Pakliže to je kritika a parodie, nechápu, proč se bere tak smrtelně vážně. Nemluvě o skvostných přechodech mezi černobílým a barevným, směšném přehrávání většiny herců a takřka nulové práci s nějakým prostorem. 2/10 (14.03.2017)

Filmová výzva 2018 - Česká republika. U filmů Petra Václava je patrné, že mají mezinárodní přesah což je pravděpodobně dáno Václavovým pobytem ve Francii. Jeho snímky můžeme směle posílat kamkoli do světa, Václav není zatížen malým českým rybníčkem se vším dobrým i zlým, co v něm plave. Spojení Roden-Vlasáková nám už nabídl v Paralelních světech a i tentokrát funguje skvěle, byť v naprosto jiném rozpoložení. Roden podle mě podává ještě mnohem lepší výkon než ve vychvalovaném Masarykovi. Nesmím zapomenout na Miroslava Hanuše - divadelní i televizní diváci si jej mohou užít dosyta, ale ve filmu se zase tolik neobjevoval. Určitě by měl dostávat více hereckých příležitostí aby si jej většina národa nepamatovala jen jako odporného Korejse z 1. oddělení. A abych jen nechválil - bez Rodenovy nechutné scény na toaletě bych se klidně obešel a myslím, že se scénářem si Petr Václav mohl pohrát ještě více a lépe. (19.03.2018)

Konec tohle je konec českých filmů, síla točit taková hovna, škoda slov. (07.12.2019)

"Sociální porno" Petra Václava umocněné na druhou, mě ale ty do extrému vyhnané postavy a pointy celou stopáž strašně bavily. Stejně jako mě bavilo přemýšlet nad zvolenou formou a taky fakt, že tvůrce nám zdaleka neservíruje další Cestu ven, ale mnohem odvázanější film, který v současné české kinematografii nemá moc obdobu. Není to pro každého, po scénáristické stránce film přímo překypuje nedotaženými liniemi, které tvůrce zanedbal, ale jako celek mi Nikdy nejsme sami nakonec připadá jako jeden z nejzajímavějších českých autorských filmů posledních let. 85 % (16.12.2016)

Moc rád bych šel v hodnocení vejš, téma je mi blízké a jsem rád, že se Václav nebojí nastavovat zrcadlo naší společnosti, která je prolezlá zbytečnými strachy (na druhou stranu tady nebydlí, takže to zase takový hrdinství není), dokonce jsem snad pochopil i barevné proměny, na který kdekdo chrlí hněv, jenže ten film se mnou - hlavně ve II. polovině a už vůbec ne v závěrečné dvacetiminutovce - nic moc nedělal, a tak jsem se tentokrát (na rozdíl od Cesty ven nebo Mariana) s režisérem pocitově minul. (20.03.2018)

Česká kinematografie by měla každoročně dostávát Zlatou cenu zmaru za dlouhodobý a neutuchající přínus deprese do filmu. Už jsem to sice rozebíral na jiných místech, ale československá tvorba má opravdu dluhodobý podíl na zaznamenávání neradostných věcí na obrázkový pás. Uvědomoval jsem si to už jaké malé dítě a mohlo jít o film pro pamětníky, odpolední pohádku pro děti nebo komunistickou detektivku - ve všem se dal cítit odér tíhy běžné šedé reality, trápení a utrpení, jakoby se v českém filmu zrcadlila samotná neutěšená podstata bývalých režimů. Jenže skoro 30 let od pádu komunismu a nic moc se nezměnilo, popřevratové filmy jsou kapitolou samou pro sebe a i současná tvorba umí neustále zachovávat "českou hrůzu" jen co je pravda. Tahle věcička se s náma moc nepáře a hned do nás nasolí hysterického Rodena hypochondra, dál tu máme rasovou otázku, režimový brekot, nespokojenou manželku, nevycválaný děcka, alkoholismus, prostituci a to v takové kombinaci a naservírované tak přísně, že se vám zatočí hlava. Přehlídka několika vybraných osudů je to fakt pestrá a příběhový kolotoč nesmírně zajímavý. Nicméně nebyl by to český film, kdyby se neschylovalo k několika osobním tragédiím najednou... Je to přesně ten filmu, u kterého si musíte říct sami pro sebe "ty píčo, nechtěl bych...". (04.04.2018)

Ajajaj, tady zase někdo hodně koukal na Aronofského.. Tenhle film ve své sebezahleděnosti tak moc tlačí (po všech směrech) na pilu a tak moc se snaží aby všechno bylo zoufalé, špinavé a tragické, až je z toho vlastně jen taková plochá pouťová atrakce... Václava mám v zásadě docela rád, ale tohle je jen artová onanie ve které hystericky řve Roden a která neví jestli chce být černobílá nebo barevná... Pffff (14.04.2018)

Mám dilema: tři hvězdičky se mi zdají málo, čtyři zas moc. Ten film totiž otevírá nejedno důležité téma (podoby nežitelného života na periferii, sociálního vyloučení, konspiračních teorií, neutěšené rodinné vztahy), Roden s Vlasákovou tu ukazují, proč se řádí k naším nejlepším současným hercům/herečkám, na druhé straně však sdílím týž dojem jako Martin Svoboda a.k.a. xxmartinxx, že režisér Václav „není s prostředím, o němž vypráví, úplně propojený“, pročež sklouzává až k (nechtěné) karikatuře, všechno je tu hrozně přestřelené, má to zkrátka daleko k tomu, aby se to dalo označit za živoucí, spíše se to samo ze sebou míjí. Ty tři hvězdičky si ospravedlňuju tím, že o dva roky starší Cesta ven na mě působila daleko lépe. 60 % (07.06.2023)

Petr Václav nedomyslel, že k - pravděpodobně - sociologické analýze údajného dneška (přičemž je celé Nikdy nejsme sami vsazeno do jakéhosi podivného maloměstského nevypočitatelného bezčasí) nestačí vsadit celý film na dvě extrémně z normálu vybočené postavy. Pokud to mělo být alibi pro neméně absurdní zvraty, budiž, ale v rámci nějakého, snad existujícího, původního záměru asi čekám něco o poznání uvěřitelnějšího. Celé je to výborně zahrané i natočené, ale v nemálo okamžicích skutečně nesmírně prvoplánové. Jediná škoda, že Václav plýtvá silami na utváření nějakého mimózního univerza. K zaražení je to předně proto, že takový film následoval po výborné - tedy všední realitou svázané - Cestě ven. (28.07.2016)

"Prosím tě, vzpamatuj se. Lidi, který se bojej umřít, se bojej i žít." Děkuji, konečně film, který se nebojí pravdy, reality, hloubky, syrovosti a sociálních témat. Nejspíš nebude mít divácký a komerční úspěch, protože spousta lidí se bojí pohlédnout pravdě do tváře. Navíc doba je taková, že většina lidí je unavených a přetížených svými problémy a na takový drsný a depresivní film nemají sílu a náladu. Na druhou stranu vydržte tu počáteční depresivní nálož, pak budete pobaveni komickými scénami. :D Jsem velmi šťastná, že se takové filmy, které nejsou o hovně, točí! Je tam spousta scén, které mají obrovskou sílu a autentičnost. Např. jak se syn ptá při sledování televize, kdo má vlastně pravdu. Film, který ukazuje cestu. Samozřejmě nesmím zapomenout na skvělé herecké výkony. Popis ČT - dramatický příběh z českého příhraničí s nádechem černé komedie - sedí. Jen tak dál! Velmi fandím všem, kteří se nezaprodávají jen komerci.:) Děkuji za velkou odvahu, tu dnes potřebujeme všichni. 4,5 hvězdy, vzhledem k nepřekvapivému velkému podhodnocení zaokrouhluji. Přeci jenom mám velkou výtku 2/3 filmu jsou absolutně nabušené, naproti tomu v poslední třetině film jakoby ztrácí šťávu, místo aby gradoval. (22.03.2018)

Skvělí herci, a to jak dospělí, tak dětští. Skvělé i téma. Ale to bohužel nezachrání celkově bídné zpracování. Některé scény jsou naprosto zbytečně dlouhé, jiné poněkud nereálné, chybí konec. (06.05.2018)

Střídání barevných a černobílých částí mě omrzelo a pak následně štvalo. Výborná studie pro psychiatry. To byl opravdu výživný materiál. Postava Karla Rodena to mu všemu marastu a totálnímu zmaru nasadila korunu. Bylo mi opravdu líto dětí, protože takový život by nevydržel ani vůl. Nechci ani domýšlet, co z nich v dospělosti bylo. Na tenhle film už se nikdy za střízliva nepodívám. Asi mám poněkud přízemní uvažování než pan režisér a scénárista v jedné osobě. (21.03.2018)

Další reklamní snímek o šťastné české společnosti. 1) Jakkoli příběhy o sockách a loserech rád nemám, ironický kukuč a nadhled tohoto snímku mě dostal. 2) Některé detaily jsou nezapomenutelné. Na neustálý hluk projíždějících kamiónů, Rodena zkoumajícího vlastní výkaly či Hanušovo bydlení vzpomínám i po několika dnech. 3) Vynikající, troufám si říci, scénář 49letého Petra Václava (i režie), působivá atmosféra a realistický pohled na některé z nás jsou hlavní pozitiva díla. 4) Nechápu změny černobílý versus barevný film. (13.08.2018)

To nebyl film, to bylo mučení. Mučení plné odpudivých lidských charakterů, které se chovají nesnesitelně, amorálně a hlavně nereálně (jak se proboha může docela obyčejná ženská zamilovat do romského pasáka, který u ní v konzumu nakupuje chlast a kartony cigaret?!). Absolutně jsem nepochopila, co chtěl tímhle snímkem pan režisér sdělit. Není mi sympatický svým sebestředným vystupováním a už vůbec ne svou tvorbou. "Cestu ven" si s radostí nechám ujít. (17.03.2018)

Nikdy nejsme sami je vzácný typ filmu, který působí jako cynická méně-vnímavé-diváky-trollující komedie, která umí zamrazit v těch správných momentech. Tvůrcům se podařilo vytvořit skvostně depresivní vesmír, kde každá z postav je zapamatovatelná a skvěle zahraná. Roden opět vystřihl úplně jinou postavu, kde se vrátil ke stylu vypjatého herectví, kterým se bavíme třeba v jeho záporáckých rolích z 90. let, ale nezastiňuje ostatní herce, kteří svoje postavy hrajou taky výborně, ať už Vlasáková, Hanuš svého paranoidního bachaře nebo sympatický pasák. Vůbec mě nenapadá jediná slabina, dostalo mě to. Nemůžu uvěřit, že v roce vzniku filmu ocenil Český lev hromadou cen bezduchého úmorného Masaryka místo jakékoliv ceny pro tenhle skvost. (21.04.2018)