Barva vítězství

Race je filmom, ktorý dovolím si smelo tvrdiť ma milo prekvapil. Napriek tomu, že životopisné príbehy mám veľmi rada, narážam na ne vo väčšine prípadov na rovnaký problém, ktorý som už vo svojich komentároch niekoľkokrát spomínala. Životný príbeh Jesseho Owensa a jeho spracovanie v tomto filme je tiež typickým príkladom vypreparovaného príbehu (rozumej: na povrchu pôvodný vo vnútri však prázdny a bez života). To čo tento film v mojich očiach dvíha z fádnej priemernosti, je všetko to ostatné okolo Jesseho príbehu. Veľmi kvalitné vykreslenie vtedajšej politickej situácie. A to nielen čachrov vo vnútri amerického olympijského výboru, ale aj na strane nacistického Nemecka. Vidno, že film nie je americkým produktom vlastenectva. Vo výsledku teda veľmi zaujímavý pohľad na Olympijské hry v Berlíne 1936. (26.05.2016)

Tak tohle byl pro mne megahit, takhle si představuju pravý, současný, plnohodnotný film. Je v něm vše, co danný žánr vyžaduje. Od prvního okamžiku výborný nástup, žádná slebá místa, výborný postup vyprávění, schopní herci. Dozvěděl jsem vše, co jsem o hostorické události nevěděl. Pěju chválu všem tvůrcům filmu. (08.06.2016)

Olympiáda v Berlíně je událost, která stála za pořádný film. Příběh Jesse Owense je jeden z těch nejdůležitějších a nejlepších momentů v historii Olympijských her. Film se ale nezaměřuje pouze na jeho příběh. Šikovně zabírá tehdejší atmosféru v Americe a v nacistickém Německu. Jsem hodně rád za to, že režisér Hopkins udržel sportovní klišé na velmi přijatelné úrovni. Není to takový ten typický americký film, kde outsider projde přes řadu strastí až do finále, ale spíš se zaměřuje na reakci a zákulisí Olympiády. Každý ví, že Jesse vyhraje a proto nebylo nutné vsunout zbytečné a vymyšlené zvraty. Ve srovnání s jinými filmy s rasovou tématikou je to veselý příběh bez výraznějšího překážek. Spíš celou dobu nutí diváka myslet na nadcházející události druhé světové války. Jesse ukázal, že sport a politika se nemají míchat, ale zároveň ukázal, jak obrovský vliv může mít několik vteřin na trati. (07.12.2016)

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)

Film je skutočnou udalosťou a všetky presné historické okamihy sú potvrdené aj vo filmoch Leni Riefenstahlovej Olympia (1. aj 2. diel). Ak som správne pochopil pointu celého filmu, ten sa zameriava na rasovú otázku. Na jednej strane ukazuje, aký rasizmus vládol v USA a na druhej strane sa snažil poukázať na rasizmus za Hitlerovho režimu. Dej filmu som rozdelil do troch dejových pásiem. 1. je najkrajší a zameriava sa na život a športové úspechy a neuznanie v USA štvornásobného olympijského víťaza z Berlína Josse Owensa. Tu snáď sa mohlo načrtnúť, že Jesse bol silný fajčiar a to vo filme nie je dokumentované a jeho biedny život po tejto olympiáde bol spomenutý len jednou vetou. Biely dom jeho športové úspechy nevzal na vedomie. Predsa išlo o životopisný film, takže sme predsa čakali zo súkromia Jesseho viac. 2. dejové pásmo je o hlavnej manažérke filmu Olympia Leni Riefenstahlovej a o Goebelsovi a posledné pásmo nám približujú spory v amerických olympijských organizáciách a tvrdá rasová segregácia a neznášanlivosť v USA. Ďalšia vec, čo ma prekvapila, že film sa striktne pridržiava faktov. Owens skutočne skočil 8,13m, 7,94m a 8,06m a skutočne zabehol 100m za 10,3 a 200m za 20,7s. O tomto historickom okamihu o XI. letných OH bolo natočených viac filmov. Mimo už spomenutej Olympii z roku 1938 1. diel Prehliadka národov, 2. diel Oslava krásy, to boli 1936 Nacistický olympijský sen, 2016, Berlín ´36, 2009; Nezlomný, 2014. Ale film to bol úžasný, vrelo doporučujem si ho pozrieť.. (04.08.2016)