Deset malých černoušků

Předloha Agathy Christie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy hlavně díky svému všudypřítomnému napětí a nedýchatelné atmosféře. U této adaptace jsem měl zprvu pochybnosti, zda neuškodí přesunutí se z osamoceného ostrova na rozbouřeném moři do alpského sídla, ale oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mé obavy byly liché. Výše zmíněnou atmosféru to má, napětí také, takže spokojenost. Teď by mě ještě zajímalo, jak se vyvedla sovětská adaptace z 80.let. (07.08.2009)

Agatha Christie napsala geniální detektivku a filmaři si s ní poradili docela obstojně. Místo vilky na opuštěném ostrově sice zvolili nedostupné sídlo v horách, místo černoušků jsou tu indiáni s odlišnými jmény, umírají mnohdy mírně pozměněnou smrtí a závěr, ačkoliv dlouho to vypadá, že se bude držet Agathy Christie, tak je nakonec překvapivě jiný, což je mírně škoda.. Ovšem v tomto filmu i ono finále funguje dobře. Pochválit lze také hudbu, atmosféru a hvězdné herce. (10.07.2013)

Předlohu mám velice rád a obecně i téma - skupina lidí na místě odkud není cesty pryč a kteří umírají a vzájemně se podezřívají. Nicméně tento film je bohužel dost hrozně natočen. Především díky hereckým "výkonům" jsem měl chvílemi pocit, že sleduji parodii (něco jako skvělou komedii Clue). Z postav mi přišel fajn jen pan soudce, ostatní byli buď nezajímaví nebo přímo strašní (např. herečka). A navíc: jen málokdy jsem měl u sledování filmu tak rušivý pocit z hudby. (05.09.2011)

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž. (07.07.2010)

Celkem zdařilé zpracování jedné z mých nejoblíbenějších knih od Agathy, ale stejně nemůžu dát víc než tři. A to hlavně za dvě věci. Za prvé opravdu nechápu ty inovativní změny ve spáchaných zločinech a charakterech postav, který jsou někdy i dost zásadně odlišný od předlohy, ale ještě hůř je na tom příšernej konec, kterýho jsem se bála od začátku, že ho tam takhle šoupnou a stalo se. V knížce je to dokonalý do posledního "indiána" a tady jen další tuctový zakončení. Ještě bych překousla vysvětlovací část, bejt tam musela a bylo to asi lepší řešení, než vzkaz v lahvi... Zklamání... Asi se mrknu na tu ruskou verzi. (27.06.2011)