Room

Jeden z nominovaných filmov na Oscar 2016 a to je doslova povinnosť, ale aj keby nebol je príbeh pre diváka natoľko atraktívny, že si dá ľahko povedať. Prvá, komorne ladená polovica filmu je na tom dobre. Postupne budované napätie vrcholí scénou úteku, ktorá sa veľmi vydarila. Je to výborné, napínavé, ale po zrovnaní srdečného tepu a uvoľnení, zistíte, že do konca ostáva ešte celá hodina! Po menšej úvahe nejako prídete k tomu, že ešte musí prísť nejaký zvrat. To, že nakoniec neprišiel je pre niektorého diváka dobre pre iného nie. Isté je, že s každým ďalším zvratom by sa asi šance na oscara dosť znížili a film by spadol na úroveň, slušný thriller, ale nie oscarový nominant. Tvorcovia si dali záležať na reálnosti, ale vek chlapca mohli zobrať vážnejšie. Toto by 5 ročný chlapec zvládol len veľmi ťažko. Sám mám doma práve 5 ročného syna a v škôlke stretávam mnoho ďalších, preto viem o čom rozprávam. Vek herca - chlapca, bol v dobe natáčania 9 rokov. Prečo musel mať chlapec vo filme práve 5 rokov, tomu nerozumiem...80%. (06.03.2016)

První tíživá, klaustrofobická a i relativně zajímavá polovina, kdy malý Jack nemá ponětí o okolním světě a vše vnímá jenom skrze televizní obrazovku, je výborná. Jenomže jakmile dojde k prvnímu velkýmu zvratu (kterej je sám o sobě sice předvídatelnej, ale perfektně natočenej), začne film upadat do rutinního, rádoby psychologickýho, rodinnýho, smutnýho a samoúčelnýho dramatu o snaze začlenit se do běžnýho života. A přesně tehdy, kdy si divák uvědomí, že už čeká jenom na ten happyend, pochopí, že v tý druhý polovině vlastně nic nefunguje. (22.02.2016)

Parádní námět (nebo předloha?), z kterého vykvetlo zajímavě tísnivé drama. Filmu nechybí špetka napětí, přiměřená dávka psycha, silné a nikoli lacinné emoce a hlavně perfektní herecké výkony. Výsledkem je svým způsobem taková psychologická studie toho, co se stane, když se k lidem chováte jak k laboratorním myším... 8/10 (05.03.2017)

Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*. (13.07.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)