Room

Knihu jsem četl před necelým rokem a byl to pro mě možná nejsilnější literární zážitek posledních let. Takže film je fajn, v některých momentech velmi silný, ale úplně spokojený být nemůžu. Především část "po" měla být podle mě mnohem doslovnější. Všichni asi známe ono rčení, že přemíra voiceoveru značí neschopnost filmaře zprostředkovat pocity a myšlenky vizuálně. Jenže kniha je právě silná a unikátní svým jedinečným "zdeformovaným" dětským jazykem poznamenaným vyrůstáním v nepřirozeném prostředí a to se ve druhé značně zjednodušené části bohužel ztratilo. V tomto případě se neměli tvůrci bát více využít text knihy. Takže nečtěte předem knihu a jděte do filmu. Jinak mě fascinuje, jak 25-letá (v době natáčení) Brie Larson výborně hraje vyspělou roli, kterou bych čekal spíš od 10 let starší herečky. 7 - 8/10 (01.12.2015)

Emma Donoghue se stejně jako ve své knize důsledně drží Jackovy perspektivy. Co nevidí a neslyší on, nevidíme a neslyšíme ani my. Kromě toho, že veškerou realitu vnímáme chlapcovýma očima, zároveň mimo obraz slyšíme jeho komentář, který nám sice pomáhá pochopit, čím je pro něj nevábná místnost magická, ale zároveň prozrazuje knižní původ příběhu. ___ Film se nás nesnaží šokovat explicitními detaily utrpení postav. Ponecháním velkého prostoru pro představivost nás situují do podobné pozice, v jaké se nachází Jack. Na rozdíl od něj si ale rychle domyslíme, že například Nick není hodný strýček, ale bezcitné monstrum. Provázání pohledu kamery s hlediskem pětiletého chlapce se vedle omezené šíře našeho vědění, která je zprvu útěšná a později znepokojující, projevuje snímáním z výše Jackových očí (dospělé povětšinou vidíme z podhledu). Některé postavy a objekty se díky tomu jeví děsivější nebo záhadnější než ve skutečnosti jsou a náhlá „změna měřítka“ ve druhé polovině filmu, kdy se kamera poprvé vznese do výše, je pro nás stejně ohromující a osvobozující jako pro Jacka. ___ Z Pokoje, který se i díky střihu, hudbě a živé kameře jevil jako nekonečné kouzelné království, se zas stává prachobyčejný pokoj. Druhá polovina příběhu má taky nepoměrně větší dramatický potenciál a emocionální intenzitu než polovina první, působící zpětně jako strnulá, zbytečně dlouhá a možná i samoúčelně krutá předehra. Najednou se nabízí mnohem více směrů, jimiž by se vyprávění mohlo dále ubírat. Nové zdroje napětí a konfliktů ale navzdory očekávání nemají původ v žánru krimithrilleru, nýbrž psychologického (melo)dramatu. ___ Upřednostnění emocionálního konfliktu před vnější akcí je ale dostatečně odůvodněné průběžným směřováním naší pozornosti k poutu matky a syna, potažmo schopnosti přizpůsobit naše citové vazby prostředí, v němž žijeme. Společně s Jackem a Joy si postupně uvědomujeme, že svět, který si pro sebe vytvořili, nebyl vázán na konkrétní místo. Nesou si jej v sobě a nedokážou jej opustit. Klíčovou se tak stává otázka, zda zvládnout žít mimo svůj pokoj, případně do něj připustit někoho jiného. ___ Zatímco na základní úrovni Room sugestivně, s pomocí nejmenších fyzických detailů, navozuje situaci člověka v zajetí, ve druhém plánu k němu můžeme přistupovat jako k (platónskému) podobenství o (virtuálních) světech, do nichž se sami uzavíráme. ___ Někomu může vadit, že Abrahamson citlivé téma nezpracovává s chladnokrevností takového Michaela Hanekeho a zcela se nevyhýbá citové manipulaci. Svým postavám situaci na druhé straně nadměrně neulehčuje a na jejich traumata nenabízí jednoduchá řešení. K ambivalentním pocitům, jimž se běžné „dojáky“ snaží vyhýbat, výrazně přispívá jemně odstíněné herectví Jacoba Tremblaye a Brie Larson. Také jejich zásluhou Room nejlépe funguje (a největší diváckou satisfakci nabízí) jako mateřské melodrama o tenké hranici mezi láskou a nenávisti. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, maddy (28.02.2016)

Hodně drsný příběh, který se nemohl dočkat lepšího zfilmování. A nejlepší scéna je ta, která proběhne někdy v půlce filmu. Tam jsem opravdu jenom tupě zíral a vysloveně neměl slov. Dobré ale na tomto filmu není jenom to, do jak náročného nápadu se pustil, ale i že pracuje s důsledky a to se mi na něm hrozně líbí. Do toho do té doby ne příliš výrazná Brie Larson nakonec dokázala, jak dobrou herečkou může být. Stejně tak i Jacob Tremblay ve svých osmi letech byl vysloveně super.Celkově vzato nic snadného na sledování, ale o to více nad takovým filmem budete přemýšlet. (29.02.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $14,677,654║Tržby Celosvetovo $35,401,758▐ __ ? Oscar pre Brie Larson, ktorá tam je skoro neviditeľná, hmm, zaujímavé, jednoznačne ho mal dostať malý Jacob Tremblay, ten to tam dotvára, dáva potrebnú iskru, inakosť a necháva to dôraznejšie precítiť na koži diváka, hlavne v druhej polovici filmu to má potrebný spád, vyhrotenosť ale aj tak v tomto smere viac zaujali nemci s Únos Natasche Kampuschovej /70%/ (01.03.2016)

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)