Zmenšování

Neskutečně zfušovaný film, který chce být očividně o všem, ale ve finále je absolutně o ničem a bez jakékoli pointy. Nakonec to ani není o zmenšování, jak by si někdo naivně dle titulu filmu mohl myslet, protože to tu snad krom gigantické absolutky v podstatě ani není rozpracováno. Naprosto zbytečná Kristen, jejíž jedinou funkcí je zřejmě nabídnout Mattově postavě jistou zhrzelost, tak nějak standardně otravný Matt, jako vždy osvěžující Christoph a (a)sociálně vyšinutá Hong, která sice právě svým asociálním chováním dokáže sem tam pobavit, ale celé dohromady to prostě zoufale nedává smysl... 10% (06.01.2018)

Zase jednou trailery lákaly na něco jiného, než o čem je pak film. Očekával jsem zábavnou komedii o trablích spojených se zmenšením lidí a o tom, jak tedy po zmenšení žijí. Tohohle se ale týká jen malá část filmu. Zbytek je o tom, že aby bílý muž středního věku došel naplnění, musí se vzdát svého komfortu a pomáhat chudým Mexičanům a Asiatům. A podle toho, jak moc souhlasíte s předchozí větou, se vám film bude líbit. Herecky to nějaké překvapení taky není, Matt Damon hraje sympaťáka Damona a Christopher Waltz excentrického Waltze. (25.03.2018)

Takhle zajímavou látku natočit tak nezajímavě, nudně a bez kreativity je skoro hřích. Matt Damon jde z kopce, jeho dost možná poslední dobrý film byl Marťan, letos zklamal už 2x a jeho nadcházející film Oceans´8 moc budoucnost nemá. První hodina filmu byla ještě jakžtakž ucházející a Christoph Waltz tomu dával docela energii, ale po příchodu otravné Vietnamky, která mi pila krev jak už dlouho žádná postava film degradoval o dva stupně a také absolutně vybočil od původního konceptu a měl jsem pocit, že sleduji rozdílný film. Nepovedlo se to. 40% (11.02.2018)

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Tvorbu Alexander Paynea mám moc rád a zatím mě nikdy vysloveně nezklamal, ale tady šlápl pořádně vedle. Prvotní nápad je fajn, chápu myšlenku, co chtěl publiku sdělit, ze začátku to hýří zajímavými výjevy a nápady, ale v poslední třetině se to režisérovi úplně rozpadne pod rukama, kdy máte pocit, že si z vás Payne buď solidně střílí, anebo prokazuje ztrátu soudnosti. Už tam chyběli jenom Monty Python v objetí s Aštanem Šeranem, asi takhle nechtěně sebeparodicky to na mě působilo. No prostě úlet, co vám mám povídat. (11.04.2018)