Mladý papež

Až keď som si pozrela Sorentinovu filmografiu, uvedomila som si, že som nedávno videla jeho Mladosť, a že na mňa obe diela pôsobili rovnako - uvoľňujúco, uhrančivo až meditatívne (a už počas pozerania Mladého pápeža som si všimla, že v ňom bola v snových sekvenciách použitá rovnaká scéna s mokrým/zatopeným námestím ako v Mladosti). Myšlienkovo je tento seriál asi pre každého o inom, ja som dôkaz, že ho môže pozerať aj zarytý ateista. Vizuálne a scénicky je to neuveriteľná žranica, a ešte to má aj skvelý soundtrack. Herci a kulisy vytvárajú úžasnú autenticitu, všetci boli výborní. Okrem toho už len poznamenám, že podľa toho čo som počula v klipoch z nakrúcania si myslím, že český dabing je hádam lepší než originál :-) Chcela som dať 4*, ale za všetky vymaznané detaily si Mladý pápež zaslúži 5. (25.01.2018)

Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. (09.11.2016)

Pokiaľ čakáte niečo provokatívne, alebo štýlovo osviežujúce, tak nečakajte. Mladý papež má len jednu sériu, a teda by z toho mal vzniknúť ucelený príbeh s jasným výsledným dojmom. Nehrozí. Má to byť náboženská verzia seriálu Dům z karet? Má to byť Kmotr 2 bez mafie? Veľa nudných chvíľ. Veľa rozhovorov medzi štyrmi očami, ktoré rozjímajú nad Bohom, životnými osudmi, motiváciami, cieľmi, minulosťou, budúcnosťou. Nedokážete si vybudovať vzťah k žiadnej postave. Žiadne sympatie ani antipatie. Celý príbeh je vlastne len kulisa, ktorá slúži pápežovi na jeho ceste k ničomu. (25.11.2018)

Jude Law exceluje jako samolibý, nevypočitatelný, "ďábelský" (ale nic z toho tak úplně...) papež Pius XIII. Velmi alternativní série zobrazuje prazvláštní svět v centru katolické církve tak, že třeba zaujme i ty, kterým je Vatikán ukradený až je irituje (já). Příběh velmi volný, pár dílů slabších a ve výsledku tápu co se mistr snažil vlastně říct, nicméně to táhne jak nevšedností tak herecky, kde baví i řada vedlejších postav v čele s jeho eminencí kardinálem Voiello, audience jsou zpravidla k popukání a otevíračka jedna z nejcoolovějších věcí co jsem za tenhle rok viděl. "I’m the Pope and I’m going to remain Pope until the day I die. Because I’m curious to see how it all turns out." 85% (30.12.2016)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)