Mladý papež

Sorrentino servíruje zvláště v prvních dílech neuvěřitelnou podívanou, kde je papežova postava jednou z nejnevyzpytatelnějších, kterou jsem kdy v seriálech viděl! To se sice postupem děje vytrácí a končí poněkud smířlivěji. Ale ten drive, ta atmosféra, ty detaily... A pak jsou tu herci. Jude Law exceluje, ale jsou tu i další: Orlandi třeba jako kardinál SSC Neapol :-). Gutierréz. A taky to intro! A rozpravy, třeba s premiérem nebo o vatikánském marketingu... :-D Kamera samozřejmě. Opravdu originální počin - troufám si říct, že lepší seriál v roce 2016 nevznikl... Otázku katolicismu nechám stranou, pro něj bych neměl pozitivních slov, tak aspoň zaujme jistá snaha papeže o očistu. (02.01.2017)

Jude Law exceluje jako samolibý, nevypočitatelný, "ďábelský" (ale nic z toho tak úplně...) papež Pius XIII. Velmi alternativní série zobrazuje prazvláštní svět v centru katolické církve tak, že třeba zaujme i ty, kterým je Vatikán ukradený až je irituje (já). Příběh velmi volný, pár dílů slabších a ve výsledku tápu co se mistr snažil vlastně říct, nicméně to táhne jak nevšedností tak herecky, kde baví i řada vedlejších postav v čele s jeho eminencí kardinálem Voiello, audience jsou zpravidla k popukání a otevíračka jedna z nejcoolovějších věcí co jsem za tenhle rok viděl. "I’m the Pope and I’m going to remain Pope until the day I die. Because I’m curious to see how it all turns out." 85% (30.12.2016)

„Make Vatican great again!“, to jediné si přeje Lenny Belardo alias Pius XIII. Sebestředný, marnivý a nevypočitatelný nový papež, který má sice jasnou vizi o budoucnosti římskokatolické církve, ale prostředky, jimiž se jí snaží dosáhnout, se jeho ovečkám příliš nezamlouvají a navíc dělají hluboké vrásky na čele i kardinálům a jeptiškám, jenž Lennyho obklopují… Výborný Jude Law v trochu se vlekoucí, audiovizuálně však opojné podívané se zajímavým tématem, odehrávající se v neotřelém prostředí. Snad si nadcházející série zachová svou uměleckost, ale trošku zrychlí děj… (20.01.2019)

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže. (19.09.2019)

Od doby, kdy si uvědomíte, že to Sorrentino celé vztáhne na parent issues, se modlíte, aby už to co nejrychleji uzavřel a totálně nezdecimoval všechno, díky čemu byla polovina seriálu tak dechberoucí. Tentokrát to bylo o fous, nicméně je otázkou zdali mě bude jeho obecná tendence stahovat všechny pravdy světa do jednoho jednoduchého bodu v budoucnu spíše stimulovat či iritovat. Na druhou stranu nezapřu, že tahle otázka je, více nežli pro něj, pro mě. (30.12.2019)