Ready Player One: Hra začíná

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

Extatický výkřik po press projekci: Film tak geniální, že jsem ani nezaregistroval, kdy z novinářské projekce odešla Mirka Spáčilová, a to seděla přede mnou!_____ Analytičtější kritika psána po dvou zhlédnutích k přečtení zde. (26.03.2018)

Úvod (intenzivní akce bez hudby aka první LotR!!) a finále bomba, střed s ikonickým filmem jedné nejmenované režisérské legendy taky fajn, ale jinak... jinak vlastně co? Slabej odvar naspeedovaný knižní předlohy, kterej si stoprocentně užijou hlavně nečtenáři, fakt je asi lepší jít na to knihou nepolíben. Nicméně jak říkám, dát průměr filmu, kterej má půltřetí hodiny a uteče jak voda, to se prostě nedělá. Dost mi to evokovalo jakýhosi křížence Final Fantasy: Esence života a Minority Report, což osobně taky beru jako obří pochvalu. (28.03.2018)

Velmi volné zpracování knihy Ernesta Clinea, updatované jak pro modernější generaci, tak pro filmové fanoušky. Spielberg už dlouho nenatočil nic tak hravého a vysloveně pro zábavu a nechybí zde jeho klasické trademarky. I když se úkoly týkající se klíčů diametrálně liší, jádro příběhu zůstalo stejné a je to právě Mark Rylance, který ho nese na svých bedrech. Jeho Halliday má dokonale nastavené parametry roztomilého šílenství a i proto nezní jeho klasické pravdy o životě banálně. Poselství o tom, že internet není všechno není zase tak důležité jako ta neskutečná porce zábavy, kterou si hromada fandů užije při opakovaných projekcích a hledání těch "jejich" věcí. Akce je totiž bobastická a narvaná odkazy až k prasknutí. Každého dostane jiná drobnost (za mě Godzilla theme ;) jaká dostala vás? (28.03.2018)

Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád. (03.04.2018)