Café society

Woody Allen sa trochu stráca, jeho posledné práce začínajú páchnuť všednosťou. Zrejme sa zamiloval do vlastného zvyku každým rokom natočiť jeden film, asi by mal radšej ubrať na kvantite a ponúknuť kvalitu, na ktorú sú jeho diváci zvyknutí. Café Society má akoby dve línie, tá hollywoodská zo zlatej éry hovorí o láske a nesplnených túžbach, naproti tomu tá gangsterská ponúka zábavu a svižné odľahčenie vážnych tém. Rozpoltenosť je síce spájaná rodinou hlavného hrdinu, ale mne sa táto kompozícia príliš nepačila. Herci sú však skvelí ako vždy a hudobný doprovod je famózny. (25.09.2016)

„Where’s character? Where’s loyalty?“ Otec hlavního hrdiny se ptá správně. Vícerozměrné postavy s osobností, které by se vůči sobě chovaly loajálně, v novém filmu Woodyho Allena nenajdete. Marně v něm budete pátrat také po humoru (pár úsměvných replik jen recykluje, co jsme u Allena slyšeli dříve ve vtipnější verzi), kompoziční motivaci řady scén (třeba hned té úvodní s prostitutkou), typově vhodně obsazených hercích (do 30. let se jakž takž hodí pouze Steve Carell s pěšinkou), smysluplném zapojení vševědoucího vypravěče (vážně je třeba popisovat úplně všechno, i krásu východu slunce, který právě vidíme?), náznaku, že zápletka odněkud někam směřuje (ve skutečnosti by příběh mohl cyklicky pokračovat, dokud by postavy nezestárly a nezemřely) nebo po důvodu, proč se příběh odehrává v éře klasického Hollywoodu. Tedy po jiném důvodu než je ten, že Woody má tuhle dobu zkrátka rád a dokud někdo nepostaví stroj času, bude se do ní moci vracet jedině prostřednictvím filmů. Láska k zachycenému období a prostředí, nikoli potřeba odvyprávět poutavý příběh a sdělit neotřelou myšlenku, byla zřejmě hlavní (možná dokonce jedinou) pohnutkou k natočení Café Society. Díky kameře (Vittorio Storaro) vypadá film nádherně. Přemíra světla a zlatavý nádech dodávají záběrům nadpřirozený půvab a je zřejmé, že jsme ve světě, kde vznikají sny. Zalidněte tento svět postavami, které neustále žvaní o slavných hercích, herečkách a režisérech (a žvaní jen proto, aby se nemlčelo – pointa a hlavní smysl těchto dialogů spočívá pouze v tom, že slyšíme známé jméno), přidejte jazzový soundtrack a máte film. Vlastně ne, ještě je potřeba alespoň lehce propojit jednotlivé scény tou nejtuctovější romancí pod sluncem, i když vám na aktérech této romance ve skutečnosti vůbec nezáleží a spíše vám překážejí v tom, abyste se mohli kochat dobovými kostýmy, architekturou a dekoracemi (podle čehož jsou hlavní role napsané – dvě samolibé figurky, definované jen tím, že chtějí k filmu a nedokážou učinit samostatné dospělé rozhodnutí). Café Society je tak duchamorným případem totální režisérské a scenáristické laxnosti, že nebýt vyšších produkčních hodnot a pár známých herců, domnívám se, že jde o první filmový pokus ne moc dobrého spisovatele, který nechápe, že vyprávět obrazy není totéž, jako vyprávět slovy. Bráno z té lepší stránky, výrazně teď stoupla pravděpodobnost, že Allenův první seriál (Crisis in Six Scenes) bude mnohem zábavnější než jeho (zatím) poslední film. Jde ale o útěchu srovnatelně nanicovatou jako celé Café Society. 40% (22.09.2016)

Mě přijde, že Woody se vyčerpal pokud jde o postavy a příběh je to prakticky to samé, jen se mění prostředí. Herci dobrý, já si užívám Kristen, zaujala mě Blake Lively. Jesse už by podobný postavy neměl brát, ne že je by neuměl, ale už cca třetí podobná postava co se cuká, je nejistá, atd. Film má výbornou atmosféru a určitě na tom mají zásluhu i skvělý kostýmy. (10.10.2020)

V podstatě standardní "allenovka", chce se napsat, jaké mistr točí v posledních letech jak na běžícím pásu - jeden rok je to trochu lepší, druhý trochu slabší, ale pořád si to drží svou relativně vysokou laťku filmařské kvality. Diváka obeznámeného s Allenovou produkcí posledních let ten film v podstatě nemá šanci nějak překvapit - objevují se tam stále ty samé motivy a myšlenky, vždy jen v trochu jiných kulisách - a s jiným obsazením. To letošní mi zrovna dvakrát nesedlo, ale to je výtka čistě subjektivní - herectví Kristen Stewart jsem nikdy na chuť moc nepřišel, Jesse Eisenberg to samé v bleděmodrém, a naopak Blake Lively, kterou mám velmi rád, tam bohužel nemá tolik hereckého prostoru, kolik bych si přál. Ačkoli bych si zde klidně mohl povzdychnout, že už se Allen vážně opakuje, až to nudí, nakonec mi ten film stejně tak nějak sednul - snad je to tím, že jsem na něj už v květnu - kdy běžel v Cannes - četl v Lidovkách pochvalnou recenzi, která mě asi příjemně navnadila, že to letos bude stát za to, a pak možná proto, že jsem to viděl v kině naplněném Allenovými věrnými diváky, kteří mají jeho filmy prostě rádi a stále je baví. Navíc je tam několik opravdu hezkých momentů (rande na jazzovém koncertě apod.), nádherné nasvícení většiny scén (hollywoodské světlo) a výborný konec, který mě vyloženě potěšil. Marná sláva, ale za sebe vím, že za rok na dalšího nového Allena zase vyrazím - a už teď se na to těším. (12.07.2016)

Woody Allen mě zkrátka stále neskutečně překvapuje, sype rok co rok film za filmem, a ty bijáky mají stále vynikající úroveň. Ovšem Café Society u mě vzbudilo přímo Wau efekt, ani jsem nedoufal, že bych letos viděl film, který mě nadchne tak, jako právě tento. Neskutečně dobře nakostýmované, vypiplané co do detailu, nádherně natočené a v neposlední řadě naprosto skvěle zahrané, Jesse hraje typickou figurku Allena přímo na jedničku a že ho jako herce dvakrát nemusím., musím mu vyseknout poklonu. Hudební složka ve spojení s dobovou atmosférou , ostatně jako u všech Woodyho filmů je naprosto bravurní. Zkrátka veliký filmový zážitek. (02.10.2016)