Dívka ve vlaku

Byl jsem fakt napjatej, ale že bude vyústění všech těch událostí tak nepravděpodobné, jsem vážně nečekal. Pak už jsem příběh nebral jako vážné vyprávění o tří různých typech žen, které takové do té doby bylo. Svoje psychologické momenty film má, ale koncem vše padá jak domeček z karet. Chtělo ubrat na retrospektivních a vizuálních kudrlinkách a jít příměji k thrilleru. Dost atmosféry dodává Danny Elfman. Přesto tenhle film z hlavy nedostanu déle, než jsem si původně myslel. 70%. (13.10.2016)

Pekná formálna stránka úspešne mlží skryté tajomstvo príbehu, a na hercov sa dobre pozerá. Ale odkrytím onoho tajomstva sa z toho stane iba prvoplánový, tuctový thriller bez náznaku vynaliezavosti, na ktorý sa v húfoch chodí do kina iba vďaka popularizovanej knižnej predlohe. A vďaka Fincherovi. (13.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Mám podobně laděné thrillery rád. I z toho důvodu jsem hodnocení dal o hvězdičku víš, než by si film vůbec zasloužil. Po většinu stopáže jsem totiž byl rozpolcený v myšlení a nevěděl jsem, co si myslet o ani jediné hlavní postavě, která se ve filmu objeví. Film měl těžký základ v předloze od Pauly Hawkinsové a tak jsem se babral minulostí, přítomností a následně i fikcí a alternativními fakty. Nakonec se ale rozjela poslední půlhodina, která začala mít koule a rozklíčovala mi celou řadu postav, což mě osobně dost uspokojilo. I když jsem to vlastně tipoval tak trošku jinak. Přesto ale musím uznat, že tento film má něco do sebe a i když jsem byl takových 90 minut jak pod alkoholovým oparem, pořád se to vyšplhalo na solidní čtyřhvězdu. (22.01.2017)

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)