Krátký film o zabíjení

Moje první setkání s Kieslowskim mě nezklamalo. Film se nejvíce podobá rekonstrukci případu, ke kterému mohlo dojít. Nenápadný prolog, kde nám režisér představuje všechny postavy, které se poprvé míjejí vlastně jen tak mimochodem, vyústí v něco tragického. Dokumentaristicky laděný film si nehledá sympatie, jenom nezaujatě sleduje, ale přitom nám nezapomene sdělit, že některé okamžiky v životě jsou nevratné. Po skončení filmu vám v ústech zůstane podivná pachuť, a to je dobře. 10/10 (09.03.2009)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)

Po Kubrickově Mechanickém pomeranči asi druhý nejlepší snímek o násilí, co jsem viděl. Takhle nějak si představuju opravdu hluboký film - můžete o něm debatovat třeba měsíc a stejně neřeknete úplně všechno. Já blbec jsem si ho pustil v noci a pak jsem nemohl spát, musel jsem o tom pořád přemýšlet. Jak už tu někteří komentátoři poznamenali, nejlepší na tom je, že Kieslowski vám nenutí žádný svůj názor. Neříká kdo je zlý a kdo je dobrý, kdo má pravdu a kdo se mýlí; to si musí ujasnit divák sám. Proto mám radši nezávislou kinematografii než všeobecně uznávané trháky typu Forrest Gump nebo Zelená míle, kde vám tvůrci jasně nalinkují, komu máte držet palce a koho máte nesnášet. (24.03.2008)

Zatímco u krátkého filmu o lásce jsem oproti Dekalogu zvýšil, v něm přidané scény doplňovaly děj a rozšiřovaly motivy, tentokrát naopak snížím. V hodinové verzi bylo řečeno vše a dvacet minut navíc tu jen rozmělňuje silné myšlenky a emoce. Celý námět navíc stojí lépe jako díl skládačky než samostatný film. Kdybych neviděl Dekalog, možná bych šel opět do plného počtu, ale čas nevrátím. (17.10.2013)

Kieslowski to opět dokázal. Z jeho filmů jde cítit lehkost na sto honů, a je jedno, jestli se zabývá láskou nebo zločinem a trestem či sněním. Krátký film o zabíjení ukazuje zvláštním narativním způsobem tři postavy. Sledujeme mladého "vraha", pochodující socialistickou Varšavou. Taxikáře, který sám má rád utrpení a mladého právníka, který skládá zkoušku. V téhle polovině se dá sympatizovat jedině s trošičku naivním bývalým koncipientem, který vlastně sám neví, co má od života čekat. Na svojí prácinahlíží jako na poslání. Kieslowski se snaží v divákovi vzbudit nenávist proti dvoum deprivantům, aby to nakonec celé převrátil. Tuhle hodinku jsem sledoval se zaťatou pěstí a ten hnis ve mě stoupal jako Jackpot Sazky před Vánocemi, ale jakmile dochází k vraždě, začínám s taxikářem cítit a moje zlost odchází, přichzí lítost a smutek. Stejně tak před popravou, kdy vrah bilancuje o tom, co předcházelo jeho činu. __ Film od začátku buduje tvrdě atmosféru a občas ji uvolní, aby ji vzápětí opět přitvdil. Krysy, pověšená kočka, všude bordel. Obrazové kompozice jsou opravdu jednoduché a zatemňování rohů hraje silnou roli, v tom byl prostě mistr! Stejně hudba, kterou si vždycky pečlivě vybíral, ta umocňuje emoce, pocity a táhne nás jako Mustang. (07.11.2008)