Krátký film o zabíjení

Film tak působivý, že se budu ještě dlouho odvažovat znovu si jej pustit. Emociální dopad ale není to nejpodstatnější, co film s divákem provede. Druhá a daleko podstatnější věc je, že budete ještě notnou chvíli po skonční snímku přemýšlet, jestli má člověk může ukončit život někoho jiného, i když na to má morální právo a zákon mu tak nakazuje. Jsme skutečně dost objektivní na to posoudit to? Máme kompetenci brát něco, co nám nepatří, i když by si to ten druhý zasloužil? To jsou všechno otázky, které na nás hlavně ve druhé polovině filmu vyplavou a vy se jich ještě dlouho nezbavíte. (13.04.2008)

Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi. (22.07.2007)

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Neuvěřitelně sugestivní snímek, zabývající se zločinem a trestem. Na začátku jsou nastíněné tři postavy, tři osudy, které se protnou prostřednictvím vraždy. Protivný taxikář, mladý právník a mladý muž, který je pojícím prvkem. Právě posledně zmiňovaný zavraždí taxikáře a stává se klientem onoho právníka. Naprosto syrová záležitost, založená na odpsychologizování postav, stejně tak chybí jakékoliv motivace. Samotná vražda (trvající několik velmi intenzivních minut) působí neskutečně reálně. Kieslowského dokumentární začátky se nezapřou – divák je tu stavěn do role nezúčastěného pozorovatele, jako by jste byli na místě činu. Kieslowski se zaobírá myšlenkou zločinu a trestu. Samotný film je zfilmováním jednoho dílu televizního Dekalogu, který je inspirován desaterem. Kieslowski ale ono biblické „Nezabiješ“ nepojímá jako morální poselství, nepředkládá hotové závěry, nemoralizuje, jen ukazuje jiné úhly pohledu na věc. Film končí vrahovou popravou a nabízí se tím nádherný paradox v podobě pohledu na křesťanskou společnost, kde trest je zároveň zločinem. (20.11.2005)