The Music Lovers
The Music Lovers
The Music Lovers
Režie:
Ken RussellScénář:
Melvyn BraggKamera:
Douglas SlocombeHudba:
André PrevinHrají:
Richard Chamberlain, Glenda Jackson, Max Adrian, Kenneth Colley, Bruce Robinson, Graham Armitage, Victoria Russell, Harry Fielder, Andrew Faulds (více)Obsahy(1)
Petr Iljič Čajkovskij jako muž, rozervaný mezi vnitřními démony a hudebním géniem... Film Milovníci hudby představuje první ze série Russellových biografií hudebních velikánů (po Čajkovském následoval v roce 1974 film Mahler, věnovaný Gustavu Mahlerovi, volnou trilogii pak završil v roce 1975 snímek Lisztomania o Ferenci Lisztovi). Za líbezným názvem se ovšem skrývá typicky russellovský plnokrevný portrét rozervaného umělce, svádícího nekončící boj se svou veřejně nikdy nepřiznanou homosexualitou, před níž se utíká do manželství, předem odsouzeného k nezdaru. Flashbacky, reminiscence a noční můry, to vše vře v jednom kotli a vyprávění dodává řád Čajkovského geniální hudba, která v dlouhých pasážích bez dialogů navozuje dokonalou hudebně-obrazovou extázi. Richard Chamberlain podává v roli Čajkovského jeden z nejlepších výkonů kariéry, stejně přesvědčivá je i Glenda Jacksonová coby jeho žena Nina. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
První ze série Russellových biografií slavných hudebních skladatelů svojským způsobem prezentuje život a dílo Petra Iljiče Čajkovského (následoval Mahler a Liszt). Ve snaze barvitě nám vylíčit mistrovy vnitřní démony, odhodlal se režisér k lehce zmagořenému (pro něj později tak typickému) přístupu. Flashbacky, reminiscence, noční můry – to vše vře v jednom kotli a ďábelskost situací drží těsně před hranici nesnesitelného Čajkovského hudba. Od vašeho vztahu k ní se pravděpodobně bude odvíjet vztah k samotnému filmu. Nemohu posoudit, kde končí jakž takž věrné zaznamenání životních osudů a začíná Russelův vlastní vklad, zahrnující rovněž jakousi autoreflexi (konzervativci nepochopený umělec, který si vždy stál za svým), tu hudbu mám ovšem rád a nečinilo mi potíže nechat ji po dvě hodiny znepokojovat mou jinak klidnou duši. 80% ()
Těžký snímek. Velmi. Richard Chamberlain předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře a hraje těžkou roli skladatele Tchaikovskyho. Vše ve filmu se točí okolo něj a vlivu různých situací a lidí na jeho hudbu. Pokud milujete klasiku, tak budete okouzleni spojením obrazu a zvuku, které na sebe navazují v naprosté symbióze. Hudba nepřestane šeptat své tóny ani na minutu a společně s herci utváří krásný koloběh života a lidských osudů, které se kvůli ní splétají a rozplétají. ()
Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň... ()
Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. ()
Film treba chápať ako umeleckú výpoveď Kena Russella a nie každému sa môže páčiť. Otvorene rozpráva o Čajkovského homosexualite ( je známe že Richard Chamberlain je podobne orientovaný ) a problémoch s tým spojené vo vzťahu k dvom ženám - k manželke ( famózna scéna vo vlaku ) a k mecenáške, ktorá ho finančne podporuje v práci. Je to práve jeho geniálna hudba ako silný vyjadrovací prostriedok a veľmi napomáha pochopiť kliatbu jeho orientácie, frustráciu a rozorvanú dušu umelca. Hudba hraje takmer neustále a v spojitosti s dlhými pasážami bez dialógov tvorí dokonalú hudobno-obrazovú extáziu. 4+ ()
Velice silný a emotivní zážitek. Toto dílko rozhodně není jen tak pro každého ( žádného podobného Amadea nečekati ). Film je plný metafor,snů, fantazií, občas proložen skoro psycho vidinami ve formě zvláštních dějových obrazů a zvratů. To vše protkáno takřka nejslavnějšími a zároveň nejdůležitějšími kompozicemi skladatelova života. Fantastické ztvárnění R.Chemberlaina jako Čajkovského a Glendy Jackson, jako jeho životní můzy Niny, oba pod režijní taktovkou Kena Russella. Pro mě první setkání s tímto režisérem a díky tomuto dílu, jistě ne poslední. ()
Čajkovského příběh je silný, jeho hudbě se však nevyrovná. Překvapivě dobrý Chamberlain. ()
Aha, tak tady má počátek ta halucinogenní metoda, tak bohatě využitá v Lisztomanii. Film, který chytl a nepustil. Barvité obrazy ve spojení s Čajkovského hudbou - to je vír, který omámeného diváka protáhne nebem i peklem. Upřímně jsem byl překvapen výkonem R. Chamberlaina, kterého jsem měl za hezouna, vhodného tak do Ptáků v trní, ale tady byl vynikající. Při vší obrazové opulentnosti je to drsnější dílo než Lisztomania, dílo, které tak nekoketuje s fenomény pop-kultury. ()
Už jenom za tu nádhernou hudbu... ()
Poněkud fetišisticky symbolický instruktážní film o tom, proč se homosexuálové nemají ženit. Spojte chandru široké ruské duše s homosexuální vykořeněností, umocněte to rozervaným nitrem umělce a přidejte společenské poměry nepříliš nakloněné nekonformním individualitám. Vše smíchejte a vložte do rukou 43letému režisérovi a koproducentovi Kenu Russellovi (jinak také fotograf, tanečník, profesionální voják, scénárista, herec, kameraman, střihač, zvukař - co všechno ten člověk za život nedělal). 36letému homosexuálovi Richardu Chamberlainovi svěřte hlavní roli a je vymalováno. O zbytek se postará fantastická Čajkovského hudba. ()
Veľmi príjemné prekvapenie. Ako fanúšik Kena Russella a aj čiastočne vážnej hudby (Nikdy som neprenikol do toho žánru na toľko ako by som chcel) som si nevedel predstaviť ako môže tento mix fungovať. Čakal som, že v tomto životopisnom filme sa Russell uzemní alebo minimálne štúdio mu zatrhne jeho extrovertné-kontroverzné vízie ktoré z negatívnych pocitov vytvárajú hmatateľnú hrôzu. Šialené vizuálne spracovanie fantázie, snov, túžob ma počas sledovania fascinovali. Celé dokopy mi to sedelo. Hudba, kamera, príbeh. Po prvotnom príjemnom šoku som si uvedomil, že v podstate sa nemám čo čudovať. Príbeh skladateľa ktorý je homosexuál a svoj spoločenský status sa snaží zachrániť v manželstve zo ženou a pri tom sa opúšťa v litroch alkoholu, nemá mať žiadne konzervatívne spracovanie. ()
Viem, kto bol Cajkovskij, moji najoblubenejsi skladatelia su ale Mozart a Strauss : 50 % ()
Hodně komplikovanej a těžkej film. Než jsem se mu dostal pod kůži, tak jsem se trochu ztrácel v plynulých přechodech mezi realitou a imaginací. Chamberlain hraje Čajkovskýho dokonale a Čajkovskij sám byl zřejmě komplikovanej a zahloubanej týpek, přesně jako je jeho fantastická hudba. Tenhle film pro mě objevil některý pro mě neznámý Čajkovskýho kusy a za to mu dík. ()
Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. ()
Démony zmítané nitro i bouřlivý soukromý život Petra Iljiče Čajkovského se hluboce otiskly do celé jeho tvorby a Ken Russell dokázal téměř dokonale propojit obraz s nadpozemsky krásnou hudbou. Co víc si od dobrého životopisného snímku vlastně přát? Snad jen stejně tak famózní herecké výkony obou hlavních představitelů, kterými se zde blýskli Richard Chamberlain a Glenda Jackson. (90%) ()
Tuš lóži klasiků. Hold vzdáš, kdo tvému talentu mecenáš. Jen výš a výš. To je to, o čem drahně sníš. Ty víš, že skrz své múzy čníš. Tak pozvedni svou číš, slova chvály uslyšíš. Svou duši do všech koutů roztřepíš. Démony nitra marně vyháníš, trpíš, tóny libé neztišíš, génia v sobě nařasíš, koncertní sály vášnivou strunou omámíš, publikum do výšin i hlubin přivádíš. Příběh příběhů oslovuje, osvobozuje, duši vysvobozuje, v díle díl nostalgie i šílenství vábí, hřímá a svou auru k světu obraz světel, stínů jímá. ()
"Vaše hudba je tajemná, nevysvětlitelná, nakažlivá. Člověk by u ní rád umřel…“ Přesně taková Čajkovského hudba vskutku je a film je ji doslova napěchován (počínaje klavírním koncertem b moll a konče Patetickou symfonií). Oproti Russelovu filmu o Mahlerovi mi v tomto případě přijde, že film mnohem více vypráví (příběh Čajkovského nešťastného manželství s Ninou Miljukovou) a taky ukazuje skladatele v "akci"... (coby pianistu i dirigenta vlastních skladeb). Samozřejmě i zde jsme svědky pár "bláznivě" fantaskních scén (viz zejména ta při níž Čajkovskij diriguje na střeše pravoslavného kostelu Slavnostní předehru 1812 a kdy děla ustřelují postupně hlavu všem ženským postavám v Čajkovského životě), u nichž člověku nezbývá, než se trochu pousmívat. Tentokrát jsem byl ale doslova nadšen z režisérových barvitých obrazů doprovázejících Čajkovského nadzemskou hudbu a to vše v maximální vzájemné symbióze (třeba při pomalé větě z jeho "b moll"). Ale i herecky se mi moc líbil R. Chamberlain coby představitel hlavní role, kterému ty jeho "démony" prostě musíte uvěřit. Celkově musím říct, že jsem si tento film napodruhé užil asi více než prvně. A nejen proto, že jsem si znovu připomenul, že "Čajkovského hudba připomíná, že život může být bohatý a smysluplný…" ()
O režisérovi vím, že ulítává na (často až přehnaně) stylizovaných obrazech, (často až skandálně) silných scénách a rád si hraje s hudebním doprovodem. Konečně tedy životopisný film, co do toho vlítne bez okolků na zažitá schémata? Bohužel ne. Pár zajímavě natočených momentů tu sice je, Čajkovského příběh je taktéž zajímavý, ale kvůli způsobu vyprávění a dlouhé stopáži je to nakonec jen tradičně únavný životopis. ()
Od Kena Russella bych rozhodně nikdy nečekala konvenční životopisný snímek, plný faktických dat a opěvující velikost dané osoby. Jsem ráda, že mě i tak dokázal znovu překvapit svou invencí a osobitým pohledem na život a dílo ruského klasika. Za Čajkovského tu "mluví" jeho hudba a Russell ji jen podtrhl sledem promyšleně komponovaných obrazů, které s ní dokonale souzní. To, co vidíme, může a nemusí být skutečnost, představy a sny se prolínají se vzpomínkami i krutou realitou. Něžnost i rozpustilost přecházejí do temných, znepokojivých tónů. Dokonalé a silné spojení. ()
"VAŠE HUDBA JE TAJEMNÁ, NEVYSVĚTLITELNÁ, ÚŽASNÁ, NAKAŽLIVÁ, ČLOVĚK BY PŘI NÍ RÁD ZEMŘEL....." Dokonalé barvitě husté a svůdné spojení hudby s filmovým obrazem. Niterné a intenzivní propojení Čajkovského hudebních opusů do vyprávění skladatelova života je omamné jako droga. Silná, epická, dramatická, teskná, nakažlivá, halucinogenní a omračující. Vyprávění plné démonů s kterými bojoval, s potlačovanou orientací a plné lásky i nenávisti, kterou v srdcích žen přesto stále probouzel.Všechen ten vnitřní boj tu tryská na povrch a já tak teď chápu i jinak tu rozpolcenou černou labuť. ()