Zkouška dospělosti

Všadeprítomná k-o-r-u-p-c-i-a. Kdekoľvek. Trebárs. Na Slovensku. V „zaostalom” Rumunsku. Na rôznych miestach. Od polície, súdnictva, cez školstvo, až po medicínu a cetera, cetera, cetera. Sledujem vývoj dejstva okolo dobre situovaného doktora Aldeu. Jedného dňa čaká na jeho mladú dcéru : m-a-t-u-r-a. Elize nič nestojí v ceste. Po zdolaní skúšky má možnosť odísť na Cambridge. Okey - doke, zatiaľ je všetko, ako má byť. Chybička krásy spočíva ale v tom, že tesne predtým bola počas cesty do školy prepadnutá. Na mysli mám, nie pred skúškou, ale de - facto, nechýbalo k tomu veľa. Ona je touto nepríjemnou udalosťou maximálne otrasená, a tak v momente skladania t-e-s-t-u, zlyháva. Čo teraz ? Oddaný tatko chce, aby dcérenka zmaturovala, a „vypadla z domu” , pretože v tomto zapadákove - nie je žiadna budúcnosť, perspektíva ! Opýtam sa primitívnu otázku. Čo je v súčasnom svete dôležité ? Samozrejme, okrem zdravia. Stále nič ? Ani mäkké f ? Poviem to teda na rovinu. Sú to : Z-N-Á-M-O-S-T-I. Bez nich obyčajný človek neznamená ani h-o-v-n-o ! Zoberte si, aké je to ľahké. Niekto vezme mobil a zavolá - tomu, hentomu, tamtomu, a ten zase... Dnes, keď poznáte ľudí na „správnych miestach” , vybavíte aj Anciáša !!! A týmto mottom sa riadi Dr. Romeo Aldea, ktorý raz príde na políciu, kde mu pracuje kamarát, a nezavíta sem iba kvôli tomu, kto prepadol jeho milovanú a jedinú dcéru, pre ktorú chce len to najlepšie ? A odteraz mám čoraz nepríjemnejšiu náladu, na čo sa musím prizerať, a pritom, je to také normálne, bežné, už celkom zaužívané v p-r-a-x-i. Je to skrátka bárskde. Na rumunskú kinematografiu nemám čas. Ale renomovaný predstaviteľ rumunskej novej vlny, Cristian Mungiu, mi dozaista otvoril oči. Herec v hlavnej úlohe Adrian Titieni, z ktorého špičková, ručná kamera - kameramana Tudora Vladimíra Panduruho, ani na chvíľu nespustí oči, mi trochu pripomínal britského hereckého veterána Toma Wilkinsona. Pozoruhodný výkon podáva aj Mária Dragus, v úlohe Elizy Aldey. Postavy Magdy i Sandry boli čímsi zaujímavé. Rozmýšľam, že si dám od Cristiana pod zub : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. Zaujal ma. (28.10.2017)

Prostě asi fakt dobrý scénář a herci. Když se totiž opakují několika minutové záběry bez střihu, ve kterém se dvě postavy baví a ono vás to zajímá a nenudí, nebude hlavní kouzlo skryto v nějakém geniálním rozzáběrování a úchvatné stylizaci, nýbrž opravdu v síle scénáře a jeho ztvárnění herci. Opět se musím zmínit o tom, že mě neskutečně baví filmy, ve kterých hlavní hrdina řeší nějaké své vnitřní dilema a jeho stanovisko není tudíž od začátku do konce zcela jasné a jednoduché. Zkouška dospělosti navíc působí tematicky zcela věrohodně, divák si tedy snadno představí, že by něco podobného mohl řešit i on. Opravdu hodně dobrý film z té klasické festivalové kategorie "ve filmu jsou jenom nějaký lidi a furt si o něčem povídaj". 8/10 (20.04.2017)

(Kunsthalle, Art Film Fest Košice - 22.6.2016) (01.01.2017)

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

Filmová výzva 2018 . Rumunsko. Rumuni a Cristian Mungiu opět zazářili. Výborně vystavěný a nasnímaný příběh, který jednak tepe rumunskou realitu dnešních dnů, ale současně prostřednictvím dlouhých a chytře promyšlených dialogů klade řadu zásadní otázky pro jedince, ať žije kdekoli. Za doslova mistrnou záležitost považuji rozhovor Romea a jeho matky o tom, kam se má ubírat život Romeovy dcery. Rumunština mi opět připomenula, že se jako románský jazyk hodně podobá francouzštině a italštině. (13.05.2018)

Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech? (28.04.2017)

Co se týče námětu, tohle klidně mohl být český film. Jenom by ho nikdo u nás nedokázal takhle natočit. Klíčovým slovem je tu "věrohodnost". Dvě hodiny dialogů, které nikdy nezaskřípají, uvěřitelní, nepřehrávající a nepitvořící se herci... Film, který je realistický, ale přitom ne polopatický a doslovný, nepodceňuje diváka. Prostě důkaz, proč jsou Rumuni v posledních letech filmově světoví a Češi ani náhodou. (27.04.2017)

Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. (19.07.2017)

Všední rodinné drama o morálce a společenských hodnotách s famózním režijním vedením a výtečným obsazením. Moc často na podobné artovky nechodím, ale když už se tu a tam nějaká ta slušná filmařina v tuzemské kinodistribuci urodí, byla by škoda ji minout. Zkouška dospělosti je toho zářným příkladem. (18.07.2017)

Korupce, korupce, všude samá korupce... Střet jedince se systémem. Vize rodičů o životě jejich dětí vs. život sám. Nicméně poněkud zdlouhavé a přišlo mi, že i nedotažené. Jen lehký nadprůměr. 51. KVIFF (14.07.2016)

Tatík opravdu hodně tlačil na pilu. Řešil ve filmu spoustu věcí až se v tom začal ztrácet a topit. Problémové osobní a rodinné vztahy, vlastní profese, obavy o dceru a korupce. Ruka ruku myje, ale nemusí to dopadnout tak, jak si tatík představuje. Film jsem viděla již v pozdějších hodinách, takže jsem měla uprostřed trochu výpadek, ale zase jsem se docela probrala. Každopádně se děj trochu táhl, 20 min. bych klidně ubrala, např. scény s Romeem, jak stále někde venku pobíhá a někoho hledá. Na východě od západu zkrátka klientelismus nabývá na síle. V tom se východ moc nezměnil. Viděno v rámci ozvěn 51. MFFKV. 75% (15.07.2016)

Téma dobrá, postavy taktiež, najmä ich vnútorný psychologický "boj". Napätie medzi otcom a dcérou na podklade symbolickej skúšky dospelosti hnalo tento príbeh neustále vpred. Ale napriek tomu ma tento film nijako obzvlášť nezaujal a vôbec mi nevyhovovalo jeho tempo a miestami až príliš lyrická línia. Azda by tomu pomohlo keby sa film viac otvoril a nabral tak dramatickejší rozmer. (08.07.2017)

Měl bych se zase vrátit k sledování rumunské nové vlny, už jsem zapomněl, jak moc mi filmy z ní sedí. Tenhle film má ale jedno obrovské mínus - nedokáže dostatečně životně pracovat s postavami a jejich psychologii se taky hlouběji nevěnuje. Je to škoda, protože jestli k tomu něco chybí k dokonalosti, je to tahle zásadní věc. Postavy opravdu spíš jednají z vůle scénáře než přirozeně, dost se toho podřizuje tomu, co tím filmem chtěl Mungiu říct, ale popravdě mi to ve výsledku vadí míň, než bych sám čekal. Ono je totiž docela brzo jasné, že tu jde hlavně o to ukázat, co je na současném Rumunsku špatně a až teprve potom je tu příběh učitele, který chce pro své blízké to nejlepší, ale spíš jim vnucuje své představy o tom, co je podle něj nejlepší a na opačný názor moc nereaguje. A ono to funguje dohromady, obě vrstvy filmu mají něco do sebe, také určitou hloubku a do jisté míry i propracovanost, popravdě mě to ty dvě hodiny dokázalo stále napínat a zajímat, jen ten level propracovanosti celku není tak vysoký, jak by mohl být. Čtyři hvězdy tomu ještě dám, protože dojmy z toho mám spíš pozitivní, ale stejně mě mrzí, že se práce s postavami odsunula na druhou kolej. Takový Cristi Puiu by přišel s mnohem vyváženějším výsledkem... Slabé 4* (15.07.2023)

Moc námahy, takže mi unikaly myšlenky a to nemám ráda. (05.08.2019)

Vyborny namet, dokazu si vsak predstavit, ze by tvurci trochu vice zatlacili na pilu... Presto je film osobite natoceny a krasne predstavuje spolecnost v tom pravem svetle. Libilo se mi vykresleni jednotlivych postav a hlavne charakteru. Mungiu je hodne schopny reziser. (27.05.2017)

[KVIFF - 2016] Moje první setkání s rumunským filmem a to hned díky Cristianu Mungiu, který je velice oceňovaným tvůrcem. Zkouška dospělosti je konverzačním dramatem o tom, co se stane pokud se ve Vaší rodině stane nepříjemná událost těsně před nějakou velkou výzvou a zapletete-li se díky tomu do spirály výpomocí a úplatků. Natočené je to skvěle a herci si také odehrávají, to co potřebují. Načrtnuto je spousta dějových linií a do děje je zamotáno velké množství postav, ale po více než dvou hodinách zjistíte, že nevíte nic. Nic se nestihlo odvyprávět, tak aby se nějak uzavřelo. Jakoby tyto dvě hodiny byla pouhá příprava situace a postav, a čeká Vás další část filmu. Mungiu nestihl ani ve dvou hodinách odvyprávět, to co by chtěl. Škoda. (14.07.2016)

Bezvýchodné. Řemeslně na to nevidím nic zázračného, celkově nezaujalo.60% (03.04.2018)

Balkánské drama o tom, že když máte plnou šrajtofli, tak by jste své dceři měli zaplatit maturitu, aby se chudinka nestresovala a nemusela chodit na sezení k terapeutovi. Papá je sice prominent, ale dostal se do nezáviděníhodné situace tím, že obhospodařoval jinou, za což mu jeho dcera dala takovou čočku, že papá už se asi kurvit nebude. 83% (12.07.2017)

"Někdy v životě jde jen o výsledek, jen ten se počítá..." Český název filmu tohoto syrového rumunského dramatu je vcelku dvojznačný. Na první pohled se sice vše točí kolem "zkoušky dospělosti" (ala maturity), kterou právě absolvuje dcera hlavního hrdiny filmu, úspěšného a váženého doktora Romea. Ve skutečnosti opravdovou zatěžkávací zkoušku "dospělosti" podstupuje sám Romeo. Ač si patrně velmi dobře uvědomuje pravdivost slov jeho manželky o tom, že "být fér má svou cenu," v dané situaci si zkrátka nemůže pomoct, protože jde přeci o budoucnost jeho dcery. I když se tento film snaží mapovat neutěšené poměry současného Rumunska, je zřejmé, že tato jeho základní zápletka má mnohem hlubší morální výpověď. V tomto směru nemám co tomuto filmu vytknout. Bohužel to však neplatí o vedlejší dějové lince týkající se Romeova nemanželského poměru a krizi jeho manželství, která (shodou okolností) graduje ve stejnou chvíli, kdy graduje v ona hlavní zápletka. Přišlo mi, že tyhle dvě dějové linie do sebe příliš nezapadaly a to naroubování jedné na druhou (v podobě jisté "vyděračské" taktiky ze strany Romeovi dcery) mi nepřišlo zrovna moc přesvědčivé. A když se k tomu ještě přidá několik nejasností, ať už se týkají samotného doktora Romea (viz zejména otázka, kdo a proč jej vlastně "pronásleduje", hází mu kámen do okna a rozbíjí auto) či přítele doktorovi dcery, musím konstatovat, že film tzv. "honí více zajíců", než by bylo nezbytně nutné. Z toho dosti otevřeného konce mi přitom přijde, že vlastně "nedohonil" ve finále ani jednoho. Přesto jsem si film vcelku užil ať už díky zajímavému filmařského stylu Christiana Mungia (viz zejména dlouhé záměry na jednotlivé postavy), či především z důvodu poměrně syrového zobracení současného Rumunska (včetně takových detailů, jakými jsou záběry na toulající se místní psy). (16.04.2019)

Film je plný dialogů dvou lidí, většinou stojících tváří v tvář, což filmu vytváří jakousi zvláštní atmosféru. Rodičovské ambice a jejich vrstvící se chyby, zcela věrohodně vytváří sít´ korupcí a slibů každodenního života. Je to spíš taková hra na morálku v postkomunistickém Rumunsku, ale dala by se aplikovat kamkoliv jinam. Je pomalá, roste v intenzitě a dokáže plně zaujmout. (22.04.2017)