Vražda na objednávku

Na majstra Hitchcocka som v poslednej dobe trochu zanevrel. Filmy, ktoré som videl naposledy čpeli starinou, naivitou, mnohé sa mi zdalo byť príliš prvoplánové, skrátka to bolo niečo úplne iné, ako keď som v mladosti obdivoval každé jeho dielo. Vražda na objednávku zastavila môj chladnúci obdiv. Na malej ploche bola rozohraná diabolsky vykonštruovaná vražda, ktorá mala uľaviť poníženiu egomaniaka. Všetko sa zdalo byť dokonalé, všetky kolieska do seba zapadali. Ibaže dokonalosť sa vyskytuje iba v dokonalom svete obývanom dokonalými ľuďmi. A tiež na papieri. Rozbeh filmu ma príjemne prekvapil a aj keď neskôr som nad niektorými nepravdepodobnými kombináciami ohŕňal nos, štyri hviezdičky som pridelil bez zaváhania. (28.05.2017)

Až do rozsudku je to skvěle vymyšlené, uvěřitelné a prostě to tam mělo i skončit. Zbytek sice není přímo špatný, ale už z něj je až přespříliš slyšet šustění papíru, všude čouhají velké náhody a i postavy jsou rázem spíše loutkami. Což si obzvláště Millandův výstavní charismatický záporák nezasloužil. (08.08.2010)

Hitchcock rozvíjí svou ideu dokonalé vraždy - z naivních a namyšlených "postpoberťáků" v Provazu přešel k vyspělé a chladnokrevné kalkulaci v podobě charismatického vysloužilého tenisty. Výsledkem je perfektně napsaný brilantní thriller bez jediného slabého místečka. Ač se drtivá většina filmu odehrává v jedné místnosti, film dokáže zavládnout intenzivní atmosférou a neúnavným tempem... Z dnešního hlediska už zážitek filmové extázi sice neodpovídá, ale osobně cítím touhu přihmouřit všechny tři oči a tento klenot 50. let ocenit plným počtem. 9/10 (19.04.2013)

Tady se Hitchcock moc vyřádit nemohl - adaptuje se tu totiž divadelní hra o pár postavách a jedné "klíčové" (haha) místnosti. Scénář se zaplétá, nečekané zvraty fungují, ale na všem se podepisuje ta divadelnost a teatrálnost v zásadních momentech. Herecky bezvadné, zápletka skvělá...ale ten úmorný půlhodinový set-up podráží celému filmu nohy. Poslední třetina výborná. (22.07.2020)

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)